Do obnovitelných zdrojů se před kamerami televizí soukromých i veřejnoprávních dnes opírá kde kdo. Ministr zdravotnictví zapláče, že není na nemocnice a ani na léky a léčení dlouhodobě nemocných, protože se uskutečnil „solární tunel“. Hornický odborář z Ostravska dští oheň a síru - „kvůli podpoře obnovitelných zdrojů energie nejsou peníze na tvorbu nových pracovních míst“.

Nad těmi obnovitelnými zdroji a „solárními tunely“ pak opakovaně zapláče předák zastupující handicapované spoluobčany, chudý důchodce i renomovaný ekonom… V televizi následně vystoupí s jímavým proslovem na téma dopadů solárního boomu na rodinný rozpočet matka samoživitelka.

Odstupující ministr průmyslu a obchodu (a ten tomu přeci opravdu již musí rozumět!) pak nade vše jasně deklaruje svoji víru v prolomení hnědouhelných limitů a zejména pak svoji (opět) nezlomnou víru v Putinovo Rusko, odkud k nám prý příště doveze ještě více uranu, plynu a ropy — a bude nám opět dobře, jako za socíku….

A pokud nám třeba na ropu, plyn a uranové tyče z Ruska již nezbude? Je přeci jasné proč — podpora obnovitelných zdrojů všechno spolkla a to je ta pravá příčina naší současné bídy! Největší ekonom a klimatolog všech dob a bývalý prezident se k tak jasné a zřejmé věci nakonec vlastně ani nemusí vyjadřovat…

Podtrženo a sečteno: Peníze nikde nejsou a zřejmě již ani nebudou, propadáme se do bídy a to všechno vlastně kvůli těm příšerným obnovitelným zdrojům(!). Ví to dnes u nás i malé dítě a jako mantru nám to opakuje tzv. pravice i tzv. levice a taky televize (tudíž to tedy opravdu asi musí být pravda...).

V návaznosti na uvedené („Stokrát opakovaná lež se opravdu stává pravdou,“ jak kdysi pravil ministr propagandy Goebbels nebo „Věřím jen těm statistikám, které si sám zfalšuji,“ jak řekl soudruh Stalin) se mně nedávno dostala do rukou mapka Evropy publikovaná v listopadovém čísle odborného časopisu Wind directions, přibližující vztah jednotlivých zemí a jejich legislativ a politických reprezentací k podpoře čistých, bezemisních a domácích zdrojů energie.

Tato mapka byla vytvořena jako stručný přehled pro blížící se jednání o dalším směřování evropské energetické a klimatické politiky. Tato jednání se budou konat v Bruselu již v březnu příštího roku.

Z mapky jsem se například dozvěděl, že takové Rakousko, Belgie a Dánsko jednoznačně podporují obnovitelné zdroje a také nové limity snižování emisí skleníkových plynů. Na čele tabulky je dále třeba také Portugalsko, následované jadernou velmocí Francií (světe div se) a pak až v hodnocení přístupu k obnovitelným zdrojům energie následují tradiční bašty čisté a ekologické energetiky, jakými jsou Německo, Lucembursko anebo Švédsko.

Po těchto státech následují země evropské osmadvacítky takříkajíc vlažné a nerozhodné — patří sem třeba státy Pobaltí anebo také Finsko a Řecko a země, kde na vládní úrovni panuje rozdělení v této věci - Holandsko a Itálie. Chorvatsko, Slovinsko a Kypr pak prý momentálně nemají oficiální stanoviska.

Více méně negativně se k obnovitelným zdrojům a snižování emisí skleníkových plynů vymezují tradiční a i nadále věrní vazalové ruských plynovodů a ropovodů, jakými jsou Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko a samozřejmě také „hornické“ Polsko.

Mapku a tabulku na místě předposledním uzavírá Velká Británie — tradiční a na zdroje bohatá bašta těžby podmořských zásob zemního plynu, ropy a kdysi i rozvoje jaderné energetiky. Na místě posledním je pak (jak jinak, v Evropě už nás znají a vedeme tam dlouhodobě tabulky v korupci, spotřebě drog i spotřebě alkoholu) na energetické suroviny a zdroje spíše chudá Česká republika.

Naše milovaná země, o níž se z turistických průvodců běžně dočteme, že v ní vládne mafie, a  jejíž politická reprezentace je rozhodnuta (za co asi?) vrazit ekologicky uvědomělé Evropě dýku do zad a rozhodně a jednoznačně tak prohloubit naši závislost na importu ruské ropy, zemního plynu a uranu.

Dalším krokem směrem k centralizované a špinavé energetice je pak Rusnokem již naplánované prolomení těžebních limitů na Mostecku a rozšiřování jeho spalování v elektrárnách i teplárnách.

Tak mě při pohledu na tu mapku evropské osmadvacítky napadlo, že v řadě zemí, které nás a naše „volené reprezentanty“ v podpoře čisté energetiky předstihují, se žije překvapivě lépe než u nás a že některé země, které podporují zelenou energetiku, jsou na tom dokonce statisticky mnohem lépe v příjmech na obyvatele, v podpoře zaměstnanosti, v podpoře zdravotnictví, školství , kultury…atd.

Dokonce mě při pohledu na tu mapku zemí, které vesměs podporují ekologickou energetiku více než Česká republika, napadla i další kacířská myšlenka, totiž že za bídu, v níž se potácí ČR hospodářsky, politicky, sociálně, možná nemohou ty obnovitelné zdroje energie a že za ní dokonce nemůže ani ten „solární boom“.

Za tento u nás ojedinělý názor se samozřejmě velmi omlouvám uvědomělým ministrům, odborovým předákům, uniím postižených občanů, důchodcům i matkám samoživitelkám a samozřejmě také pracovníkům České televize...