V předpovědích Mezinárodní agentury pro atomovou energii z roku 1974 pro rok 2000 se objevuje předpokládaný instalovaný výkon jaderných elektráren 4500 GW, realita je ale úplně jiná — v roce 2000 bylo ve skutečnosti celková instalovaná kapacita pouhých 349 GW, předpoklad byl tedy splněn na pouhých 7,8 %.

V roce 1954 vykreslil Lewis Strauss, zplnomocněnec amerického atomového úřadu, před vědeckými žurnalisty růžovou budoucnost jaderné energetiky: „Budou překonány všechny nemoci, rozluštěna hádanka stárnutí, lidé budou cestovat vzduchem velikou rychlostí přes oceány a hlad bude znám jenom z historie.“

Končil proslulými slovy: „Naše děti si budou užívat domy s elektrickou energií, která bude tak levná, že se ji nevyplatí ani měřit“. Možná si někteří něco podobného myslí i dnes.

Chválou na jadernou energii nešetřili ani velcí němečtí filosofové minulého století, Karl Jaspers a Ernst Bloch. V roce 1958 říká Jaspers: „Šance je obrovská: když zmizí jaderná bomba přinese atomová energie novou dobu práce a hospodářství … , pakliže atom nepřinese zkázu postaví existenci na novém základě“ a rok po něm Bloch ve svém Prinzip Hoffnung: „z pouští se stanou úrodné zahrady, z ledu rozkvete jaro. Několik stovek kilogramů uranu nebo thoria postačí, aby zmizela Sahara a poušť Gobi; Sibiř, severní Kanadu, Grónsko a Antarktidu přemění na Rivieru“.

Realita je ovšem zcela jiná. Nejenom, že přímé náklady na výstavbu nových reaktorů EPR v Evropě dosáhly téměř trojnásobku původního rozpočtu, spolu s prodloužením plánovaného uvedení do provozu o nejméně šest let; rostou i externí náklady výroby elektřiny v jaderných elektrárnách a jejich energetická návratnost, i těžbou stále chudší uranové rudy.

Ekonomické problémy a nekonkurenceschopnost jaderně produkovaného proudu přiznala i anglická vláda, která chce pro proud z plánovaných nových jaderných elektráren zavést garantované výkupní ceny. Kdyby někdo chtěl srovnávat pevnou výkupní cenu z jaderných elektráren s pevnou výkupní cenou obnovitelných energií podle zákona na jejich podporu, měl by si uvědomit několik rozdílů: předně je třeba podporovat nové a vznikající.

Jaderné elektrárny se ale provozují již šedesát let, a proto je dotace na „rozjezd technologie“ a na podporu zavádění na trh sporná. Jaderné elektrárny přinášejí svým provozovatelům obrovské příjmy, zhruba denně jeden milion euro/instalovanou GW. Podpora zavádění na trh je běžně uplatňována u nových výrobků, v současné době se v některých zemích dotuje koupě elektromobilu.