Nový ministr životního prostředí Tomáš Podivínský hájí dostavbu dalších dvou reaktorů v Temelíně. Ekologové v této souvislosti upozorňují, že se dopustil několika zavádějících výroků. 

Zároveň připomněli, že stavba nových jaderných bloků v Temelíně, jejichž produkce elektřiny je dle návrhu Státní energetické koncepce určená pro vývoz, představuje zbytečné riziko pro obyvatele na řadu generací, zvyšuje naši závislost na dovozu jaderného paliva, prohlubuje nevyřešený problém s radioaktivním odpadem.

ČEZ totiž pro jejich výstavbu požaduje od státu finanční záruky, které mohou české domácnosti a průmysl zatížit platbami výrazně vyššími než součet odhadované podpory pro všechny obnovitelné zdroje dohromady: za dobu životnosti elektrárny přes 1,5 bilionu korun.

Ministr Podivínský se již v prvním týdnu po svém jmenování za rozšiřování Temelína několikrát postavil. Uvedl přitom, že už během mandátu úřednické vlády může ČEZ vyhlásit vítěze tendru. Vláda přitom má, podle jeho názoru, rezignovat na výkon vlastnických práv a nechat rozhodovat pouze vedení ČEZu.

Jan Skalík z asociace Zeleného kruhu připomněl, že Rusnokova vláda dosazená Zemanem nevzešla z rozhodnutí voličů. Podle něj proto nedisponuje mandátem od voličů, který by ministrům umožnil fakticky rozhodnout o zřetelně nadbytečné elektrárně, která bude každého včetně nemluvňat stát při nejmenším 30 000 korun.

„Podezření z korupce politiků navázaných na ČEZ je při prokazatelně nevýhodné investici příliš vysoké. Tím spíše, že Temelín je dle BIS jedním z hlavních zájmů ruských zpravodajců. Podivínský nemůže z českých politiků toto podezření sejmout tím, že nechá rozhodnout pouze ČEZ,“ zdůraznil Skalík.

Podle Podivinského ale investice do stabilních zdrojů typu JETe zajistí energetickou stabilitu naší země na generace dopředu. „Jsem za to, že výstavba, diskuse, věcná diskuse o dostavbě třetího a čtvrtého bloku nemá jenom parametr ekonomický, tak jak se to často publikuje, ale je to právě parametr ekologický, parametr surovinové, energetické bezpečnosti a také politické nezávislosti naší země a to je pro mě velmi důležité,“ tvrdí ministr Rusnokovy vlády.

Edvard Sequens ze sdružení Calla ministrovi ale oponuje: „Dalšími reaktory jen zvýšíme závislost na dováženém jaderném palivu — naší těžbou uranu dokážeme pokrýt sotva polovinu dnešních potřeb, neumíme ho obohatit, ani z něj vyrobit jaderné palivo, jakkoliv si nový ministr myslí opak“

Rozhodnutí o dalších reaktorech je podle Sequense zároveň rozhodnutím o dalších tisících tun vysoce radioaktivního odpadu, který nemáme kde uložit. „Hlubinné úložiště obyvatelé obcí, pod kterými by mohl skončit, nikde nechtějí. Není se co divit, ovlivňovalo by nejen jejich životy, ale také stovek generací jejich potomků,“ zdůraznil.

Podle Podivinského je jaderná elektrárna čistý, bezuhlíkatý zdroj elektrické energie. „I proto ji podporuji.“ Barbora Hanžlová z Centra pro dopravu a energetiku v kontextu emisí jaderných elektráren připomněla, že stejně jako není jaderná energetika řešením změny klimatu, není atomová elektrárna bezemisní.

„Zahrneme-li emise z těžby, zpracování a přepravy paliva, ale i emise z výroby materiálů pro stavbu samotné elektrárny, v přepočtu na kilowatthodinu získané elektřiny zatěžují atomové elektrárny klima až třicetkrát více než větrné elektrárny,“ vyvrací Podivínského tvrzení Hanžlová.

„Pokud by už nyní gigantický Temelín narostl na dvojnásobek, bylo by jej potřeba pro případ odstávek či havárie zálohovat i dvojnásobným množstvím uhelných a plynových elektráren. Tyto záložní elektrárny by přitom v jejich běžném provozu čisté ani zdaleka nebyly,“ dodala Hanžlová s tím, že dostavba dalšího Temelína zkrátka znamená dvojnásobné zakonzervování špinavé energetiky, než jaké máme kvůli jeho nynějším dvěma blokům.

Podivínský přesto považuje jadernou energii za vysoce ekologický, bezuhlíkatý zdroj energie: „Pro mě není jaderná energie nic od ďábla, není to nic, co by zatěžovalo životní prostředí tak jako například uhelné elektrárny, ale i v podstatě jiné elektrárny na fosilní paliva,“ uvedl ministr o dodal, že je proti prolomení těžebních limitů.“

„Když politici obhajovali dokončení prvních temelínských bloků, argumentovali i tím, že Temelín umožní odstavit řadu uhelných elektráren v severozápadních Čechách a sníží se tlak na těžbu uhlí za limity. Bohužel se tak nestalo, tlak těžařů pokračuje i dnes,“ připomněl nicméně Vladimír Buřt, místostarosta Horního Jiřetín.

„Obávám se, že Temelín bude rozšířen, ale těžba ve velkolomech a výroba elektřiny ve špinavých uhelných elektrárnách budou v neztenčené míře pokračovat a i nadále budou sužovat celé Podkrušnohoří a celý Ústecký kraj dalších mnoho desetiletí,“ dodal.

Dalším z argumentů ministra Podivínského pro dostavbu Temelína je to, že s kvalitou života podle něj roste také spotřeba elektrické energie. „To je zákon,“ tvrdí Podivínský. „Než začne pan ministr Podivínský mluvit o kvalitě života spojené s jádrem, možná by mohl zajet do Japonska a zkusit to říct těm více než 150 000 lidem, které Fukušima připravila prakticky o všechno, včetně domovů a o živobytí,“ reagoval na Podivínského výrok Jan Beránek, vedoucí energetické kampaně Greenpeace.

„Stovkám dalších, kteří v důsledku fukušimské havárie přišli o život, už to říct nestihne. Firmy, které na stavbě a provozu téhle elektrárny vydělaly miliardy, přitom nemusely obětem zaplatit na kompenzacích ani vindru. Naopak, teď vydělávají další miliardy na likvidaci havárie, kterou způsobily,“ zdůraznil Beránek.

Podle něj je to sice možná skoro trvale udržitelný byznys, ale s ekologií ani se spravedlivou společností tenhle sektor nemá naprosto nic společného. „Panu Podivínskému možná uniklo, že poměr investic, instalovaných kapacit i objemu výroby v jádru a v obnovitelných zdrojích se v posledních deseti letech úplně otočil,“ připomněl Beránek.

„Obnovitelné zdroje už dnes vyrábějí více elektřiny než jádro ve třech ze čtyř největších ekonomik světa: v Německu, v Číně a v Japonsku, stejně tak i třeba v rychle rostoucích ekonomikách, jako je Indie nebo Brazílie. Jen v loňském roce se dokončilo tolik větrných a solárních elektráren, že jejich reálná výroba odpovídá kapacitě dvaceti velkých reaktorů. Ty se ale ve stejném roce dokončily jen tři,“ vysvětlil Beránek.

Růst ekonomiky se podle něj zkrátka může obejít bez nárůstu spotřeby energie a elektřiny, což empiricky ukazuje příklad USA nebo většiny zemí EU.