Českou veřejnost patrně nepřekvapilo nedávné prohlášení Miloše Zemana o tom, že český stát nebude podporovat obnovitelné zdroje energie. Je to již tradice. Jedná se o setrvalý stav, jež reflektuje společenské klima. Nevěříme malým, to raději spoléháme na veliké, věříme silným slovům více než bychom měli věřit svoji vlastní síle a síle společenství. Nevěříme obnovitelným zdrojům, ale vzdycháme po megalomanských projektech velikých elektráren.

Obnovitelné zdroje se nepomlouvají jenom u nás, ale začíná se tak dít i v dalších zemích, třeba v Německu. Ironicky řečeno, jsme avantgardou, Němci se pomalu přidávají, přesto, že zdrcující většina německé veřejnosti obnovitelné zdroje podporuje a přeje si jejich dalších rozvoj. Průzkumy hovoří až o 94 %. Jak je možné, že v energetické otázce v Německu nefunguje ani prostý populismus? Důvod je zřejmý - před krátkým časem se obnovitelné zdroje staly vážným konkurentem současné fosilně jaderné energetiky.

Před několika lety je většina konvenčních politiků a energetiků nebrala vážně. A proč si jimi tedy nevylepšit profil? Větrná energie zlevňuje cenu elektřiny na burze, fotovoltaika dosáhla v několika evropských zemích grid parity a technologický rozvoj posune podle prognóz a slibných laboratorních výsledků cenu obnovitelně generovaného proudu ze slunce během několika let pod výrobní cenu elektřiny z uhlí.

Jistě není náhodou, že prezidentovo prohlášení bylo zveřejněno den poté, kdy se v Praze konala mezinárodní protijaderná konference. Probíhala za účasti německých, rakouských, britských a českých odborníků a jejím tématem byla především ekonomická stránka výroby elektřiny v jaderných elektrárnách. Mnohokrát bylo proneseno, že atomová energie na tom ekonomicky není nejlépe.

Stále rostoucí konstrukční náklady vzorových typů jaderných elektráren EPR ve Finsku a Francii, které se vyšplhaly na dvou a půl násobek původního rozpočtu, Evropská komise šetřící záměr anglické vlády podpořit výrobu jaderné elektřiny pevnou zvýhodněnou cenou, nízké ceny elektřiny na trhu. Zrušený český tendr na dostavbu temelínské elektrárny je logickým důsledkem.

Finanční podpora jaderných elektráren ale není nic nového. Podle třetího dodatku evropské smlouvy EURATOM mohou členské státy podporovat jadernou energie různými daňovými úlevami, a také tak činí. Neodvádí se daň z finančních prostředků určených podle zákona na budoucí uložení jaderného odpadu, naplatí se daň z přidané hodnoty za vybavení jaderné elektrárny s výjimkou běžných stavebních materiálů. Většina populace o tom neví a pokládá proto podle proklamací energetických gigantů jadernou energii za levný zdroj. Anglický záměr je tedy prohloubením stávajících výhod.

Dalším evergreenem jaderné nespravedlnosti je chronické podpojištění jaderných elektráren. Pojistná částka českých elektráren je šest miliard, ale majitelé elektrárny platí pouze část. Elektrárny nejsou podle studie z univerzity Johanna Keplera v Linci řádně pojištěny na reálně možné škody; podle výpočtu lipské pojišťovny z roku 2011 by se tak musela cena atomového proudu zvýšit o 0,14 až 2,36 euro/kWh,