Ludvík Vaculík někde rozebírá, že čeština zná tři slova, jimiž dokáže vyjádřit jednoduchý zápor: ne, nikoliv a — s prominutím — hovno. Když byl můj syn v období vzdoru, přivezl si z Vyškovska objev, který využíval, pokud chtěl něco odmítnout zvláště rezolutně: Kdepak!

Bohuslav Sobotka navštívil Německo. Noviny o jeho cestě přinesly dvě protichůdné zprávy. Podle první zde český premiér deklaroval bohulibý záměr vrátit naši zem do hlavního proudu evropské politiky. Podle druhé hodlá vyslat českého ministra průmyslu a obchodu do Berlína jednat o výjimce z našeho smluvního závazku zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na produkci energie.

Až Jan Mládek svého resortního — a shodou okolností rovněž stranického — kolegu Sigmara Gabriela navštíví, nebude mnoho záležet na tom, kterou ze čtyř variant si tlumočník vybere k přeložení odpovědi, jíž by se mu mělo dostat. Každopádně ač to předseda německých sociálních demokratů možná nedá pro své dobré vychování najevo, samo vyslovení takové žádosti bude na něj patrně působit jako setkání s nějakou orientální zaostalou civilizací.