Nedávný záměr předsedy České strany sociálně demokratické Bohuslava Sobotky oslovit mladší a vzdělané voliče, kterých není mezi jejími příznivci příliš mnoho, jistě není první svého druhu. Již dříve se o to pokoušel bývalý předseda strany Jiří Paroubek, paradoxně to byl však on, který si proti sobě dokázal spoustu mladých lidí znepřátelit, především svým zásahem proti příznivcům techna na CzechTeku.

Konkurencí by mu v tomto ohledu mohla být i Petra Buzková, svého času ministryně školství, jejíž systém jedné přihlášky v prvním kole přijímacího řízení na střední školy mnoho žáků nepotěšil. Od těchto dob ovšem uplynulo mnoho let a nyní, skoro po osmi letech v opozici, je ČSSD opět u moci a snaží se rozšířit voličskou základnu. A nejen tu.

Důvody, proč mladí a vzdělaní lidé příliš ČSSD nevolí a ani do této strany nevstupují, by si zasloužily řádný sociologický výzkum, kterým v tuto chvíli nedisponuji, takže se pokusím alespoň vyjádřit postřehy na základě své zkušenosti a navrhnout některá řešení.

Není tomu tak dávno, co jsem intenzivně přemýšlela, jestli chci do strany vstoupit. Mediální obraz a image českých sociálních demokratů příliš nenaznačovaly, že by strana vůbec o mladé a vzdělané měla vůbec nějaký zájem, tím spíše po březnovém sjezdu v roce 2013, který byl pro spoustu lidí zklamáním. Nakonec mě však přesvědčila myšlenka, že jedině tím, že do strany vstoupí lidé, kteří se s idejemi sociální demokracie ztotožňují, přijde reforma zevnitř. 

↗

Dává ČSSD dostatečně najevo, že má zájem o mladé lidi? Foto fles.fsv.cuni.cz

Znám spoustu českých mladých a vzdělaných lidí, kteří sdílejí alespoň některé myšlenky sociální demokracie, nicméně právě výše zmíněné negativní aspekty je odrazují od toho, aby stranu volili, neřkuli aby si podali do ní přihlášku. Nedá se rozhodně říci, že by šlo vždy o pasivní typy vrstevníků, které svět okolo nezajímá.

Naopak — hromada z nich se nějakým způsobem angažuje ve svém okolí, například vedou různé zájmové kroužky, trénují reprezentace dorostenců ve vědomostních i sportovních soutěžích, píší prózu, blogují, pracují na nižších řídících pozicích, organizují festivaly, pracují s těžce postiženými dětmi, věnují se (i na bakalářském stupni) výzkumu nebo hrají na několik hudebních nástrojů. Bohužel, na jejich názory ani potřeby ČSSD nedokázala dosud zareagovat.

Jedním ze způsobů, jakým by mohla strana přilákat k sobě mladé a vzdělané, je cílená kampaň na tuto specifickou skupinu. Snažit se vytvořit jednu obří kampaň pro všechny lidi nemá smysl právě z toho důvodu, že každá generace a každá sociální skupina má navzájem víceméně odlišné priority, tudíž to, co platí na jednoho, nemusí platit na druhého.

Například, ačkoliv souhlasí levicová mládež se zajištěním důstojných podmínek pro život českých seniorů, pořád je pro ni důchod hudba vzdálené budoucnosti a je pro ni těžko představitelný, protože nikdy v této situaci nebyla. Na druhou stranu platí stejný problém naopak — pro dnešního důchodce je obtížné se vžít do role dnešních mladých lidí, kteří prožili (téměř) celý život v demokracii a více sledují zprávy přes internet než z televize nebo tištěných médií.

Je proto v tomto ohledu nutné uplatnit částečně selektivní přístup a snažit se najít společnou řeč s lidmi, kteří právě studují, začali čerstvě pracovat či se po práci teprve poohlíží, mají široký přehled a chtějí ho využít.

Navýšení členské základny o tyto lidi a samozřejmě jejich vnitrostranické uplatnění by s sebou nutně neslo několik reforem, které nastínil manifest Oranžového klubu s podtitulem „ČSSD se musí změnit“. Ačkoliv se týkal především zajištění rovnosti mezi pohlavími, dle mého názoru by se dal aplikovat i na zajištění rovnosti věkové.

Například čtvrtý bod hovoří o posílení personálního oddělení strany tak, aby existoval přehled o znalostech, schopnostech a zkušenostech členů, aby je mohla strana rozvíjet. Jedním z příkladů jsou například stáže v zákonodárných sborech nebo odborných komisích strany. Jsem si jista, že zde je největší potenciál pro zapojení mladších a vzdělaných ročníků, především stávajících studentů.

Ačkoliv politolog a komentátor Bohumil Doležal v jednom rozhovoru radil mladším zájemcům o politiku vystudovat právo, ekonomii nebo politologii, ve skutečnosti je potřeba vzít v potaz mnohem širší škálu oborů, aby se nestalo, že o vnitrostranických vizích budou rozhodovat pouze pohledy těchto tří věd.

Potenciál jich má totiž ve skutečnosti víc: Psychologie se dá využít v posouzení účinnosti reforem týkajících se života dětí nebo přímo v předvolebních kampaních; filozofie v korektní argumentaci s oponenty; antropologie ve vytvoření koncepce sexuální výchovy nebo začleňování určitých skupin do společnosti; informatika v posouzení současného stavu informačních technologií a vytvoření různých databází nebo aplikací; hudební obory v reformě hudební výchovy nebo posílení kultury; zemědělské obory v podpoře vlastní produkce potravin a tak dále.

Studenti či čerství absolventi samozřejmě nemohou nahradit oblastní experty, nicméně však mohou starším stranickým kolegům nabídnout tolik potřebnou odlišnou perspektivu, kterou by sami jinak nezískali. (Moje osobní zkušenost z organizování lingvistického korespondenčního semináře a lingvistické olympiády je vesměs podobná — ačkoliv tento obor studuji na vysoké škole, občas mě zaujme neotřelé řešení středoškoláka, který se věnuje něčemu jinému než já a je schopen to aplikovat na řešení úlohy. Příkladem může být znalost formálních (programovacích) jazyků oproti přirozeným, díky kterým má takový řešitel jiný pohled na syntax nebo sémantiku.)

Pro studenty to zase může znamenat aplikaci znalostí a schopností nabytých ve škole, zlepšení argumentace a životní zkušenost. Takováto investice strany do vlastních řad by se jí mohla v dobrém v budoucnu vrátit.

Určitým impulzem k zamyšlení je i dvacátý první bod. Ačkoliv se v manifestu hovoří pouze o vyrovnaném zastoupení pohlaví, je jednou z možností, jak posílit roli mladých a vzdělaných lidí ve straně, vyrovnané zastoupení na kandidátkách a ve stranických funkcích podle věku. Podobným principem se v současné době řídí KSČM. Stejně jako ve výše uvedeném případě jde o vybudování pestrosti životních zkušeností, díky kterým by strana byla otevřenější vůči různým myšlenkám.

Neméně důležité je nepodcenit úlohu Mladých sociálních demokratů. Ačkoliv se z této mládežnické organizace rekrutovalo mnoho pozdějších úspěšných sociálních demokratů, sama tato organizace zůstává veřejnosti ne příliš známa. Zatímco v její členské základně je mnoho aktivních členů, většinou jsou jejich aktivit zaměřeny spíše dovnitř než ven.

Je proto důležité, aby se členové nejen účastnili mimostranických akcí (například demonstrací), ale aby i tam šířili jméno MSD. Zde se musím přiznat, že tato výtka směřuje i ke mně samotné, protože ačkoliv se často angažuji v záležitostech, které se sociální demokracií souvisejí, ne vždy si troufnu odhalit svoji stranickou a organizační příslušnost. Přitom právě postoj, že myšlenky sociální demokracie, které jsou v Česku živé více než 135 let, stojí za to sdílet, by mohly vybudovat lepší kredit pro stranu.

Jedná se samozřejmě o běh na dlouhou trať, nicméně jsem přesvědčena, že důležitost myšlenek rovnosti, svobody a solidarity, pilířů sociální demokracie, musí být předávána dalším generacím. Je jen na nás, členech, jak se s tím vypořádáme.