Letošní volby zaznamenaly výrazný úspěch stran organizovaných kolem jednoho silného a viditelného lídra. To zcela jistě platí o Akci nespokojených občanů 2011, Úsvitu přímé demokracie ale také o TOP 09, která „sázkou na knížete” dokázala omezit úbytek preferencí po katastrofální průběhu a zakončení vlády Petra Nečase.

I přesto že jejich vyhlídky na sestavení vlády jsou diametrálně odlišné, zavedené strany s historickou ambicí na to, aby byly středobody pravicového a levicového bloku, ve volbách vyhořely. Tato situace napovídá, že výrazný úbytek hlasů je způsobený nejen programovou orientací těchto stran ale také organizační formou, kterou si tyto strany vtiskly.

Ztracené dimenze politiky

Především v případě ČSSD je patrné, že se již delší dobu (možná od samotné obnovy na začátku 90. let) veškerá politická činnost strany zaměřuje na získání státní moci na národní i místní úrovni.

Této vertikální dimenzi politiky je pak podřízena koncepce politické akce, spočívající téměř výlučně na formulování požadavků vůči státu a veřejné samosprávě, a organizační struktura strany, která se svojí činností stává čím dál více infrastrukturou pro vedení voleb na místní, regionální a celostátní úrovni. Většina aktivit místních organizací i většiny ostatních stranických orgánů je zaměřena na volební a povolební aktivitu.

Úspěch a účinnost politické akce sociální demokratické na začátku tohoto století není jen otázkou hluboké revize programu a politických hodnot, ke které se již vyjádřil v článku Pět levicových tezí Václav Bělohradský. Neboli nejde jen o to, jak by napovídal probíhající spor mezi různými křídly ČSSD, aby se kormidla chopili „ti správní lidé s propracovaným programem”, ale aby se proměnila i loď, kterou mají ambici kormidlovat.

Směrem ke společnosti

Zaměření veškeré politické činnosti na vertikální dimenzi vedlo k marginalizaci horizontální a transnacionální dimenze politické činnosti. Jak ukazuje i probíhající výstava ke 135. výročí vzniku sociální demokracie v českých zemí, tyto dimenze byly vlastní sociálně-demokratickému hnutí již od jeho vzniku a zhmotňovaly je široká společenská aktivita (zakládání vzdělávacích spolků, družstev, společností vzájemné pomoci) a dělnický internacionalismus.

Ztráta horizontální dimenze je důsledkem i příčinou tristního stavu, ve kterém se nachází místní organizace. Jen minimum z těchto orgánů strany, jež jsou nejblíže voličům, dokáže vyvíjet jinou činnost, než jsou aktivity spojené s volební cyklem a vnitrostranickými povinnostmi.

Ztrátou horizontální dimenze se sociální demokracie připravuje o schopnost řešení řady nerovností, problémů a konfliktů soudobé společnosti, jež nelze účinně řešit jen skrze intervenci státní správy, protože se jedná o komplexní společenské fenomény.

Současně opuštění této dimenze politické aktivity umocnilo informační bariéru panující mezi funkcionáři a voliči, kterou se prvně zmínění snaží řešit stále častějším a intenzivnějším využíváním kvantitativních sociologických výzkumů.

A v neposlední řadě odchodem ze společnosti se strana zbavuje schopnosti tvorby společenských alternativ, které stojí mimo etablované pole politiky a ekonomie, navazující na tradici družstev, společností vzájemné pomoci, kulturních spolků, jež zhmotňují hlavní hodnoty vzájemnosti, rovnosti a svobody vlastních emancipačním hnutím.

Opuštění horizontální dimenze však není jen výsledkem aktivit a organizace ČSSD, ale jistě bylo umocněno určitou opatrností či otevřenou nevraživostí, jež chová zbytek občanské společnosti vůči politickým stranám. Bude-li chtít sociální demokracie obnovit tuto svou tradiční dimenzi, tak se to pravděpodobně neobejde bez radikálních činů, skrze které získat nazpět důvěru aktérů občanské společnosti.

Jedním takovým by mohlo být otevření výkonu moci na místní a regionální úrovni, spočívající v tom že by strana přímo nekandidovala do městských a krajských zastupitelstev. Tím by se samozřejmě nevytratila sociálně-demokratická dimenze na místní úrovni, ale nutilo by to straníky k tvorbě otevřenějších místních občanských iniciativ, kde by členové strany musely spolupracovat s názorově blízkými občany, jež nejsou ovlivňováni stranickou disciplínou či vnitrostranickými klientelistickými vazbami.

Směrem k transnacionální straně

Pravděpodobně žádná z předchozích volebních kampaní nebyla prostá zahraničních a evropských témat, jako ta poslední. To je jen důsledkem toho, že ČSSD se stále chápe a je organizována jako vnitrostátní organizace. Z tohoto hlediska je symptomatické, že mnozí sociálnědemokratičtí funkcionáři chápou evropské funkce jako úložiště vysloužilých či vyhořelých politiků.

Nepřítomností evropské a transnacionální dimenze politiky se ČSSD ochuzuje o možnost vést efektivní mezinárodní kampaně, jež jsou čím dál více zásadní pro řešení odvozených problémů na národní a místní úrovni.

Současně je nabíledni, že česká sociální demokracie nemá síla, proto aby si sama vytvořila vlastní transnacionální dimenzi, jelikož hlavní pole transnacionální dimenze české sociální demokracie totiž leží na úrovni Strany evropských socialistů, která však v současnosti není evropskou stranou ale jen platformou více či méně ideologicky souznících národních stran.

Česká sociální demokracie se však může zasadit o radikální transformaci Strany evropských socialistů spočívající v rozpuštění národních sociálnědemokratických stran a v jejich transformaci na národní sekce opravdu transnacionální Strany evropských socialistů.

Svolání organizační konference

Ústřední výkonný výbor rozhodl na svém zasedání z 10. listopadu, že v únoru neproběhne předčasný sjezd. Ve vzniklém mezidobí by bylo užitečné svolat organizační konferenci, jež by vypracovala reformu vnitřního fungování strany. Organizační reforma je totiž pravděpodobně jedním z mála způsobů jak zastavit politický úpadek ČSSD a jak z ní znovu vytvořit jeden (nikoliv jediný či výsadní) z pohonů emancipační politiky pro XXI. století.