Ve svých poznámkách, zveřejněných v průběhu srpna na stránkách internetového Deníku Referendum, jsem vyjadřoval v polemice názor, že naši sociálně demokratickou stranu nemůže ohrozit žádný prezident, byť i zvolený přímou volbou, bude-li strana sledovat zásadní sociálně demokratické cíle, postoje a principy. 

8. srpna jsem zde uvedl: „Sociální demokracie musí zůstat nezávislou silou, nesmí se stát přívěskem kohokoli, včetně Zemana, nemá-li upadnout do bezvýznamnosti a vzdát se realizace svých cílů.“

Pokud šlo o tzv. „dvojí centrum v ČSSD“, aniž jsem si dělal iluze o rozdílných postojích (především k prezidentu Zemanovi), napsal jsem: „Oba pretendenti o prosazení svého přístupu v „podpořit, či nepodpořit“ nás ujišťují, že jednota strany je pro ně prioritou.“ Ostatně o jednotném postupu strany a podpoře předsedy Sobotky nás (a voliče) místopředseda Hašek veřejně několikrát těsně před volbami ujišťoval.

Musím dnes přiznat, že jsem se mýlil, když jsem předpokládal, že i při mocenských aspiracích je politický zájem obou křídel o postup ČSSD prioritou, neboť místopředseda Hašek zřejmě nemluvil pravdu.

Mýlil jsem ovšem nejen v hodnocení postojů, ale i v hodnocení politické úrovně a uvažování značné části vedení ČSSD. Nedomníval jsem se sice, že ve vedoucích orgánech strany jsou státnické typy, ovšem zřejmě jsem měl dojem, že jsou tam zastoupeny politikové ve větší míře.

A ono jde o politikáře a trafikanty - ještě k tomu mizerné úrovně. Neboť co je to jiného, zvítězím-li ve volbách (byť i s naprosto neočekávaně nízkým procentem), a pak místo jednání o sestavení vlády začnu s rozmíškami uvnitř strany hraničícími s rozkolem, takže předpokládaní vládní partneři zůstávají v trapném očekávání, s kým a s jakou silou mohou v případné koalici počítat, a předpokládaná opozice dostává náboje k tvrzení, že tato strana zradila jak své voliče, tak své členy.

Nejen, že taková strana je pak pro smích, ale i ta trafikantská politika je směšná a krátkozraká. Prostě proto, že se — ač by to člověk pokládal za nemožné — tato frakce během jednoho dne dostala do podobně profláknuté pozice, jako její pravicový protipól ODS a dá setsakramentskou práci, aby další volby nedopadly pro ČSSD hůř. A kde by pak byly ty trafiky?

Naprosto tím neříkám, že předsedu Sobotku není za co kritizovat. Jednak jde o taktické chyby. Jednou z nich je chybná osobní taktika. Prohlášením, k tomu několikrát opakovaným, že - nedosáhneme-li 30% vítězství - dá svou funkci k dispozici, vložil do ruky argument svým protivníkům.

Další již obecnou chybou je porušení zásady „nikdy neříkej nikdy“, pokud jde o možné koaliční partnery. I když to dělali snad skoro všichni a nikdo nečekal tak prudký vzestup popularity Babišova ANO, až „líže sociální demokracii záda“, pro koaliční jednání může a zřejmě bude mít klíčový význam.

Složitější je to kolem postojů a očekávání vůči politice prezidenta Miloše Zemana. Opatrnosti zde jistě není dost. Za svou osobu musím žel přiznat, že i zde jsem se mýlil, když jsem předpokládal, že Miloš Zeman omezí svou sebestřednost a vzdá se některých extravagantních výroků.

Vycházel jsem z toho, že „vstoupit pozitivně do dějin“ může v podstatě jen jako mluvčí levého středu a levice a jako konsensuální faktor, ne v opačné roli. Zatím však jeho některá vystoupení svědčí o opaku. Není pravda, že nezasahuje do vnitřních vztahů politické strany, jeho „hrátky s akademiky“ utvrzují předsudky akademické obce i širšího okruhu intelektuálů vůči levicové politice a tak dlouhodobě levici poškozují.

Ovšem jeho strategie a taktika v oblasti životních i části občanských potřeb oslovuje stále značný podíl veřejnosti, zvláště té, která má „hlouběji do kapsy“. Odezvu a podporu mu získává i jeho minulá pověst. Značný díl jeho návrhů je v souladu s programovými hesly sociální demokracie, ba i velké části jiných politických stran. Mnoho z toho také již dávno mělo a mohlo být realizováno.

Tady nepomůže tvrzení, že jsou to od prezidenta jen sliby, které neuskuteční, ba ani nemůže z titulu svých pravomocí uskutečnit. Nevzbuzovat iluze, ale naopak jeho tvrzení v tomto směru je nutné použít k podpoře těchto požadavků. A hlavně je skutečně iniciativně prosazovat a realizovat.

Nebude-li sociálně demokratická strana takto nezávisle postupovat a nedokáže-li k takové aktivní politice vést své členy a stoupence, obklopit se aktivními a znalými lidmi - což se zatím příliš nevedlo - tak zajde na úbytě — se Zemanem i bez Zemana.