Úvahy o lámání holí nad ČSSD
Igor PleskotExistují důvody pro to se domnívat, že se sociální demokracie namísto samostatné politické strany stala „podnožkou“ hlavy státu? Tato interpretace je značně ovlivněna zbožným přáním pravice, pro kterou by rozkol v ČSSD byl „darem nebes“.
Možná, že se mýlím, možná někomu křivdím, možná jsem veden rodinným sentimentem, ale stále se mi zdá, že nářky nad naší sociální demokracií jsou poněkud předčasné.
Tedy za prvé: o tom zda ČSSD bude samostatnou politickou entitou, pro kterou bude prezident dočasným, či trvalým spojencem,(k otázce Zemana později — ostatně jsem se k ní vyslovil již zde v předchozích úvahách), nebo zda bude „podnožkou“ prezidenta, to závisí především od této strany samé.
Jsou tu důvody obávat se, že k tomuto zvratu již v této straně došlo? Domnívám se, že při určité interpretaci mocenských, ale i koncepčních rozporů takové obavy nacházejí ohlas. Ovšem tato interpretace je značně ovlivněna zbožným přáním pravicových interpretů, pro které by za dané krize pravice a odklonu doleva v Česku byl rozkol v sociální demokracii „darem nebes“.
A hlavně, že celý konflikt uvnitř této strany (a on zde konflikt je, zajímavé je ovšem, že analogické konflikty probíhají i na druhé straně — to do jaké míry, proč a zda jde o obecnější jev, je látkou pro širší rozbor) je vítaným soustem pro média, která žijí sensacemi a sensace často vytvářejí či podněcují. Přání se tak pro někoho stává otcem skutečnosti, o jejíž realitě je přesvědčen.
Ano pane Pleskote - zpytovat svědomí se někdy i vyplatí ..........bych také řekl.