K lámání hole nad ČSSD

Jiří Pehe

Jiří Pehe reaguje na texty Patrika Eichlera a Filipa Outraty, které polemizovaly s jeho komentářem zveřejněným v sobotním Právu. Nakolik hrozí, že se z ČSSD stane namísto autonomní sociálně demokratické strany strana Miloše Zemana?

Z reakcí Patrika EichleraFilipa OutratyDeníku Referendum (ale také Miloše Balabána v Právu) na můj text v deníku Právo z 10. srpna, v němž jsem argumentoval, že levicoví liberálové ztratili politický domov, protože po posledním vývoji v ČSSD budou jen těžko moci tuto stranu volit, jsme se dozvěděli, že je předčasné nad ČSSD lámat hůl.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Strana je prý složitý organismus, probíhají v ní významné debaty. Pokud jsem správně pochopil Eichlera, rozhodnutí ČSSD podpořit vládu Jiřího Rusnoka podle něj není osudové, ale spíše jen provozní.

Jde prý v konečném důsledku především o to, aby rozhodnutí stranických orgánů nebyla v rozporu se sociálně demokratickými ideami. A aby tedy sociální demokracie zůstala obhájkyní demokracie a mezilidské rovnoprávnosti.

Moje kritika dění v ČSSD ovšem vychází právě z předpokladu, že politická strana, která se přikloní, i třeba jen z taktických důvodů, k podpoře vlády jmenované v rozporu s demokratickými principy a ovládané nepřímo lidmi z prezidentovy vlastní neparlamentní straničky, kteří jsou spojenci ČSSD jen do té míry, že se zaštiťují údajnou „levicovostí“ prezidenta, může jen těžko být brána jako obhájkyně demokracie.

V politice je důležitá symbolika. Pro lidi nahlížející dění v ČSSD zvenku není až tak důležité, jaké debaty a taktické úvahy v ní snad probíhají, ale skutečnost, že křídlo Bohuslava Sobotky bylo v rozhodování o podpoře Rusnokovy vlády na hlavu poraženo lidmi, kteří se „pragmaticky“ podvolili tlaku prezidenta Zemana. Nebo, což je ještě horší, Zemanův „levicový“ populismus, pepřený účelovým nacionalismem, dokonce vidí jako slučitelný s politikou skutečné sociálně demokratické strany.

Vzhledem k tomu, že Zemanova agenda, kterou je především sám Miloš Zeman, se nejeví ani jako opravdu demokratická, ani jako hájící mezilidskou rovnoprávnost, není většinový příklon ČSSD k němu a lidem v jeho okolí, jejichž jádro tvoří obskurní postkomunistická Strana práv občanů — zemanovci, jen nějakým provozním zaškobrtnutím. Vypovídá o tom, jaké hodnoty v ČSSD začínají skutečně převládat.

Nemá smysl se pouštět do debat o možnosti ČSSD modernizovat. To evidentně zatím nejde. Těm, kteří nad tím snad lamentují, sdělí kupříkladu Jan Keller ironicky, a vlastně po právu, že prostě nelze vyměnit členy a voliče ČSSD.

O to ale lidé, které jsem široce definoval jako levicové liberály, nežádali. Nechtěli se vlamovat do ČSSD. Vše, oč jim šlo, bylo zpřístupnit ČSSD skrze ideovou diskuzi a skrze sociálně demokratické politiky vzpírající se otevřeně klientelismu ve velkých stranách, jako byl Jiří Dienstbier, středovým, liberálně levicovým a obecně pak mladším i vzdělanějším voličům.

Strana se pod tlakem prezidentské volby nakonec rozhodla, i kvůli svým stávajícím voličům a typu členů, které reálně má, vplout do společného přístavu se Zemanem. To je nutné respektovat, ale zároveň takový manévr činí ČSSD pro výše zmíněný segment voličstva více méně nepřijatelnou. A to byl celý smysl mého textu.

Mnoho těchto voličů nebude v příštích volbách pracně zkoumat, zda v ČSSD probíhají i nadále jakési diskuse, jak tvrdí Eichler, ale bude si odpovídat na docela jednoduchou otázku: Pokud dám svůj hlas ČSSD, dávám ho tím autonomní sociálně demokratické straně nebo ve skutečnosti spíše Miloši Zemanovi?

Obávám se, že jakkoliv Sobotkovo křídlo získalo v podobě předčasných voleb jakýsi manévrovací prostor, ve skutečnosti se pro mnoho lidí stala ČSSD prostě prezidentskou stranou.

Zeman svoji agendu i neúctu k ústavním principům mohl zatím prosazovat jen s pomocí taktických manévrů a ústavních kliček, protože měl za sebou jen malou SPOZ. Pokud by se ČSSD změnila v „jeho“ stranu, čemuž se „haškovské“ křídlo, zdá se, nikterak nebrání, pak bude mít po volbách k dispozici mocnou vládní a legislativní mašinérii.

To možná celé řadě levicových voličů nevadí, včetně, jak se zdá, většiny voličů ČSSD. Vláda silné ruky, která „udělá pořádek“, jim imponuje.

Ve voličích, o kterých jsem psal jako o nastávajících politických bezdomovcích, naopak vyvolává představa Zemanovy vlády silné ruky, jištěné pozemanštělou ČSSD, SPOZ a možná i komunisty, zděšení.

Filip Outrata argumentuje, že „zřejmě jen silná vláda, která vzejde z příštích voleb — silná ne co do součtu poslaneckých křesel, ale co do skutečné soudržnosti a prosazování vlastního programu — bude mít šanci sesadit Zemana z dnešního výsluní.“

To je pěkná představa, jenže k jejímu uskutečnění by bylo zapotřebí zázračné emancipace nyní již většiny ČSSD od Zemana. To se ovšem nestane. Celá řada lidí v okruhu Michala Haška vidí uskutečnění svých mocenských ambicí - zcela realisticky - ve spolupráci se Zemanem.

Na závěr dvě poznámky. Když jsem argumentoval, že skupina okolo Sobotky měla jít do čelního střetu, což by možná vedlo k jejich vnitrostranické prohře a třeba i odchodu ze strany, vycházel jsem z předpokladu, že občas je prostě nutné takové bitvy vybojovat.

Založit novou stranu v krátké době je, pravda, nerealistické. Jenže rozhodující nástup zemanovců v ČSSD přišel už v době prezidentské volby.

Při vší možné kritice Miroslava Kalouska a jeho projektu TOP 09 se ukazuje, že založit novou stranu v relativně krátkém čase možné je. Kalousek byl přitom mnohem více „profláknutý“ a těžko spojitelný s nějakými ideály, než je třeba na levici Dienstbier. Přesto se v nadcházejících volbách stane TOP 09 zřejmě dominantní silou na pravici.

Druhá poznámka se týká možnosti kultivovat ČSSD. Projektu think-tanku CESTA jsem se neúčastnil, abych kultivoval ČSSD. Nejsem jejím členem, a ani nebudu. Snaha o modernizaci je její vlastní věc. Nutno podotknout, že v naší ještě stále převládající postkomunistické realitě navíc bohužel předčasná. Pro mě byla CESTA pokusem najít společnou platformu pro skutečné sociální demokraty, sociálně cítící křesťanské demokraty, zelené a levicové liberály.

ČSSD se nyní většinově rozhodla vydat zpět do postkomunismu, a to je nutné respektovat. Hlasovat pro to ale lidé, jako jsem já, ve volbách nemohou.

Už zvolení Zemana prezidentem bylo, jak napsal trefně komentátor Jan Macháček, jako když po deseti letech začneme opět chodit v botách, které jsme odložili, protože smrděly a byly rozšmajdané. ČSSD měla šanci se do těchto bot nenazout společně se Zemanem, ale promarnila ji. Tvrdí, že se jejím voličům v těchto botách vlastně líbí, protože ty pravicové smrdí ještě víc, takže co?

Ztráta levicových liberálů jistě nebude pro ČSSD nenahraditelná. Zemanovská ČSSD určitě přiláká spoustu lidí, kteří už se těší, jak tady po vládě pravice udělá sjednocená zemanovská levice „pořádek“. Patriku Eichlerovi a dalším lze jen přát, aby to dělání pořádku neučinilo přívlastek „demokratická“ ve jméně České strany sociálně demokratické jaksi nadbytečným.

    Diskuse
    August 15, 2013 v 9.19
    Kolovrátek
    Zeman, Zeman, Zeman...

    Tedy starosti, které má Jiří Pehe, by možná většina populace s úlevou brala.

    Souhlasím s tím, že v politice je důležitá symbolika. Ale právě tady se autor naprosto míjí s většinou voličů soc.dem. Ti by ČSSD naopak nerozuměli (a neodpustili), kdyby Rusnokovu vládu nepodpořila.

    Ale těžko to vysvětlovat někomu, kdo má kvůli prezidentovi špatné spaní.

    Toč se a vrť, můj kolovrátku: Zeman, Zeman, Zeman...
    August 15, 2013 v 9.53
    Jiří Pehe se mýlí, nikoli v tom, že sociální demokracie zemanovští, ale v úvaze, co s tím mají udělat levicoví liberálové. Poněkud zklamaně navrhuje, aby sociální demokracii pustili k ledu a našli si nějakou jinou partaj, kterou budou vzdělávat. Přijde mi to poněkud dětinské. Levicoví liberálové jsou intelektuálové – alespoň povětšinou, anebo „inťouši“, jak s despektem píše Roman Joch. V žádném případě nejsou stranou, nemají své vůdce, ani mluvčí. Vždy myslí za sebe, i když myslí o politice. Jinak řečeno, o politice přemýšlí, ale nedělají ji. Pokud radí politikům, co dělat, je to hezké, ale pokud chtějí řídit politiky, pak je to jistý druh intelektuální perverze. Nechci ty politické „šíbry“ moc hájit, ale skoro nemohou jinak. Politika má své „zákony“, svou dynamiku k dobrému či k zlému, a velkou schopnost oblbovat přitom lidi. Kritické myšlení je vzácné koření a zrovna levicoví liberálové by s ním měli společnost umět osolit. Zdá se mi, že je to taková bouře ve sklenici intelektuální vody. V podstatě jsme se od Jiřího Pehe nedozvěděli nic jiného než, že chtěl pomoci sociální demokracii k lepší politice, ale ona ho zklamala. To se ovšem intelektuálům v politice stává. Doufám jen, že Jiří Pehe nezapomene na svou schopnost sociální demokracii, obzvláště té zemanovské, její politiku občas pořádně osolit.
    August 15, 2013 v 10.6
    Levicoví liberálové
    Ví Jiří Pehe, co znamená slovo liberální?

    Mám čím dál silnější pocit, že Jiří Pehe stále podléhá postkomunistickému bludu, že svoboda = kapitalismus, že liberální = pravicový a levicový = totalitní (myslím, že odborně správné by bylo říci autoritářský, ale postkomunistický slovník není odborně správný). Co to pořád blábolí o levicových liberálech a středu?

    K levicovým liberálům se hlásím a zatím věřím i tomu, že liberálně levicové je zaměření Sobotky a Dienstbiera, ale jestli zjistím, že ti dva se vážně snaží učinit ČSSD přitažlivou pro „středové voliče‟, jak tvrdí nejen Jiří Pehe, tedy že jsou, jak si zjevně Jiří Pehe myslí, a ještě to vyzdvihuje jako jejich zásluhu, Sobotka a Dienstbier napravo od Haška a Zemana, v životě už nedám hlas ani jim ani ničemu, co si říká Sociální demokracie.

    Nemá smysl volit ČSSD, jestli v ní není síla, která by ji táhla doleva od Haškova antikomunismu, Hulínského korupčních koalic, Zimolových podnikatelských přátel a Zemanových opozičních smluv.

    Kdo rozumíte dění v ČSSD, řekněte mi: Jsou Sobotka a Dienstbier levicoví politici, nebo mám o nich klamnou představu, správně je vidí Jiří Pehe a skutečně jde o „středové‟ lidskoprávní žvanily přisluhující kapitálu , blízké Bursíkově Straně zelených a Kalouskovu knížeti?

    Ať tak, nebo tak, Jiřímu Pehe doporučuji Politický kompas http://politicalcompass.org/ Podle toho je rozměr politiky liberální versus autoritářská nezávislý na rozměru levicová versus pravicová. Pravolevá osa se váže především k organizaci hospodářství, pravice zdůrazňuje svobodu podnikání, kdežto levice klade důraz na sociální rovnost. Liberálně autoritářská osa se týká občanských svobod, liberálové zdůrazňují svobodu člověka, lidská práva, zatímco autoritáři prosazují pevný řád.

    Klamné ztotožnění liberalismu s pravicí je jedním z článků neoliberalismu, který svobodu nově definuje jako výlučně svobodu podnikání, která nesmí být omezena ani tam, kde se dotýká svobod jiných lidí: jiné lidské svobody než svobodu podnikat a vlastnit neoliberalismus neuznává a konflikt mezi svobodami různých subjektů podnikat a vlastnit vyřeší svobodný trh.

    Analýza evropských vlád podle Politického kompasu http://politicalcompass.org/euchart ukazuje zhoubnost blouznění o středu. Všechny vlády jsou daleko na pravo a všechny jsou autoritářské. Všechny lidská práva (kromě práva vlastnit a na nemajetné se neohlížet) leží daleko vlevo, všechny svobody (kromě svobody podnikat bez ohledu na společenský dopad, společnost přece neexistuje) leží daleko směrem, o kterém mnozí lidé, a mezi nimi zřejmě i Jiří Pehe, ani netuší, že vůbec existuje.

    Kupředu, levá!
    August 15, 2013 v 10.51
    Pehe není sám
    Myslím, že záleží na úhlu pohledu. Mně je bližší pohled Honzy Macháčka, který Sobotku a Dienstbiera nazírá jako autentickou sociální a liberální levici, která představuje programovou alternativu jak vůči současné neoliberální pravici, tak vůči "levicovým pragmatikům" typu Zemana, Haška, Škromacha a spol. Pehe vidí v Sobotkovi a Dienstbierovi liberální střed, v němž se sám nachází, a který by pro něj byl přijatelný. Totéž se ovšem týká poměrně velké skupiny voličů, kteří hledali a hledají cosi jako liberální demokracii a kapitalismus s lidskou tváří a kteří postupně volili ODA, US, lidovce, zelené, někteří VV a někteří také sociální demokracii - pro ty by byla sociální demokracie se Sobotkou a Dienstbierem přijatelná, se Zemanem a Haškem ne. Myslím, že Sobotkovo křídlo představuje určitou perspektivu pro sociální demokracii včetně voličského potenciálu, ale musí se prosadit a nesmí se bát ani pravice, ani Zemana, ani zemanovců ve vlastní straně.
    August 15, 2013 v 12.57
    Liberálové (sit venia verbo) byli u nás bezdomovci vždy
    Poptávka po liberální straně, dříve bez přívlastku, nyní levicové, u nás byla od té doby, co se rozpadlo Občanské forum. Žádný z pokusů tuto poptávku uspokojit neuspěl;jak to dopadlo s OH a jeho pohrobky si ti starší z nás pamatují. Jeden čas část těchto voličů vkládala naděje do Zelených, ti ale svůj potenciál prošustrovali sestrovražednými boji a účastí v pravicové vládě.Mně by se levicově liberální strana líbila, ale nevěřím tomu, že by mohla vzniknout z pár politiků ČSSD, které možná spojuje jen to, že nemají rádi Zemana. Strana musí mít nejen voliče, ale také jakousi vnitřní koherenci.
    August 15, 2013 v 13.27
    Ještě připomínám,
    že z odporu k Václavu Klausovi vznikly dokonce dvě politické strany, OH a US. OH propadla v nejbližších volbách, US vydržela jedno volební období. Dopadla by strana Nezemanovci lépe?
    Jako dlouholetý středoškolský učitel dobře vím, jak je snadné ponořit studenty do "bouře ve sklenici vody" a jak je naopak obtížné "osolit" je kritickým myšlením. Ještě neměli dost času se mu učit ( a neoliberálně založená škola ho navíc záměrně potlačuje), jsou velmi závislí na sociálním prostředí, ve kterém žijí, mají silný sklon k vytváření emocionálních, iracionálních postojů (předsudků) a jen velmi neradi tyto postoje revidují. Uvedu jeden příklad za všechny: Jeden pravici fandící student se zúčastnil před posledními volbami akce ČSSD, kterou hlukem znemožnili "modří" mládežníci. Trochu to s ním otřáslo, ale už druhý den si vzpomněl na své "pevné přesvědčení" - prohlásil, že ke svobodě slova patří i to, že toho druhého ke slovu nepustíme.
    Jak to souvisí s tématem? Abych se totiž mohl vůbec pokusit o kultivaci kritického myšlení, které se neobejde bez polemiky, bez mnohdy nepříjemné sebereflexe, neměl bych dávat studentům příliš najevo převahu svého intelektu, jinými slovy, musím se zbavit intelektuální pýchy, nesmím se vyvyšovat ani zjevně, ani skrytě. To ale neplatí jen pro školu! Obávám se, že příliš mnoho vzdělaných lidí si tohle ne dostatečně uvědomuje, proto je často čeká zklamání . S. Kierkegaard napsal: „Zatímco spekulující úctyhodný pan Profesor vysvětluje bytí, v roztržitosti zapomene, jak se sám jmenuje, že je člověk, prostě člověk,..." Nejen v roztržitosti, dodal bych.
    Jiří Pehe píše:
    "Moje kritika dění v ČSSD ovšem vychází právě z předpokladu, že politická strana, která se přikloní, i třeba jen z taktických důvodů, k podpoře vlády jmenované v rozporu s demokratickými principy a ovládané nepřímo lidmi z prezidentovy vlastní neparlamentní straničky, kteří jsou spojenci ČSSD jen do té míry, že se zaštiťují údajnou „levicovostí“ prezidenta, může jen těžko být brána jako obhájkyně demokracie. "

    To je jeho odrazový můstek ke všem dalším tvrzením.
    Mohl by to ovšem dokázat?
    Copak Miloš Zeman neměl ve svém volebním programu odstavení pravicové koalice od moci? Copak neuvedl důvody, proč by to tak mělo být? Copak nemá silný přímý mandát? Copak mu Ústava nařizuje, koho jmenovat smí a koho ne?

    Souhlasil bych s panem Kandou, že někteří jsou zklamání tím, že věci nejsou tak, jak si představovali, že by měly být a budou, ale že jsou, jak jsou.
    BT
    August 15, 2013 v 20.38
    Trochu extrémní názory pana Peheho
    Mám dojem, že pan Pehe tentokrát dost přestřelil a má nyní problém vzít - jako známá osobnost - své poněkud extrémní názory zpět.

    Domnívám se, že jen opravdu málo (skutečných) levicových liberálů to vidí stejně vyhroceně jako on. V dnešním Právu panu Pehemu defacto oponuje i Jan Keller.

    Takže se snad o osud levicových liberálů v ČSSD (a potažmo v ČR) nemusíme tolik obávat. A to je podle mého názoru pro liberální levici u nás dobře. Protože pokud by poslechla rady pana Peheho, byl by to patrně krok k její politické sebevraždě.
    BT
    August 15, 2013 v 20.51
    V čem se ČSSD zachovala nedemokraticky?
    Souhlasím s panem Morbicierem. Pan Pehe by měl nějak doložit své bazální tvrzení, že ČSSD se zachovala nedemokraticky.
    Já nic takového nevidím. Copak jejich poslanci, kteří byli řádně zvoleni ve volbách, nemají demokratické právo dát důvěru určité vládě? I když nejde přímo o vládu jejich? Existovaly tak dramatické rozpory mezi programem Rusnokovy vlády a ČSSD, které by opravňovaly k obvinění této strany z nedemokratického jednání?
    Jistěže to nebylo - zejména s ohledem na konkrétní osoby - zcela správné takovou vládu podpořit. Ale že by to bylo nedemokratické? V čem?
    Pokud pan Pehe jasně nedoloží toto své bazální tvrzení, těžko lze celou další jeho konstrukci přijmout. Ta se pak hroutí jako domeček z karet.
    Nebyl jsem fanda volby M. Zemana prezidentem, ale na druhé straně nemohu souhlasit s něčím co podle mne nemá oporu v realitě a vychází spíše z jakýchsi osobních pocitů. Navíc s něčím co levicově-liberální proud může pouze oslabit aniž by to něčemu jinému pozitivnímu nějak zjevně prospělo.


    + Další komentáře