Obávám se, že nejde o absenci dialogu mezi stoupenci či odpůrci M. Zemana. K jeho výsledku jsem za daných okolností velice skeptický. Daleko větší problém totiž spatřuji v tom, jak obtížné je vést dialog s těmi, kteří mají na všechno jednoznačný, jednou provždy daný názor, byť jej dostupná fakta minimálně zpochybňují (kromě vztahu k panu prezidentovi se to týká např. i událostí na Ukrajině, otázky lidských práv apod.). Místo argumentů přichází osočování, ba i urážky.

Školský systém založený na pozitivismu 19. stol. je dnes nevyhovující již ze své podstaty. Napravovat ho "utahováním šroubů" (např. společnou částí maturity) nic nezlepší, vůbec totiž nepočítá s kultivací dnes tolik potřebného kritického myšlení. Obecně se domnívám, že vylepšujeme-li něco, co je chybné z podstaty, dojde místo nápravy jen k dalšímu zhoršení. Setrvačnost a samozřejmost metod výuky je však obrovská a nezdá se mi, bohužel, že nové vedení MŠMT s tím hodlá něco významného udělat. Zatím jen CERMAT absurdně "přitvrdil" podobu ústní zkoušky z češtiny, snad aby tento předmět zbavil posledních zbytků svého vzdělávacího smyslu.

Myslím, že by věci prospělo, kdybychom začali odlišovat vzdělání (založené na uceleném přístupu ke světu a životu) od odbornosti (založené na přístupu hlubinném, leč dílčím) a učenosti (vyčtené převážně z knih, ale nedostatečně respektující "dialektiku konkrétního"). Mezi touto trojicí jsou podstatné vzájemné vazby. Co z toho vyplývá? Naše školství se tím vůbec nezabývá.

Nepřistupuje většina našich politiků a médií (hlavně ČT) k repatriaci volyňských Čechů rozpačitě hlavně proto, že jejich důvody k odchodu z Ukrajiny narušují černobílé vidění tamního konfliktu?

Velmi inspirativní je v této souvislosti četba Kellerova Posvícení bezdomovců. Povrchnost, s jakou je k problematice bezdomovectví (i dalším negativním sociálním jevům) u nás přistupováno, je přímo děsivá. Těžko pochopitelná je pak u lidí, kteří se hlásí k levici. Skutečně je jejím programem sociální darwinismus?