A proč bezdomovci?
Saša UhlováJedním z hlavních témat letošních voleb jsou lidé bez domova. Čím si tuto pozornost zasloužili? Vypovídá to něco o tom, že tato skupina lidí předstvuje pro naši společnost čím dál větším problém? A nebo to říká v první řadě něco o nás?
V letošních volbách to schytali bezdomovci. To už opravdu zavání fašismem, jakkoli je ten pojem nadužívaný. Součástí kampaně byla nejhrůznější hesla: Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami (ČSSD); Z Nuslí vyženeme pouliční živly (ČSSD); Méně bezdomovců a feťáků = větší bezpečnost (Veřejné zájmy); Osoby bez domova mimo obytné zóny (ODS); Bezdomovci na Praze 14 domov mít nebudou!(OKS).
Proč právě bezdomovci? Někdo to vysvětluje strachem lidí z pádu na dno. Pohrdání těmi, kteří vypadli ze systému, stejně jako to hrozí nám. Opačná interpretace zase operuje s hypotézou, že si lidé neumějí představit, jak snadná cesta na ulici může být.
Ať už jsou příčiny odtažitého vztahu k lidem bez domova jakékoli, vypadá to, že bezdomovců bude přibývat a postoj k bezdomovectví se jen tak nezmění.
Na jedné straně jsou zastánci represe, kteří by všechny lidi žijící na ulici nejraději někam odsunuli, nebo dokonce zavřeli. Na zdánlivém protipólu stojí ti, kteří tvrdí, že bezdomovci jsou přirozenou součástí demokracie, a že si na lidi bez domova musíme zvyknout. Oba přístupy v sobě zahrnují přesvědčení, že když někdo přijde o bydlení, je to jeho volba. Nebo chyba.
Zřejmě existují lidé, kteří žijí na ulici dobrovolně, ale je jich menšina. Pro naprostou většinu lidí je ztráta bydlení strašná rána. A že si to způsobili sami? Často se v příbězích, které slýchávám, objevují okamžiky, kdy člověk, který spadl na dno, udělal chybu. Nebo sérii chyb. Zadlužil se, neplatil nájem, přišel o bydlení, nevyřídil si dávky, začal pít, neřešil svou situaci včas. Když pocítíte tíseň, není snadné být nad věcí.
Jenže chyby tohoto typu nedělají jen lidé, kteří skončí na ulici. Dělá je hodně lidí, jen pro většinu nemají takové důsledky. Buď proto, že mají dost peněz na to, aby je napravili, nebo proto, že se mohou obrátit na někoho, kdo jim pomůže, půjčí jim peníze, ubytuje je.
Někdo ty peníze ale nemá, nebo nemá za kým jít, popřípadě se stydí žádat o pomoc. Z ulice zpátky je cesta ještě těžší. Ve víru života na ulici se návrat stane pro mnohé nepředstavitelný, ale to neznamená, že je bezdomovectví jejich svobodná volba, že tak skutečně chtějí žít.
Když slyším tvrdá slova na adresu bezdomovců od svobodomyslných liberálů, cosi se ve mně vzpouzí. Přemýšlím, proč přesvědčují sami sebe, že je vlastně vše v nejlepším pořádku, když si přeci každý může svobodně vybrat, jestli se bude válet doma, nebo na ulici. Snad to potřebují, aby mohli dál věřit, že žijí v nejlepším z možných světů. Nebo jen podvědomě brání to, čeho sami dosáhli, protože jsou-li lidé na ulici jen kvůli své nedostatečnosti, je jejich vlastní dobrá situace oprávněná. Možná jsou prostě spokojení, že jim samotným se žije dobře, a proto to jistě bude spravedlivé. Ale co když není?
Jinak ten p. Lippmannem zmíněný Keller je sice dobrá analýza, ale koncepce řešení je socialisticko-etatistická via antikva. Důvěra v neomezený růst a dobrý centralizovaný stát z toho čiší na sto honů.
Jenže co dál? Na jedné straně odmítáme sociální darwinismus a na druhé víme, že pouhé odmítnutí ho neodstraní. A jeho kultivace je ve zhoršujících se životních podmínkách většiny populace chimerou.
Takže řešení tohoto problému levicí bude dál spočívat v tom, že některé "neziskovky" občas někde propagandisticky pomohou promili bezdomovců? Nebo že budou občany přesvědčovat, že vzhledem k tomu, že mohou skončit jako bezdomovci, tak by ty okolo sebe měli začít mít rádi? Obojí je má stejný účinnek, jako dát hladovému slonovi lentilku.
S tím darwinismem je to také zajímavé. Většinová veřejnost se musí učit. Musí se přizpůsobit tomuto systému, páč levice se jej nechystá změnit a oni nějak musí přežít. Takže dřít za pár šupů a k tomu mít rád Romy, nepřizpůsobivé, bezdomovce. Ať se chovají jakkoliv. Kdo se tomuto apelu nepřizpůsobí, je levicí ocejchován minimálně jako kryptofašista.
Romové, nepřizpůsobiví a bezdomovci nemusí nic. Ti se přizpůsobovat nemusí, páč kdo je k tomu nutí, aplikuje na chudáky sociální darwinismus.
Chápu, že to vidím povrchně. Jestli to ale nebude tím, že mě neuspokojují jen konstatování, že veřejnost je v tomto směru nevzdělaná a místo saloních řečí o tomto problému bych raději chtěl vidět konkretní řešení, nespočívající jen v pomocí pár chudákům. A v tom, že pokud nebude pomoc motivační, je kontraproduktivní.
Včera mě v Ostravě-Svinově vítal nápis "Konec tolerance".
Tahle atmosféra se opírá o myšlenku, že lidé, kteří někde bydlí, nefetují a pracují, by měli závidět těm druhým, kteří si ve své "nepřizpůsobenosti" přímo lebedí a mělo by se jim to zatrhnout. O tom, jak neúspěšní závidí úspěšným se píše hodně, ale tady se pracuje se závistí těch, co s velkým úsilím a sebezapřením žijí nějak spořádaně, lidem, kteří si zřejmě tu práci nedají. I český anticiganismus operuje s představou, že Romové jsou na tom strašně dobře, když přece nemusí chodit do práce a ve všem se o ně postará stát a neziskovky.
Závist je strašně iracionální síla, děti třeba sourozencům závidí i nemoce.
Dojem, vnucovaný mainstreamu babišími medii, že dnes jde jen a jenom o společnosti škodící živly - oproti dříve - je doopravdy projevem dětinské naivity.
A jsme zase u jedné z matoucích a platných zásad/závad neoliberální doktríny - "každý je JÁ sro., tedy svého štěstí strůjce".
A štěstí je možné dosáhnout poplatností permanentnímu stupňování výkonnosti na úkor cikánské kontemplace........tak jak babiší média vědí a hlásají.
Zmatení se přesto domnívají, že stále opakované téze o závisti vůči těmto skupinám jsou jen převzatá klišé, používaná dle potřeby - neoliberálové tvrdí, že chudí mají snahu kriminalizovat některé bohaté, protože jim závidí, levice tvrdí, že většinová společnost nemá ráda výše psané, protože jim závidí. Jednoduché. Až moc na to, jaké moudré hlavy to vybádaly.
Je možné, že mocní tohoto světa v případě krizí, které jsou nyní pernamentní, rádi svedou vinu na jiné a baví se pohledem na to, jak chudí válčí s ještě chudšími. Ale to by nemělo znamenat, že tyto skupiny budou nekritizovatelné a nepostižitelné. A hlavně, že mezi těmito lidmi vůbec nebude rozlišováno.
Náš sociální systém není motivační. A tvrdím, že díky tomu někteří lidé, žijící ze sociálních dávek, se mají lépe než ti, kteří pracují. A i kdyby ne, část z nich je ochotna svůj životní standard snížit jen proto, že prostě pracovat nechtějí.
Pokud nejste schopni pochopit, že sociální problémy se nedají hodnotit a řešit plošně, podle jednoduchých šablon, bude pro vás většina společnosti závistiví anticiganisté. Můžete o tom psát řadu studií. Ale i kdyby jste v nich soustředili maximum literálních perel, pravdě se nepřiblížite ani o milimetr. Lidem také ne.