Bezdomovectví je problematika, jejíž existence je u nás přiznávaná až po roce 1989. Problematika vnímaná jako vysoce konfliktní. Protože v převažující neoliberální ideologii jsou bezdomovci chátra, která se neumí o sebe postarat a spoléhá na pomoc „slušných“ občanů. Tak se k nim v zásadě přistupuje tehdy, když je v čele státu garnitura, která vyznává onu ideologii jako spasitelskou.

Krásný příklad byla snaha vedení pražské radnice před posledními komunálními volbami (v čele byla jasně ODS) přijít s konceptem vystěhování bezdomovců do zařízení mimo střed města. Vyloučit vyloučené — to je přece pro slušné občany (a voliče...) to nejlepší.

Za těchto okolností se vlastně většina aktivit na pomoc bezdomovcům v posledních čtyřech letech dělala na truc vládnoucí garnituře.

Nečasova vláda zvolila postup, který fungoval jako skvělá zástěrka před „ošklivými pohledy“ z EU. V každodenní politice se zabývala občany výhradně jako účetními jednotkami v ročním rozpětí, avšak zároveň nechala zpracovávat desítky koncepčních materiálů, které měly vyvolávat dojem, že se stará o skutečné problémy této země.

Někdy na začátku tohoto roku prý kdosi na Úřadu vlády shrnul, že bylo zpracováno přes stovku koncepcí či strategií. Jiný aktivní úředník prý zkoušel porovnat tyto materiály mezi sebou a ukázalo se, že jsou naprosto protichůdné. Traduje se, že onen úředník na základě toho dostal výpověď. Nevím, jestli je to pravda, ale bylo by to v logice vládnutí Nečasovo-Kalouskovy vlády.

Jenže v některých případech se tato strategie obrátila proti minulé vládě samotné. To se vlastně stalo i při přípravě „Koncepce práce s bezdomovci“ meziresortní komisí při ministerstvu práce a sociálních věcí.