Bezdomovectví je problematika, jejíž existence je u nás přiznávaná až po roce 1989. Problematika vnímaná jako vysoce konfliktní. Protože v převažující neoliberální ideologii jsou bezdomovci chátra, která se neumí o sebe postarat a spoléhá na pomoc „slušných“ občanů. Tak se k nim v zásadě přistupuje tehdy, když je v čele státu garnitura, která vyznává onu ideologii jako spasitelskou.

Krásný příklad byla snaha vedení pražské radnice před posledními komunálními volbami (v čele byla jasně ODS) přijít s konceptem vystěhování bezdomovců do zařízení mimo střed města. Vyloučit vyloučené — to je přece pro slušné občany (a voliče...) to nejlepší.

Za těchto okolností se vlastně většina aktivit na pomoc bezdomovcům v posledních čtyřech letech dělala na truc vládnoucí garnituře.

Nečasova vláda zvolila postup, který fungoval jako skvělá zástěrka před „ošklivými pohledy“ z EU. V každodenní politice se zabývala občany výhradně jako účetními jednotkami v ročním rozpětí, avšak zároveň nechala zpracovávat desítky koncepčních materiálů, které měly vyvolávat dojem, že se stará o skutečné problémy této země.

Někdy na začátku tohoto roku prý kdosi na Úřadu vlády shrnul, že bylo zpracováno přes stovku koncepcí či strategií. Jiný aktivní úředník prý zkoušel porovnat tyto materiály mezi sebou a ukázalo se, že jsou naprosto protichůdné. Traduje se, že onen úředník na základě toho dostal výpověď. Nevím, jestli je to pravda, ale bylo by to v logice vládnutí Nečasovo-Kalouskovy vlády.

Jenže v některých případech se tato strategie obrátila proti minulé vládě samotné. To se vlastně stalo i při přípravě „Koncepce práce s bezdomovci“ meziresortní komisí při ministerstvu práce a sociálních věcí.

Podařilo se totiž, aby mezi řešiteli převládly věcné názory a ne — jak je obvyklé — vlastní zištné zájmy a ještě překvapivější bylo, že se povedlo mezi pracovníky ministerstva práce a sociálních věcí najít osoby, které práci na Koncepci vzaly vážně. Příznačné bylo, že například onen bývalý náměstek ministra Drábka, který byl vzat do vazby, o práci na tomto materiálu neměl potuchy.

Ze strany lidí, kteří se problematikou bezdomovectví zabývají v praxi, šlo o práci, u které je jedno, pro jakou vládu je. Protože tady opravdu nejde o ideologii, ale o životy lidí. A také o vědomí, že když se povede materiál udělat věcně a se snahou o úplnost, že bude dál možné s tímto textem pracovat. V podstatě se to povedlo — je to prvně, kdy něco takového existuje.

Navíc se podařilo do Koncepce včlenit přístup, který je v ČR na oficiální úrovni nový - totiž pojetí bezdomovectví jako procesu, který vyžaduje diferenciaci, prevenci, sociální práci, vybavení, kvalifikaci, peníze, zájem správy a všech zúčastněných, domluvu mezi nimi, komplexnost přístupů a řešení a konečně to, že lze s lidmi bez domova pracovat i jako s těmi, kteří jsou ve větší či menší míře schopni resocializace, tudíž návratu do běžného života.

Podstatné je, že je možné se na vládou přijatý text Koncepce odvolávat, rozpracovávat ho na úrovni regionů či obcí, studovat ho, učit z něj na příslušných školách či jiných institucích a hlavně je tu základ pro domluvu mezi těmi, kteří se chtějí věcně touto problematikou zabývat.

Kromě toho se v posledních pěti letech výrazně rozšířily kapacity sociální práce s lidmi bez domova. Ani to však není zásluha minulé vlády. Naopak: jádrem byly programy z EU a peníze, které z Evropského fondu soudržnosti (mimochodem: jeho iniciátorem a zakladatelem byl komisař pro sociální práci EU Vladimír Špidla) mířily právě do této oblasti.

Stát to uvítal — a zásadně snížil prostředky, které věnuje na sociální práci. Tím došlo k situaci, kdy se na jedné straně podstatně zlepšily hmotné a personální podmínky pro práci s lidmi bez domova, na druhé straně se naprostá většina těchto zařízení po uplynutí doby a peněz na financování z EU ocitla v zoufalé situaci, protože jiné zdroje téměř vyschly.

Teď se čeká na další kolo pomoci z EU, snad se povede ho naplnit. Doufejme, že i s výrazným posunem právě k pojetí práce s bezdomovectvím jako uceleného procesu, včetně bydlení s podporou (nebo, jak se také říká, sociálního bydlení), které dosud nebylo v této zemi oficiálně řešeno vůbec.

To, co je v práci s bezdomovci trvalé, je nekončící obětavost lidí, kteří s nimi pracují! Jde o oblast, v níž opravdu nelze provozovat „byznys s chudobou“. I když všichni klienti ždímaní v podnikatelských ubytovnách jsou podle mezinárodního pojetí také bezdomovci!

Ale péče o hromadné sestěhovávání a kořistění na sociálně vyloučených opravdu není péčí, ale dnes tak obvyklou zlodějnou a posilováním extrémních stanovisek a řešení. Je potřeba dodat: podporované státem! V práci s bezdomovci nelze zbohatnout, ale lze pomáhat, lze být prospěšný. I proto je významná část práce s bezdomovci založena na křesťanské pomoci.

Na druhé straně bude ohromně zajímavé a poučné sledovat, do jaké míry církve z restituovaných prostředků budou skutečně pomáhat bezmocným a jinak potřebným. Pozoruhodné a velmi prospěšné je, že se společenství pomáhajících nezmenšují!

Co lze očekávat dál? To opravdu záleží na tom, kdo a jak vyhraje následující volby.

Sám si potřebuji některé věci ujasňovat, tak jsem si udělal jakousi srovnávací tabulku, jak by prospěly jednotlivé strany ucházející se o voliče v následujících volbách efektivnější práci s bezdomovci. Uvádím s omluvou jen ty strany, které myslím, že se do Parlamentu dostanou.