Česká republika patří v rámci EU k zemím s nejviditelnějším bezdomovectvím. Ukazují to souhrnné statistiky a různá vnitroevropská srovnání. I když v absolutních počtech nedostihuje ČR nejlidnatější státy, v přepočtu na hlavu je často překonává. Dle posledního tematického přehledu OECD u nás připadá na deset tisíc obyvatel 28,4 lidí bez jisté střechy nad hlavou. Více v EU má přitom jen Francie — 30,7. V počtu lidí žijících přímo na ulici pak ČR s úrovní 8,6 na deset tisíc obyvatel překonává úplně všechny.

„Lidí bez domova přibývá v posledních letech v celé Evropě (...) a to pod vlivem migrace, inflace a zdražování nájmů i růstu nedostupnosti bydlení celkově (...) Velké rozdíly jsou ale v tom, jak se jednotlivé země snaží k trendu přistupovat,“ píše italský deník Il Sole 24 Ore.

Největších pokroků v tlumení bezdomovectví dosahují dle odborné shody skandinávské země a jimi inspirované Rakousko. Zvláště účinný se ukazuje přístup Housing First (Nejdřív bydlení) postavený na tom, že je lidem bez domova třeba nejprve zajistit stabilní a pouze jim vyhrazené zázemí, než se od nich začne vyžadovat plnění nějakých zásluhových kritérií pro příslušnou pomoc, například stálé zaměstnání.

Avšak i když má tento přístup prokazatelně dobré výsledky — lidé se stálou střechou nad hlavou se odrážejí ode dna daleko lépe a daleko méně často padají zpět než u jiných přístupů — , žádá si podstatné rozpočtové investice a také politickou odvahu, neboť automaticky nemívá podporu většinové společnosti.

V České republice funguje Housing First zatím spíše jen v testovacím režimu, a to přibližně ve dvou destítkách obcí. Výhledově pomoci by mohl letos přijatý zákon o podpoře bydlení, byť jeho finální podoba je dosti redukovaná a opět předpokládá vstupní politické rozhodnutí na úrovni jednotlivých obcí. Zákon počítá konkrétně mimo jiné s garantováním nájmů subjektům, kteří pronajmou svoji nemovitost sociálně potřebným, či se zřizováním provázané sítě kontaktních míst, kam by se mohli lidé bez domova obracet o pomoc.

„Po víc než dvou dekádách se v České republice konečně dočkáme systémového zakotvení prověřených nástrojů k prevenci ztráty bydlení či jeho opětovného nalezení,“ uvedla k zákonu pro DR charitativní organizace Caritas.

Debata o příčinách

Proč je na tom Česká republika z hlediska bezdomovectví tak špatně, je zatím stále nedořešenou otázkou. Experti kladou na jednu stranu důraz na kulturu snadných půjček a dluhových spirál, rovinutou po roce 2005, či na chronicky chybějící možnosti sociálního bydlení. Mnohé obce se totiž vlastního bytového fondu po roce 1989 zbavily a nový staví takřka jen komerční developeři.

Dále bývají nejčastěji zmiňovány extrémní lacinost alkoholu, nerozvinutý systém péče o duševní zdraví či sklon mnoha obcí a rezortů problém vytěsňovat. Zvláště lokální politici mají často snahu bezdomovce přímo potřít či prostě někam vytlačit, než aby problém skutečně řešili.

V poslední době nicméně zaznívají i vysvětlení z pomyslného druhého okraje — například že Česká republika, respektive Praha, je pro pouliční bezdomovce místo docela příjemné, a tak se do něj stahují i z blízkých zemí. V tisku zvedla popularitu této hypotézy loňská reportáž britského Guardianu, v níž si pražští bezdomovci pochvalují dostatek rozdávaného jídla a nabídku péče nejrůznějších charit.

Mnohé hlasy i z odborných kruhů konečně poukazují na různou metodiku měření bezdomovectví v jednotlivých zemích. Některé definují bezdomovectví úžeji než jiné. Další — jako například Rumunsko či Řecko — mají jen velice hrubé součty a odhady.

Metodika používaná v České republice je přitom relativně citlivá a zahrnuje i různé skryté formy bezdomovectví. V realitě tedy ČR mezi ty úplně nejhorší evropské státy z hlediska rozšíření bezdomovectví patřit nemusí, ač zkušenosti z terénu i různé násilné incidenty z posledních let potrvrzují, že situace u nás je nesporně vážná.