Trestat bezdomovectví je absurdní. Žít na ulici si nikdo dobrovolně nevybírá

Magdalena Opletalová

Návrhům senátora Hraby na významné finanční a personální posílení sociálních služeb pro lidi bez domova jde jen tleskat. Trestat bezdomovectví je ale absurdní. Dobrovolně na ulici není nikdo. Jediným skutečným řešením je dát lidem bydlení.

Zástupce spolku Asociace lidí pro domov (Aslido) jehož posláním je zapojovat samotné lidi bez domova do řešení bytové nouze mluví na loňské manifestaci proti omezování sociálního bydlení v Praze. Uvidíme na příštích demonstracích za skutečná řešení bezdomovectví také Zdeňka Hrabu? Foto FB Platforma pro sociální bydlení

V minulých dnech vzbudil značnou pozornost veřejnosti návrh pana senátora Hraby (za ODS a TOP 09), který napsal, že začal pracovat na návrhu zákona, který by z bezdomovectví udělal trestný čin. Jedná se o návrh natolik překvapivý a v rozporu se všemi současnými trendy v oblastech sociální politiky, spravedlnosti, lidských práv, ale i školství, vězeňské péče a ekonomie, že každé vyjádření, které chce s tímto bizarním návrhem polemizovat, se musí obtížně prodírat houštinou mnohovrstevné směsi vzájemně protichůdných informací, které v jeho odůvodnění pan senátor navršil.

Návrh pana senátora je natolik překvapivý, až mě napadá, zda není geniální. V jediném vyjádření upozornit na tolik sociálních problémů je skutečně mimořádné. Pan senátor nejprve navrhuje, aby se lidem bez domova, kteří o to stojí, především pomohlo, a tudíž aby se posílily sociální služby jak finančně, tak personálně. To je výborný nápad. Sociální pracovníci se dlouhodobě potýkají s neadekvátně nízkým odměňováním a pracovní pozice ve službách se nedaří obsazovat, neboť mzdy jsou vesměs nedůstojné. Z ankety České asociace streetwork vyplynulo, že přes čtyřicet procent dotázaných sociálních pracovníků má hrubou mzdu pod hranicí třicet tisíc korun měsíčně. Záměru posílit sociální práci personálně i finančně by nešlo než tleskat.

Dalším návrhem pana senátora je, aby byl lidem bez domova vždy nabízen azylový dům. Výborná myšlenka, neb azylové domy v mnoha regionech nejsou dostatečně dostupné, a to především pro lidi se zdravotními komplikacemi, případně duševním onemocněním. Navýšení kapacit by pomohlo. Ovšem, i toto je jen řešení krátkodobé, neboť v azylovém domě lze setrvat nejdéle rok. Lze doufat, že po roce by byly připraveny vhodné bytové kapacity. Pokud by byly připraveny rovnou, tak by to bylo levnější a efektivnější. I tak je to ale užitečný plán.

Co se kriminalizace týče, tak z vyjádření pana senátora vyplývá, že jej ani on sám nemůže myslet vážně. Uvádí totiž, že chce kriminalizovat ty, kteří si vybrali bezdomovectví jako svůj životní styl. Žádná taková skupina u nás ale neexistuje. Ztráta bydlení je způsobována extrémní chudobou. Tímto návrhem tedy není nikdo ohrožen. Pan senátor si navíc je jistě vědom, že věznice jsou přeplněné a pobyt v nich daňové poplatníky nepřiměřeně zatěžuje.

V zemi, kde se problémy s bydlením týkají přibližně 1,6 milionu obyvatel a přímo v bytové nouzi žije přibližně 161 tisíc lidí, budí témata související s bydlením vždy značnou a zaslouženou pozornost. Tohoto návrhu se ale není třeba obávat. Je zcela nereálný.