Rok 2025 s sebou přináší zcela nové zákony i zákony významně novelizované, které mohou ve vzájemném ovlivnění zahýbat dosavadním způsobem posuzování potřebnosti občanů a pojetím jim poskytované pomoci. Jedná se o dlouho očekávané zákony o integračním sociálním podniku, zákon o podpoře v bydlení i o nečekaně převratný zákon o dávce státní sociální pomoci, kterým se reorganizuje dosavadní podpora domácností s nízkými příjmy. Významné jsou také novely insolvenčního zákona a zákona o zaměstnanosti, které paletu novinek dotvářejí.

Integrace v sociálních podnicích

1. ledna 2025 vstoupil v účinnost zákon o integračním sociálním podniku, který se zpožděním několika dekád vyrovnává deficit České republiky v podpoře osob se sociálním znevýhodněním oproti dosud akcentované podpoře osob se zdravotním postižením. Pro osoby na okraji nebo mimo trh práce má tento zákon přínos v tom, že je sociální podniky zaměstnají, důstojným způsobem za práci odmění a zároveň jim pomohou s odstraněním potíží, které jim brání pracovat u běžných zaměstnavatelů. Typicky půjde o pomoc se zvládnutím dluhů nebo o zajištění vhodného bydlení.

Součástí zákona je přímá novela zákona o zaměstnanosti, která povede úřady práce k jasnému zaměření se na podporu osob se specifickými potřebami. Sociální podniky se přitom mohou postarat o alespoň rok nezaměstnané osoby, pokud:

• jsou těžce nebo zcela závislé na pomoci někoho blízkého

• mají maximálně základní vzdělání

• jsou čerstvými absolventy po ukončení střední školy

• jde o cizince s přiznaným azylem nebo doplňkovou (nikoli dočasnou) ochranou

• jsou v exekuci

• jsou starší šedesáti let.

Bez ohledu na délku nezaměstnanosti se sociální podniky dále zaměří na:

• osoby se zdravotním postižením

• klienty služeb sociální prevence

• osoby bez přístřeší

• osoby po ukončení výkonu trestu, zabezpečovací detence

• mladé lidi po ukončení pobytu v dětském domově, výchovném ústavu a podobném školském zařízení.

Rychlejší oddlužení

Od 1. října 2024 je také účinná novela insolvenčního zákona, která zpřístupňuje oddlužení tím, že ho pro všechny předlužené zkracuje z pěti let na tři roky. I přes „selský rozum“ široké veřejnosti a mudrování exekutorů o tom, že dluhy se mají platit, dospěli v tomto volebním období nakonec zákonodárci k tomu, že kratší martyrium splácení dluhů z přiměřeně ohodnocené legální práce je společensky užitečnější než doživotní exekuce, z nichž většina věřitelů nemá nic a trh práce trpí nešvary šedé ekonomiky.

Kdo by snad měl pochyby o tom, že oddlužení bude opakovaně zneužíváno k neplacení dluhů, může zůstat v klidu, protože opakovaně může soud o oddlužení rozhodnout nejdříve po dvaceti letech, přičemž každé další oddlužení už bude trvat pět let.

Pro začátek roku 2025 je to co do účinných zákonů vše, do druhého čtení ve Sněmovně ale míří zákon o dávce státní sociální pomoci a zákon o podpoře v bydlení (se zkráceným názvem „o podpoře bydlení“), oba s naplánovanou účinností od července 2025.

Pomoc s bydlením (skoro) v každém větším městě

Zákon o podpoře bydlení si ze všech zde vyjmenovaných zákonů zaslouží označení nejdůležitějšího zákona v oblasti sociální politiky od převratu v roce 1989. Představa neviditelné ruky trhu, která všem zajistí adekvátní bydlení, se přežila již dávno a neutuchající podpora vlastnického bydlení provázená výhradně tržní distribucí bydlení způsobila v mnoha domácnostech generační trauma z přežívání po ubytovnách a azylových domech.

To se snaží napravit zákon o bydlení tím, že plošně po celé zemi dává obcím s rozšířenou působností mandát k řízení místní bytové politiky nejen pro všechny, kdo potřebují bydlet nebo s bydlením pomoci, ale také pro ty, kteří byty vlastní a rádi by je bezpečně pronajímali s využitím finančních garancí pokrytí rizik při neplacení nájmu, vzniku škod nebo se zajištěním asistence zabydlovaným domácnostem.

Odpovědnost daná obcím a náklady dopadající na stát jsou klíčem k úspěchu stejně jako plošné použití zákona, které zabrání účelové migraci. Tento princip je ovšem přiškrcován politiky, kterým připadá, že místo dvou set měst postačí podpořit jen polovinu, protože ostatní obce si to přece mohou platit ze svého. Není to dobrý nápad.

Jedna dávka na bydlení, děti i živobytí, ne však pro každého

O zákonu o dávce státní sociální pomoci jsme už v Deníku Referendu psali. Před druhým čtením probíhá nyní ve Sněmovně podávání pozměňovacích návrhů se snahou napravit nerozumná ustanovení zákona, k nimž se řadí například nulová podpora dětí v případě, že s dítětem bydlí někdo pracovně neaktivní, nebo odebírání podpory na bydlení za nekvalitní byt jiného vlastníka.

Velká očekávání jsou od slibu ministerstev práce a spravedlnosti, že se vynasnaží dávku upravit tak, aby lidé v oddlužení nebyli od pomoci odstřihnuti jako dosud. Občané v potížích totiž těžko pochopí, že na dávku dosáhnou sice domácnosti se dvěma nemovitostmi, statisíci na kontě a tolika auty, kolik je dospělých, ale rodinám bez kont, domů a aut se podpora sníží nebo rovnou odebere.