Obce se musí postarat o tříleté děti. Tentokrát už doopravdy

Alena Zieglerová

Obce jsou už dvacet let povinny zajišťovat předškolní péči pro děti. Díky připravené novele zákona o dětských skupinách by konečně měly začít brát tuto svou povinnost vážně.

Pokud se obci nepodaří ve vymezeném čase zajistit žádnou možnost péče o dítě, musí začít hradit prokázané výdaje za službu péče o dítě v dětské skupině, kterou si rodič zajistí sám. Foto FB Lesní mateřská školka a ekocentrum Berounka

V zákoně o obcích je už dvacet čtyři let stanovena povinnost místních samospráv uspokojovat potřebu výchovy a vzdělávání svých občanů. Z toho dvacet let mají obce podle školského zákona odpovědnost za zajištění podmínek pro předškolní vzdělávání, a to buď tím, že zřídí na svém území mateřskou školu, nebo uhradí náklady jiné obci za umístění „svých“ dětí v její mateřské škole. K tomu byla později přidána podmínka zajistit dopravu do školky, pokud se nachází dál než ve vzdálenosti čtyř kilometrů.

Teprve nyní, o celou generaci později, zřejmě obce svou povinnost zajistit předškolní péči o děti budou muset začít skutečně plnit. Přelom slibuje vládou schválená změna zákona o dětských skupinách, kterou ministerstvo práce a sociálních věcí nyní vyslalo do legislativního procesu.

Co bude muset obec zajistit

Z novely zákona o dětských skupinách, která míří do Sněmovny, vyplývá, že přednost před dětskými skupinami budou mít mateřské školy. Rodič musí nejprve se svým dítětem ve vyhlášeném termínu projít zápisem do školky. Zpravidla k tomu dojde v kalendářním roce, ve kterém dítě před začátkem školního roku dosáhne tří let. Může jít ale i o dítě, které do září dosáhne dvou let.

Pokud se dítě do školky nedostane, požádá si rodič na obecním úřadu do třiceti dnů od doručení rozhodnutí o nepřijetí dítěte, aby mu obec zajistila alternativu. Tou může být umístění dítěte do dětské skupiny provozované obcí nebo jiným subjektem zřízeným obcí, případně do dětské skupiny jakékoli právnické osoby ve stejné spádové oblasti, jakou má školka, která dítě nepřijala. Se souhlasem rodiče může obec zajistit péči o dítě i mimo obvod školky, kam se dítě nedostalo, a to v jiné mateřské škole nebo v jiné dětské skupině.

Obec musí jednat ještě předtím, než jí vznikne povinnost místo v kolektivním zařízení dítěti zajistit, tedy před třetími narozeninami dítěte: „O způsobu splnění povinnosti zajistit podmínky pro výchovnou péči o dítě rozhodně obec nejpozději šedesát dnů před vznikem této povinnosti,“ píše se dále v zákoně schváleném vládou. Zákon totiž reaguje zejména na nedávné zkrácení poskytování rodičovského příspěvku maximálně do tří let věku dítěte, ale také na stejně dlouhou dobu rodičovské dovolené.

Pokud se obci nepodaří ve vymezeném čase zajistit žádnou možnost péče o dítě, musí začít rodiči hradit prokázané výdaje za službu péče o dítě v dětské skupině, kterou si zajistí sám. Obec tak měsíčně vynaloží 5 800 korun nebo i víc, protože částka se bude ze zákona zvyšovat spolu s pravidelným navyšováním minimální mzdy podle zákoníku práce.

Co musí splnit rodič

Rodič musí se svým dítětem absolvovat zápis do místní školky a včas si podat žádost o zajištění jiné péče o dítě, a to se všemi přílohami: například o očkování, imunitě nebo kontraindikacích dítěte.

Kromě toho rodič musí být v některé zákonem vymezené situaci, kterou je schopen doložit. Například může být v pracovním nebo služebním poměru, do kterého se chce po pauze vrátit, nebo může studovat v denní formě studia, které bylo přerušeno. Případně si musí hledat zaměstnání ve spolupráci s Úřadem práce, což to je velký pokrok oproti dosud běžné praxi odmítnutí typu: „Jste přece doma, takže vaše dítě školku nepotřebuje.“

Rodič s nárokem na zajištění péče o své dítě dokonce může sám poskytovat službu v sousedské dětské skupině, pokud je plná jiných dětí. Maximální kapacita sousedské dětské skupiny přitom představuje čtyři děti. Rodič také může podnikat nebo se starat o další osobu, která pobírá příspěvek na péči ve druhém nebo vyšším stupni závislosti.

Povinnost obce zajistit péči o tříleté děti, aby rodiče mohli pracovat nebo vykonávat činnost zaměstnání nahrazující, je ve vyspělých zemích běžná. U nás to však po všech těch letech přehlížení důležitosti péče o děti působí jako zjevení. Doufejme, že tím legislativní úsilí vlád o vymáhání povinností starat se o potřeby občanů, které samosprávám vyplývají ze zákona o obcích, neskončí.