Dávka státní sociální pomoci, takzvaná superdávka, schválená vládou, nemusí být vůbec super, pokud na ní ještě ve Sněmovně nezapracují ti, kteří to s nízkopříjmovými rodinami myslí skutečně dobře. Ovšem už to, že se zpravodajkou zákona stala poslankyně za hnutí SPD, není vůbec dobrou zprávou. Neproběhnou-li při projednávání nové dávky některé úpravy, hnutí SPD bude moci poukazovat na to, co všechno z jeho předchozích návrhů obsahuje i návrh schválený současnou vládní koalicí. Pojďme si tato asociální opatření obsažená v návrhu vyjmenovat.

Odebírání dávky ze nekvalitní bydlení

Bydlení s netěsnícími okny či plísní na zdech má být „řešeno“ odebráním složky dávky na bydlení tomu, kdo v těchto nevyhovujících podmínkách musí bydlet, „nezjedná-li příjemce ve stanovené lhůtě nápravu … do čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni, ve kterém tato lhůta uplynula,“ píše se v paragrafu 34 odstavce 3 návrhu zákona o dávce státní sociální pomoci (dále jen „návrh zákona“).

Najít si za tři měsíce lepší bydlení? Kdyby to byla hračka, proč by lidé bydleli v nevyhovujícím bydlení? Nadějí je snad jen schválení zákona o podpoře v bydlení, který zavádí kompetence obcí a s nimi spolupracujících organizací na poskytování poradenství a podpory nájemcům i pronajímatelům.

Politickou nositelkou teze o „řešení“ nevyhovujícího bydlení odebráním dávky těm, kdo dosud bydlí, je Jana Maláčová ze SOCDEM a její neschválený zákon o přídavku na bydlení. Hnutí SPD od ní nápad jen opsalo prostřednictvím své spolupráce s úředníky Ministerstva práce a sociálních věcí, kteří dnes slouží současnému lidoveckému ministrovi Marianu Jurečkovi.

Ostatně už v návrhu SPD z počátku tohoto volebního období se psalo: „Není-li ve lhůtě … krajská pobočka Úřadu práce informována o zjednání nápravy stavu, v jehož důsledku byt nebyl vhodný pro bydlení, příspěvek na bydlení odejme, a to od počátku kalendářního čtvrtletí následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro zjednání nápravy.“

Odpírání dávky dětem za neaktivní rodiče

Ani tento nápad není ničím novým. Už nyní osoby v hmotné nouzi přichází na tři měsíce o svůj díl částky na živobytí a bydlení, pokud si odpykávají trest za přestupek zanedbávání povinné školní docházky. Nově však mají být trestány i děti — na tři měsíce totiž rodič přijde i o částku určenou dítěti.

Už při projednávání zpřísnění tohoto postupu — podaného ze strany ODS v takzvaném zákoně „třikrát a dost“, který byl kvůli kolektivnímu trestání zrušen Ústavním soudem v září tohoto roku — senátory překvapilo, kolik trestů za předškolní a školní docházku už v našem právním řádu existuje. SPD nezůstalo stranou a duplicitní trest za opomíjení předškolního vzdělávání do uvedeného návrhu přidalo také — je to zkrátka hit.

Lidovci pak děti chtějí trestat vedle odnětí vlastní dávky za to, že je rodiče neposlali do školy nebo do školky, i za to, že se nenarodily rodičům dostatečně „aktivním“: „Složka na dítě je součástí dávky, pokud … každý člen domácnosti, který není zranitelnou osobou, je pracovně aktivní.“

Dosud mají tyto děti nárok o pět set korun nižší než děti, které se „líp narodily“, nově nemají mít pro jistotu nic. K volání pomáhajících organizací alespoň po odklonu části dávky určené dítěti škole nebo s ní spolupracující organizaci ve prospěch dítěte zůstalo ministerstvo práce bohužel hluché.

Zavedení neschopenky pro chudé

I tento nápad známe z návrhu SPD — s novou dávkou bude mít opoziční hnutí přímo žně ze svých zasetých semínek nenávisti k chudým. Ministerstvo se rozhodlo trénovat chudé, kteří nepracují, ani pracovat nemohou, protože jinak by nespadali pod takzvanou neschopenku pro nezaměstnané, že je při každé rýmě pošle k lékaři, aby si s ním natrénovali papírování — digitalizace se v této věci nechystá — a včasné dokládání neschopenky na úřad práce.

V případě, že něco z toho nezvládnou v požadované kvalitě nebo nebudou doma při kontrole léčebného režimu ze strany úřadu práce, nezůstanou takoví výtržníci bez trestu a dávka jim bude odebrána, protože nebyli dost aktivní. S tímto nápadem není možné dělat nic jiného než jej vyškrtnout.

Malou útěchou by při jeho přijetí mohlo být snad jen to, že by úřad každému, koho chce takto potrénovat, nejprve praktického lékaře našel. Ačkoli to nejspíš není úmyslem předkladatelů zákona, nabádá k tomu v návrhu obsažená formulace, že člen domácnosti je „povinen podrobit se na výzvu Úřadu práce vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb určeného Úřadem práce“.

Mlžení a insolvence

Někdy se zdá, že osazenstvo Ministerstva práce a sociálních věcí záměrně zamlžuje svou ostudnou tradici spolupráce s populisty již od roku 2011. V případě informování o „dávce dávek“ hraje tuto hru tak, že veřejnost nechá přemítat o tom, jestli je v pořádku, aby chudá domácnost měla jedno nebo dvě auta, kolik stovek tisíc může mít na kontě a jak dlouho si může ponechat chalupu.

Aktuálně situace vypadá tak, že aut může být tolik, kolik je dospělých, úspor až 400 tisíc korun pro domácnost s pěti a více členy a chatu je nutné prodat nebo převést na někoho mimo rodinu do tří let. Nic z toho ale samozřejmě není podstatné pro skutečně chudé.

Za tímto mlžením tak mizí úprava, kterou požadovali zástupci pomáhajících organizací s praxí s tisíci chudých domácností. Zákon ji obsahovat měl a neobsahuje: posuzování příjmů žadatelů o dávku v procesu oddlužení až po insolvenční srážce — a následné vyrovnání výše dávky před její výplatou tak, aby to bylo fér vůči nedlužícím domácnostem se stejným složením.

Jistě se tato úprava nedala čekat od Ministerstva spravedlnosti zastupujícího zájmy celé právnické lobby kolem vymáhání pohledávek. Byla a je to jen a jen věc Ministerstva práce a sociálních věcí a jeho odpovědnosti za nastavení výpočtu dávky pro ty, kteří se rozhodnou skončit se zadlužením a splácet své dluhy po dobu tří let ze všeho, co si vydělají legální prací.

Nedostane-li se tato jednoduchá úprava do zákona pozměňovacím návrhem, je třeba politikům hlasitě vytknout, že si nechávají pod rukama utíkat příjmy státního rozpočtu ze stovek tisíc zaměstnání v pololegálním režimu jen kvůli nekonečným exekucím. Pololegální stav umožňuje předluženým se uživit, zatímco vstup do oddlužení pro ně představuje ztrátu prostředků na bydlení i obživu.