Současná vláda do svého programového prohlášení velmi ambiciózně zahrnula plány na reformu trestní politiky, snížení práce na černo, dostupné tříleté oddlužení a spravedlivou reformu dávkového systému. V některých oblastech téměř předčila očekávání, jinde se nelze ubránit zklamání.

Zásadní novela trestního zákoníku

Jedním z projevů nefunkčnost trestní politiky je vysoká míra uvěznění. Česká republika má aktuálně třetí nejvyšší míru uvěznění v EU: 177 vězňů na 100 000 obyvatel. Evropský průměr je 111 a země s efektivní trestní politikou mají hodnoty až třetinové.

Za přeplněnými věznicemi v ČR nestojí vysoká míra kriminality — ta je srovnatelná s ostatními státy EU — ale nesprávně nastavená trestní politika. Z těchto důvodů je tedy nepochybně nejvýznamnější změnou novela trestního zákoníku, která nabyla účinnosti v lednu 2025.

Po dramatickém schvalování na poslední chvíli se podařilo prosadit snížení trestních sazeb u bagatelní kriminality, částečnou dekriminalizaci neplacení výživného nebo legalizaci pěstování konopí pro vlastní potřebu.

Novela také přináší zakotvení restorativního principu, tedy principu zaměřeného na obnovu trestným činem narušených stavů. Posiluje rovněž práva obětí, například obětí předsudečného násilí, a zavádí nové trestné činy, jako třeba zneužití deep fake technologií.

Pozitivní jsou také technické změny, například úprava převodu denních sazeb u peněžitých trestů nebo možnost soudců ukládat tresty pod stanovenou sazbou při kumulaci více trestných činů. Tyto úpravy mohou snížit počet uvězněných až o deset procent, což je jednoznačně krok správným směrem.

Změny v trestní politice a vězeňství se bezesporu vyplatí. Povedou ke snížení sociálního vyloučení a nákladů na řešení recidivy. Přinesou spravedlivé řešení pro oběti a zajistí bezpečí ve společnosti.

Se sférou trestního práva souvisí i další pozitivní změna. V zákoně o sociálních službách se podařilo odstranit diskriminaci lidí se záznamem v rejstříku a otevřít jim cestu k pracovnímu uplatnění v oblasti, která je společensky přínosná, smysluplná, a navíc se potýká s dlouhodobým nedostatkem zaměstnanců.

Nadužívání požadavku trestní bezúhonnosti je bariérou pro vstup lidí se záznamem v rejstříku trestů na trh práce a zajištění jejich sociální integrace i ekonomické stability. Lidé se záznamem v rejstříku trestů totiž tvoří zhruba šest procent ekonomicky aktivního obyvatelstva a jejich vyloučení z legálního trhu práce znamená pro společnost obrovskou ekonomickou ztrátu.

Oddlužení: Rozumné zkrácení a velmi přísná pravidla

Za velký a velmi dlouho očekávaný úspěch je možné považovat novelu insolvenčního zákona, která zkracuje dobu oddlužení z pěti let na tři roky.

Je zřejmé, že k takto razantnímu zkrácení by se konzervativní část vlády sama od sebe neodhodlala. Dalo by se téměř říci, že zkrácení bylo dosaženo pouze tlakem evropské směrnice, která tři roky pro živnostníky nařizovala a pro spotřebitele důrazně doporučovala.

Přesto byla jednání o insolvenční novele dlouhá, těžká a výsledek byl vykoupený velkými ústupky z obou stran. S novelou oddlužení se tedy nepojí jen zkrácení oddlužení na tři roky, ale bohužel také přísnější podmínky pro vstup i průběh oddlužení a zhoršení situace lidí v exekucích.

Dávková reforma: Riskantní experiment s nejchudšími

Nejproblematičtější změnu představuje schválená dávková reforma, která od října 2025 zavádí kontroverzní „superdávku“. Na první pohled slibuje zjednodušení administrativy, realita je však jiná.

Klíčový problém spočívá v podmínění některých složek dávky pracovní aktivitou všech dospělých v domácnosti. Pokud například dospělý sourozenec nepracuje, automaticky přijde celá rodina o část dávek. I na nezletilé děti tak může negativně dopadnout chování jiných osob, které nemohou nijak ovlivnit.

Ombudsman označil některé prvky reformy za „nepřiměřeně tvrdé“ a experti varují, že může zhoršit situaci pracujících s nízkými příjmy, samoživitelek a rodin s dětmi ve velkých městech. Některé domácnosti mohou ve srovnání s dneškem přijít kvůli reformě až o několik tisíc korun měsíčně.

Velkou nejistotu a obavy také vzbuzuje otázka, jak bude nový systém zaváděn. Úřady práce čeká nápor nových žadatelů a systém bude testován na hranici svých možností právě v době, kdy má začít fungovat nová, složitě konstruovaná dávka.

Vláda nezvládla pokročit v řešení krize bydlení, která už palčivě doléhá nejen na sociálně nejslabší, ale i střední třídu. Přestože vláda prosadila zákon o podpoře bydlení, přijat byl nakonec ve velmi okleštěné verzi.

Současná realita je přitom alarmující: bydlení je dnes v České republice nejhůře dostupné v celé historii, nestabilní či chybějící bydlení je významným kriminogenním faktorem a situace ve velkých městech je dlouhodobě neudržitelná. Zákon o podpoře bydlení tento požár bohužel neuhasí.

Chybějící propojení: Největší selhání

Zásadním problémem současné vlády je absolutní absence provázanosti mezi sociální a trestní politikou. Neřešené sociální problémy — nízké mzdy, dluhy, bytová nouze — jsou přitom přímo zárodkem kriminality. Jejich prevence prostřednictvím včasné sociální intervence by byla levnějším řešením než následné věznění s vysokou recidivou.

Současná vláda učinila několik kroků správným směrem, zejména v oblasti trestního zákoníku a oddlužení. Tyto reformy jsou důležité, bez pokračování a přijetí dalších reforem trestní politiky a změn v  oblasti podpory výkonu alternativních trestů, modernizace vězeňství a zajištění služeb pro lidi po propuštění, dostupného bydlení a dluhového poradenství však pomohou jen málo. Kontroverzní dávková reforma navíc může situaci nejohroženějších skupin ještě zhoršit.

Pro skutečnou modernizaci českého systému trestní justice by bylo potřeba pokračovat v komplexních reformách s důrazem na prevenci, resocializaci a zejména propojení sociální a trestní politiky. Současná vláda zaslouží pochvalu za snahu, bohužel svou příležitost nevyužila naplno.