Irena Fenyklová na úvod našeho setkání předestírá, že se dnes necítí dobře. Včera jí z vězení volal syn. Dva týdny ho bolí zuby. Konečně ho odvezli k civilnímu zubaři. Se spoutanýma rukama a nohama na moment opět spatřil „svět venku“. Zub mu vytrhli, ale rozjel se mu zánět okostice. Je mu zle, prášky na bolest rozlítily jeho žaludek.

„Vždyť může přijít o zuby! Pozoruji, jak mu pobyt ve vězení ničí zdraví a nezmůžu nic, mohu ho jen vyslechnout a soucítit s ním,“ líčí, zatímco se před červencovým sluncem schováváme na terase kavárny v podloubí na náměstí ve Dvoře Králové.

Irenin syn Matěj Černý si před několika lety vážně zranil rameno. Standardní léky na bolest u něj nezabíraly. Na zahradě proto začal pěstovat konopí, z něhož vyráběl léčivý extrakt, takzvané Fénixovy slzy. K užívání Fénixových slz, které pomáhají při úlevě od bolesti, hojení zánětů či kožních potížích, přesvědčil později i svého skeptického otce, silného cukrovkáře, když mu začala hrozit amputace diabetické nohy.

Necelé tři měsíce od počátku užívání konopí Matějův otec po třech letech strávených v bolestech opustil lůžko. Začal chodit na procházky nebo jezdit na kole.

Matěje pěstovat a vzdělávat se o konopí bavilo a rozhodl se proto začít podnikat s takzvaným CBD konopím — konopím s vysokým obsahem nepsychoaktivního CBD a velmi nízkým a zákonem povoleným obsahem psychoaktivního THC. V Hradci Králové si se svou partnerkou otevřel obchod.

Před třemi lety si se dvěma kamarády pronajal objekt, který nahlásili jako legální pěstírnu CBD konopí. Pěstovalo se v něm však i konopí s nadlimitním množství THC. Matěj tvrdí, že s pěstováním psychoaktivního konopí nesouhlasil a že když se o něm dozvěděl, přítrž mu neučinil proto, že od jednoho z kolegů-kamarádů potřeboval vrátit půjčené peníze.

Pěstitele udal zhrzený švagr Matějovy partnerky. Přišlo si pro něj domů policejní komando a odvleklo ho do vazby. Ven se od té doby nedostal.

Ve vazbě strávil rok a půl, načež ho odsoudili k devíti letům odnětí svobody za pokus o nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jelikož už měl za pěstování konopí na výrobu léčivých tinktur pro svého otce tříletou podmínku, dohromady si má odsedět dvanáct let.

Kdo je pro společnost nejméně přijatelný

„Na cele seděl s vrahy, s mužem, který se pokusil zabít své dítě, s mužem, který své manželce usekl hlavu a zakopal ji na zahradě. A pak si uvědomil, že nejvyšší trest dostal on, že je z nich všech pro společnost nejméně přijatelný,“ popisuje Irena, zatímco listuji štosem rozsudků, posudků a právnických listin, mezi něž se omylem zatoulal i růžovo-žlutý obrázek, který fixami nakreslil Matějův dnes devítiletý syn.

„Vnuka za to zpočátku šikanovali ve škole. Samozřejmě ho zasáhlo, že táta není doma, mají spolu krásný vztah. Jednu dobu se proto nechoval jako nejvzornější chlapeček — a od učitelek si vyslechl, že z něj bude grázl po tátovi,“ vypráví Irena.

Matěj se ve vězení dodnes užírá směsí bezmoci a výčitek za to, že nechal dítě a partnerku v rozestavěném domě bez příjmů — policie zabavila majetek i v jejich obchodě, a v podnikání tak jeho přítelkyně pokračovat nemůže. První měsíce ve vazbě Matěj vůbec nespal.

„Spoustu nocí jsem se bála, jestli si něco neudělá. Ale postupem času se v něm probudila neskutečná vnitřní síla. Kolikrát jsem ho obdivovala, jak to zvládá, kolikrát byl oporou on mně. Neskutečně se proměnil, přestal kouřit, cvičí, čte. Nikdy bych nevěřila, že na svého syna budu tak moc hrdá, zatímco sedí ve vězení,“ líčí Irena pohnutě. Matějova proměna se prý nicméně udála „vězení navzdory“. Ostatní spoluvězni jsou věčně na drogách — a vlastně se jim nediví.

Matějově otci se mezitím vrátila diabetická noha. Zase leží, zase mu hrozí amputace a jeho syn, který sedí za pěstování jediného léku, co jeho noze kdy pomohl, se bojí, že otec umře.

Matěj se odvolával až k Ústavnímu soudu, v práci tří advokátů rodina utopila veškeré úspory. Marně. „Všichni tři se shodli, že práci soudců mohla klidně zastat umělá inteligence. Rozsudek de facto kopíroval obžalobu, jen vyměnili hlavičku,“ povzdychne si Irena. Odvolací soud Matěje alespoň přeřadil z věznice s vysokou ostrahou do věznice „jen“ s ostrahou, kde pracuje jako kuchař a snižuje tak svůj budoucí dluh za pobyt ve vězení.

Před rokem Irena spoluzaložila občanskou iniciativu Rodiny proti prohibici, která příbuzným konopných vězňů umožňuje sdílet své pocity a zároveň se snaží zviditelnit příběhy lidí, jimž konopná prohibice ničí životy. Jde to těžko, většina lidí se o tom, že jejich blízký sedí ve vězení „za konopí“, stydí promluvit veřejně.

„Ani mně to není příjemné. Jenže jiná cesta není. Pokud bych se nedozvěděla o dalších případech, domnívala bych se, že jsme měli smůlu nebo že byl soudce špatně naladěný. Dnes vidím, že odsouzení pěstitelů konopí se děje na základě stejného vzorečku, že se je stát snaží exemplárně potrestat co nejvyššími sazbami,“ zdůrazňuje Irena.

„A nyní už dokonce pěstoval marjánu.“

„Byla jsem na výchovu svých dvou synů sama, jejich táta začal ve třiceti chodit do heren a do bordelů. Odešla jsem od něj poté, co prohrál celou výplatu,“ vypráví Lucie Chudá, zatímco se pokouší utišit své rozrušení ledovou kávou. Rodinu živila z minimální mzdy za práci v kanceláři.

Sedíme na kavárenské zahrádce co by kamenem dohodil od Okresního soudu ve Znojmě, který před hodinou zamítl žádost jejího čtyřiatřicetiletého syna Lukáše Chudého o podmínečné propuštění z vězení.

Jako malý prý Lukáš špatně spal a po nocích býval náměsíčný. Psycholožka později připustila, že asi trpí zanedbaným Aspergerovým syndromem. Zlom podle Luciina vyprávění nastal v době, kdy spolu rodiče vedli „rozvodovou bitvu“ — kdy „co jeden zakázal, druhý povolil“. Ve druhé třídě pak Lukáš s kamarádem někomu hodil rajčata do okna. Majitel domu oba chlapce chytil a osahával.

Lukáš dochodil základku a od šestnácti pracoval v kovošrotu, kde má pracovní smlouvu dodnes. „Docházka do školy mu nešla, ale pracoval vždycky,“ podotýká Lucie. Ještě v pubertě se však s kamarády naučil zahánět nudu a zmar krádežemi kovu. Jako sedmnáctiletý šel za krádež okapu z lékárny na deset měsíců za mříže. V polovině trestu jej tehdy podmínečně propustili — což dnes soudce neváhal připomenout jako důkaz Lukášovy nenapravitelnosti.

Do vězení se pak vrátil o tři roky později za loupež, tentokrát na čtyři roky. Někdejší prohřešky proti zákonu jeho matka ani Lukáš nezastírají — a trest za ně si odseděl. A jak poukazuje Lucie, navzdory záznamům v trestním rejstříku je Lukáš hodné povahy a nechová se agresivně — což ostatně připustil i soudce.

Před pěti lety Lukáš se dvěma kamarády zasadil v lese několik rostlin konopí. Jemu jich patřilo devět, zbylí dva kamarádi se dělili o dalších dvaadvacet. Pěstovali je zkrátka na hulení. Náhodný kolemjdoucí rostlinky nahlásil policii, která na místo nainstalovala fotopasti a díky tomu zjistila, kdo se o konopí jezdí starat. Po dvou měsících rostliny sklidila a Lukáše s kamarády zadržela. Hájili se sami, na advokáty neměli.

Za nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve stádiu pokusu Krajský soud v Brně Lukáše nejprve odsoudil ke čtyřem a půl letům vězení. Státní zástupce však považoval trest za příliš mírný a odvolal se. Vrchní soud v Olomouci pak Lukáše poslal do žaláře na osm let. Argumentoval, že konopná rostlina je ze své podstaty omamná, a tudíž lze skutek považovat za dokonaný, nikoliv za pokus.

První rok a půl si Lukáš odseděl ve věznici s nejvyšší ostrahou, v nechvalně proslulé věznici Mírov. „Na jedné cele byl s šestnácti lidmi. Koupelnu sdílel s člověkem, který zabil bratra a tátu zezadu nožem. Bral tam antidepresiva, asi fakt trpěl, ačkoliv mi úmyslně nevykládá všechno,“ líčí Lucie, která svého syna jinak popisuje jako „snílka, který si na všem najde to dobré“. Poté, co ve věznici podstoupil protidrogovou léčbu, ho přeřadili do věznice s vysokou ostrahou.

O podmínečné propuštění Lukáš zažádal v době, kdy si odseděl čtyři a půl roku. Má zajištěné bydlení, práci a doma tři děti. Okresní soud však Lukášovu žádost zamítl s tím, „nejeví známky polepšení“, protože vloni v září ve vězení dostal jeden kázeňský trest — za zaspání. Od té doby však dostal pět pochval, a kázeňský trest mu vedení věznice slibovalo zahladit, což se nakonec zjevně nestalo.

Podle soudu prý nelze očekávat, že Lukáš v budoucnosti povede řádný život. Trestnou činnost spáchal opakovaně a zatímco předtím loupil, nyní už dokonce pěstoval „marjánu“, tudíž se „závažnost jeho trestné činnosti zvyšuje“, argumentoval soudce.

Lucii před půl rokem zemřel partner a nyní žije sama v domě na vesnici. Lukáš měl po případném propuštění bydlet u ní. „Tak moc jsem doufala, že ho pustí, měl by mi kdo pomoct na baráku… Ale jelikož předtím vyváděl, tak teď musí být evidentně vzorný na sto dvacet procent,“ posteskne si s očima rudýma od pláče.

Z paragrafu do paragrafu

Za nedovolené nakládání s konopím bylo v České republice v roce 2022 stíháno celkem 1759 lidí. V témže roce bylo 1076 osob odsouzeno, 183 z nich nepodmíněně, a to v drtivé většině případů na základě paragrafu 283 trestního zákoníku o nedovoleném nakládání s omamnými látkami. V rozporu s výjevy z televizních reportáží jde však zřídkakdy o velkodistributory. Daleko častěji paragraf 283 dopadá na lidi, jako jsou Matěj nebo Lukáš.

Dle prvního odstavce paragrafu 285 trestního zákoníku přitom hrozí za nedovolené pěstování šesti až padesáti rostlin konopí maximálně půlroční vězení. Alternativami jsou peněžitý trest a propadnutí věci. Pěstování do pěti rostlin konopí má být hodnoceno jako pouhý přestupek. A jak podotýká advokát Jan Poláček, který se na problematiku drogové trestné činnosti zaměřuje, značná část veřejnosti se i proto domnívá, že pokud bude konopí pouze pěstovat pro vlastní potřebu, a nikoliv ho prodávat, nedopouští se trestného činu.

„Paragraf o nedovoleném pěstování měl původně sloužit k tomu, aby soudy samopěstitele neposílaly do vězení. Lidé stíhaní na jeho základě obvykle dostanou podmínku. Jenže ten paragraf, jak je psán, hovoří pouze o pěstování. Postupem času si jej proto začaly orgány činné v trestním řízení vykládat tak, že se vztahuje pouze na lidi, kteří rostlinu jenom pěstují a nezamýšlí s ní nic dělat — zřejmě se na ni zkrátka rádi dívají. Judikát Nejvyššího soudu přitom jasně označil takový postup za vadný, jelikož de facto činí paragraf o nedovoleném pěstování zbytečným,“ vysvětluje advokát Poláček.

Pachatel trestného činu se tak z člověka stává ve chvíli, kdy sklidí jedinou větvičku konopí, které nepatří mezi zaregistrované odrůdy s obsahem THC do jednoho procenta (do roku 2021 byl tento limit dokonce 0,3 procenta). Jeho takzvaná trestná činnost pak bude posuzována podle paragrafu 283, který se vztahuje na všechny drogy a zahrnuje činy jako nedovolenou výrobu, distribuci nebo třeba přechovávání pro jinou osobu.

Z paragrafu do paragrafu lze přitom přeskočit už před sklizní — třeba pokud policie nalezne při domovní prohlídce sušinu nebo pokud pěstitel na otázku policie, co s rostlinami zamýšlel, bezelstně odvětí: „no přeci usušit a vyhulit“. „Lidé se zpravidla v naivním přesvědčení, že se tak moc nestalo, doznají — a pak už s tím advokát mnoho nezmůže,“ pokračuje Poláček.

Pokud pak policisté shledají počet rostlin podezřele vysokým, tak jako v případech Matěje a Lukáše, často automaticky předpokládají, že účelem pěstování byla nedovolená výroba omamné látky, potažmo její distribuce či přechovávání pro jiného.

„A zatímco paragraf 285 posuzuje závažnost skutku na základě počtu rostlin, v paragrafu 283 rozhoduje o tom, do jakého odstavce a jaké trestní sazby spadnete, množství psychoaktivní látky,“ podotýká Poláček.

Kolik marihuany by bývali mohli…

Právě na způsob, jímž policie sčítá, kolik gramů sušiny dotyčný mohl býval „vyrobit“ a kolik THC taková sušina bývala mohla obsahovat, odborníci a odbornice dlouhodobě poukazují jako na scestný.

Rostliny zpravidla sklidí a usuší policie, načež zváží „toxikomansky využitelný materiál“ a ze sušiny vybere „reprezentativní vzorek“, v němž změří hodnotu THC. „Ale někdy to nechají shnít a ani to neusuší — a pak z toho vyberou ty největší nejhezčí palice,“ upozorňuje Anežka Janatová, odbornice na konopí z České zemědělské univerzity, která pro soudy příležitostně zpracovává znalecké posudky.

V případě Matěje Černého policie do zdánlivě megalomanského počtu čtrnácti set rostlin započítala i CBD rostliny a malé řízky (takzvané klony), dále pak sto pětačtyřicet rostlin sklizených na pozemku jiné ženy — a bez soudního příkazu. Do množství toxikomansky využitelných částí rostlin přitom zahrnuli i listy a stonky. Dle policejních výpočtů tak mohli tři kamarádi vyrobit skoro osmapadesát kilogramů „drogy marihuany“, jak policie sušině konopí přezdívá.

Co se týče posuzování sto pětačtyřiceti roslin sklizených z cizího pozemku, obsah THC policie měřila v jednom jediném gramu — a na základě něj posuzovala všech hypotetických osmatřicet kilogramů, jež prý mělo být možné z těchto venku pěstovaných rostlin vyrobit. „Měřit THC z jednoho gramu relevantně nelze. Ideálně by měli odebrat vzorky z několika různých míst na rostlině a pak výsledek zprůměrovat,“ komentuje Janatová.

Zabavené konopí policie vzápětí zlikvidovala, pročež se obhajoba nemohla dožadovat nového měření. Žádost obviněného o vypracování znaleckého posudku nezávislým odborníkem či odbornicí soud zamítl.

Nezáleží na počtu kytek, ale na počtu wattů

Rozhořčení odborné komunity budí obzvláště výpočty možného výnosu Lukáše Chudého a jeho přátel. Rostlinky konopí měli navzájem ohraničeny provázkem. Jelikož však fotopasti zachytily, že si kamarádi rostliny navzájem zalévali, orgány činné v trestním řízení s nimi nakládají jako se spolupachateli a soudí je za všechny rostliny dohromady — totéž ostatně platilo pro Matěje a jeho kamarády. Kdyby je přitom soudili pouze za jejich podíl rostlin, pohybovali by se v nižší trestní sazbě.

Oněch společných jednatřicet rostlin mělo dle policie nést sedmnáct a půl kilogramů „toxikomansky využitelného materiálu“. Jak upozorňuje Dušan Dvořák, uznávaný adiktolog, který si za výrobu konopných léčiv odseděl čtyři roky, obvykle se policie dopočítá několikanásobně nižšího množství toxikomansky využitelného materiálu na jednu rostlinu. „To by musel být Lukáš totální pěstitel-rekordman! Přitom pěstoval v lese, na kyselé půdě!“ komentuje hořce.

Soudní znalkyně Anežka Janatová zdůrazňuje, že u konopí pěstovaného venku je nemožné stanovit výnos. „Záleží, jaké bude počasí, o všechno můžete vmžiku přijít třeba díky kroupám. Konopí je živý organismus, před ztrátou vás neochrání ani skleník. Rostliny mohou napadnout škůdci, postihnout je choroby. A i když konopí pěstujete v indoor pěstírně, můžete o všechno přijít, třeba pokud vám během bouřky vypnou elektřinu,“ vysvětluje. Část toho, co člověk sklidí, pak může zplesnivět či jinak degradovat.

Za chybné Janatová označuje i odhadování výnosu na základě počtu rostlin. „Výnos záleží na intenzitě osvětlení na metr čtvereční — jedna rostlina může zplodit stejný počet gramů jako dvacet malých. Pokud jsou květiny pěstované uvnitř, potřebuji pro odhad možného výnosu vědět, kolik a jaké lampy na ně svítily a znát genetiku rostlin,“ popisuje.

Dušan Dvořák pak dlouhodobě upozorňuje, že neexistuje jednotný právní předpis ohledně metodiky měření obsahu THC. S dotazem na způsob měření THC obeslal všechna krajská policejní ředitelství. „A v každém kraji si to měří, jak chtějí. Někde z celé nadzemní části rostliny — tak je koneckonců konopí definováno v zákoně — jinde pouze z vrcholíku rostliny. Obsah THC se přitom v různých částech rostliny může lišit až osmadvacetinásobně,“ poukazuje.

Obzvláště k výrobě léčivých přípravků je pak zapotřebí obrovské množství konopí. „Záleží na typu rostliny, ale v laboratoři je zpravidla k výrobě deseti gramů extraktu na bázi etanolu zapotřebí okolo sto gramů konopí,“ upřesňuje Janatová.

Legální léčebné konopí zůstává i deset let po své legalizaci nedostupné, protože ho předepisuje jen hrstka lékařů a maximální pojišťovnou proplácené množství řadě pacientů a pacientek nestačí. Mezi lidmi odsouzenými za nedovolenou výrobu „drogy marihuany“ se tak ocitají vážně nemocní konopní pacienti.

Temný středověk

Je zároveň nutno položit si otázky: i kdyby nedošlo k žádným procesním pochybením a pěstírna dnes třicetiletého Matěje Černého a jeho přátel by bývala vskutku snesla osmapadesát kilogramů psychoaktivního konopí, bylo by adekvátní jej za to na dvanáct let zavřít do vězení?

I kdyby venkovní rostlinky Lukáše Chudého a dalších skutečně každá nesla po šesti stech gramech, i kdyby si vskutku chtěli jejich prodejem ke svým dělnickým platům přivydělat, je fér poslat je na osm let ve vězení?

Ačkoliv se hodnotovému přesvědčení autorky tohoto textu příčí věčné přepočítávání, kolik co stojí stát a jeho daňové poplatníky peněz, je třeba podotknout, že náklady na věznění jednoho člověka se pohybují mezi 1900 a 2500 korunami na den. Za provoz věznic stát ročně utrácí miliardy.

Vězněným pak s každým dnem za mřížemi roste dluh „za pobyt“. Mnoho lidí se po výkonu trestu nemá kam vrátit, málokdo je chce zaměstnat. I proto má jedna z nejbezpečnějších zemí světa míru recidivy sedmdesát procent a druhý nejvyšší podíl vězňů v Evropské unii.

Čtrnáct procent vězněných sedí za „drogovou trestnou činnost“, z toho přibližně polovina z nich kvůli konopí. A to přesto, že drogová trestná činnost představuje pouhá tři procenta zločinů — jenže lidé za ni dostávají nepřiměřeně vysoké tresty.

„Drogové trestné činy justice považuje za podobně zlé jako vraždu, protože mají zásah do lidského zdraví. Je však na diskusi, zda jsou konopí a jiné látky vskutku tak nebezpečné. Když vyrobíte mnoho hektolitrů alkoholu — po jehož konzumaci, pokud je špatně vyroben, můžete oslepnout, nebo zemřít, což u konopí nehrozí — zpravidla dostanete stotisícové nebo milionové pokuty, propadne vám majetek.

To dává u nelegálního byznysu smysl, ať jde o alkohol nebo konopí — takto získané prostředky ať jdou na prevenci. Posílat za tohle lidi na dlouhá léta do basy nepomáhá ani společnosti ani jedinci, považuji to za temný středověk,“ vysvětluje odborník na drogovou problematiku a do minulého měsíce národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Sám žádal ministerstvo spravedlnosti o přezkum případů Matěje, Lukáše a několika dalších konopných vězňů.

„Ustálená policejní metodika je nastavena špatně. Z malých pěstitelů dělá organizované zločince, z devíti kytek dělá kila drogy. Za výrobu daleko nebezpečnějšího pervitinu se dávají nižší tresty než za konopí,“ vysvětluje Vobořil.

Je proto třeba změnit policejní metodiku a zároveň výrazně snížit spodní trestní sazby v trestním zákoníku: „Ať začínají na šesti měsících, ne na pěti letech, ať obsahují možnosti finančního postihu,“ vysvětluje Vobořil.

Na přípravě novely trestního zákoníku, která by sazby za drogovou trestnou činnost snížila, se Vobořil podílel. Jenže ministerstvo spravedlnosti mezitím přišlo s druhou méně ambiciózní variantou, která de facto nic nemění. Obě verze jsou nyní v připomínkovém řízení.

Komu prospívá kriminalizace konopí

V mnoha zemích je ještě hůř — v Budapešti nedávno zatkli muže, kteří si otevřeli obchod s CBD konopím. V Bulharsku představuje zločin už jen držení sebemenšího množství marihuany a povoleno není ani zpracování technického konopí.

I v poměrně liberálním Španělsku značně záleží na chování orgánů činných v trestním řízení, protože zákon nestanovuje, jaké množství konopí může člověk pěstovat pro vlastní potřebu, aniž by se stal podezřelým z trestného činu distribuce.

Jisté je, že přemrštěné tresty za pěstování konopí jsou temnou skvrnou na jinak vcelku progresivní a v zahraničí respektované české drogové politice.

Z konopné prohibice nejvíc těží polomafiánské struktury černého trhu, zatímco za mřížemi sedí mladí huliči a mastičkáři s revmatem. A to v zemi, jejíž hlavní město je osázeno legálním kýčem konopných obchodů a kde jsou desítky procent lidí závislých na alkoholu.

„S užíváním alkoholu je často spojená třeba násilná trestná činnost a mnohdy jde o nejzávažnější trestné činy, jakými jsou znásilnění a vražda. Na druhou stranu jsem v praxi ještě nezaznamenal násilnou trestnou činnost po užití konopí,“ podotýká advokát Poláček.

„Konopí má místo v každém odvětví, koncerny z něj proto mají strach. O spoustu peněz by mohl přijít farmaceutický průmysl, protože konopí může nahradit spoustu léků. Stejně tak se z něj dají vyrábět alternativy k plastům nebo výborné izolační materiály, upotřebit jej lze i v potravinářství nebo chemii,“ poukazuje Janatová.

I Matějova matka Irena na závěr našeho setkání připouští, že zpočátku syna od pěstování odrazovala. Jenže pak viděla, jak účinně konopí léčilo Matějovo rameno i nohu jeho otce.

„Víc peněz u nás jde do trestu než do prevence. Tudy cesta nevede. Ve vyspělé společnosti by ti, kterým se daří, měli pomáhat těm, kteří z nějakých důvodů nedokážou tuto dobu unést. Problémem není předmět závislosti, ale její příčiny,“ přemítá Irena nahlas.

Konečně se jí zeptám, jak celou situaci zvládá, zda jí něco pomáhá. Odmlčí se, oči se jí zalijí slzami: „Jediné, co mi pomáhá, je věřit, že i tohle k něčemu slouží. Že skutečnost, že Matěje zavřeli na dvanáct let za něco, co už je jinde legální, napomůže k budoucí změně.“

V textu jsme uvedli nesprávnou informaci o stavu žádostí o přezkum případu několika konopných vězňů. Čtenářům se za tuto chybu omlouváme.