Irena Fenyklová na úvod našeho setkání předestírá, že se dnes necítí dobře. Včera jí z vězení volal syn. Dva týdny ho bolí zuby. Konečně ho odvezli k civilnímu zubaři. Se spoutanýma rukama a nohama na moment opět spatřil „svět venku“. Zub mu vytrhli, ale rozjel se mu zánět okostice. Je mu zle, prášky na bolest rozlítily jeho žaludek.

„Vždyť může přijít o zuby! Pozoruji, jak mu pobyt ve vězení ničí zdraví a nezmůžu nic, mohu ho jen vyslechnout a soucítit s ním,“ líčí, zatímco se před červencovým sluncem schováváme na terase kavárny v podloubí na náměstí ve Dvoře Králové.

Irenin syn Matěj Černý si před několika lety vážně zranil rameno. Standardní léky na bolest u něj nezabíraly. Na zahradě proto začal pěstovat konopí, z něhož vyráběl léčivý extrakt, takzvané Fénixovy slzy. K užívání Fénixových slz, které pomáhají při úlevě od bolesti, hojení zánětů či kožních potížích, přesvědčil později i svého skeptického otce, silného cukrovkáře, když mu začala hrozit amputace diabetické nohy.

Necelé tři měsíce od počátku užívání konopí Matějův otec po třech letech strávených v bolestech opustil lůžko. Začal chodit na procházky nebo jezdit na kole.

Matěje pěstovat a vzdělávat se o konopí bavilo a rozhodl se proto začít podnikat s takzvaným CBD konopím — konopím s vysokým obsahem nepsychoaktivního CBD a velmi nízkým a zákonem povoleným obsahem psychoaktivního THC. V Hradci Králové si se svou partnerkou otevřel obchod.

Před třemi lety si se dvěma kamarády pronajal objekt, který nahlásili jako legální pěstírnu CBD konopí. Pěstovalo se v něm však i konopí s nadlimitním množství THC. Matěj tvrdí, že s pěstováním psychoaktivního konopí nesouhlasil a že když se o něm dozvěděl, přítrž mu neučinil proto, že od jednoho z kolegů-kamarádů potřeboval vrátit půjčené peníze.

Pěstitele udal zhrzený švagr Matějovy partnerky. Přišlo si pro něj domů policejní komando a odvleklo ho do vazby. Ven se od té doby nedostal.

Ve vazbě strávil rok a půl, načež ho odsoudili k devíti letům odnětí svobody za pokus o nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jelikož už měl za pěstování konopí na výrobu léčivých tinktur pro svého otce tříletou podmínku, dohromady si má odsedět dvanáct let.

Kdo je pro společnost nejméně přijatelný

„Na cele seděl s vrahy, s mužem, který se pokusil zabít své dítě, s mužem, který své manželce usekl hlavu a zakopal ji na zahradě. A pak si uvědomil, že nejvyšší trest dostal on, že je z nich všech pro společnost nejméně přijatelný,“ popisuje Irena, zatímco listuji štosem rozsudků, posudků a právnických listin, mezi něž se omylem zatoulal i růžovo-žlutý obrázek, který fixami nakreslil Matějův dnes devítiletý syn.

„Vnuka za to zpočátku šikanovali ve škole. Samozřejmě ho zasáhlo, že táta není doma, mají spolu krásný vztah. Jednu dobu se proto nechoval jako nejvzornější chlapeček — a od učitelek si vyslechl, že z něj bude grázl po tátovi,“ vypráví Irena.

Matěj se ve vězení dodnes užírá směsí bezmoci a výčitek za to, že nechal dítě a partnerku v rozestavěném domě bez příjmů — policie zabavila majetek i v jejich obchodě, a v podnikání tak jeho přítelkyně pokračovat nemůže. První měsíce ve vazbě Matěj vůbec nespal.

„Spoustu nocí jsem se bála, jestli si něco neudělá. Ale postupem času se v něm probudila neskutečná vnitřní síla. Kolikrát jsem ho obdivovala, jak to zvládá, kolikrát byl oporou on mně. Neskutečně se proměnil, přestal kouřit, cvičí, čte. Nikdy bych nevěřila, že na svého syna budu tak moc hrdá, zatímco sedí ve vězení,“ líčí Irena pohnutě. Matějova proměna se prý nicméně udála „vězení navzdory“. Ostatní spoluvězni jsou věčně na drogách — a vlastně se jim nediví.

Matějově otci se mezitím vrátila diabetická noha. Zase leží, zase mu hrozí amputace a jeho syn, který sedí za pěstování jediného léku, co jeho noze kdy pomohl, se bojí, že otec umře.

Matěj se odvolával až k Ústavnímu soudu, v práci tří advokátů rodina utopila veškeré úspory. Marně. „Všichni tři se shodli, že práci soudců mohla klidně zastat umělá inteligence. Rozsudek de facto kopíroval obžalobu, jen vyměnili hlavičku,“ povzdychne si Irena. Odvolací soud Matěje alespoň přeřadil z věznice s vysokou ostrahou do věznice „jen“ s ostrahou, kde pracuje jako kuchař a snižuje tak svůj budoucí dluh za pobyt ve vězení.

Před rokem Irena spoluzaložila občanskou iniciativu Rodiny proti prohibici, která příbuzným konopných vězňů umožňuje sdílet své pocity a zároveň se snaží zviditelnit příběhy lidí, jimž konopná prohibice ničí životy. Jde to těžko, většina lidí se o tom, že jejich blízký sedí ve vězení „za konopí“, stydí promluvit veřejně.

„Ani mně to není příjemné. Jenže jiná cesta není. Pokud bych se nedozvěděla o dalších případech, domnívala bych se, že jsme měli smůlu nebo že byl soudce špatně naladěný. Dnes vidím, že odsouzení pěstitelů konopí se děje na základě stejného vzorečku, že se je stát snaží exemplárně potrestat co nejvyššími sazbami,“ zdůrazňuje Irena.

„A nyní už dokonce pěstoval marjánu.“

„Byla jsem na výchovu svých dvou synů sama, jejich táta začal ve třiceti chodit do heren a do bordelů. Odešla jsem od něj poté, co prohrál celou výplatu,“ vypráví Lucie Chudá, zatímco se pokouší utišit své rozrušení ledovou kávou. Rodinu živila z minimální mzdy za práci v kanceláři.

Sedíme na kavárenské zahrádce co by kamenem dohodil od Okresního soudu ve Znojmě, který před hodinou zamítl žádost jejího čtyřiatřicetiletého syna Lukáše Chudého o podmínečné propuštění z vězení.

Jako malý prý Lukáš špatně spal a po nocích býval náměsíčný. Psycholožka později připustila, že asi trpí zanedbaným Aspergerovým syndromem. Zlom podle Luciina vyprávění nastal v době, kdy spolu rodiče vedli „rozvodovou bitvu“ — kdy „co jeden zakázal, druhý povolil“. Ve druhé třídě pak Lukáš s kamarádem někomu hodil rajčata do okna. Majitel domu oba chlapce chytil a osahával.

Lukáš dochodil základku a od šestnácti pracoval v kovošrotu, kde má pracovní smlouvu dodnes. „Docházka do školy mu nešla, ale pracoval vždycky,“ podotýká Lucie. Ještě v pubertě se však s kamarády naučil zahánět nudu a zmar krádežemi kovu. Jako sedmnáctiletý šel za krádež okapu z lékárny na deset měsíců za mříže. V polovině trestu jej tehdy podmínečně propustili — což dnes soudce neváhal připomenout jako důkaz Lukášovy nenapravitelnosti.

Do vězení se pak vrátil o tři roky později za loupež, tentokrát na čtyři roky. Někdejší prohřešky proti zákonu jeho matka ani Lukáš nezastírají — a trest za ně si odseděl. A jak poukazuje Lucie, navzdory záznamům v trestním rejstříku je Lukáš hodné povahy a nechová se agresivně — což ostatně připustil i soudce.