Česká protidrogová politika si navzdory rezervám vydobyla jisté renomé. Dlouhodobě se počítá s jejím progresivním vývojem od zažité, ale mnohdy dosti sporné represe k principům prevence a „harm reduction“: snižování škod a rizik. Přichází to v době, kdy po dekádách strategie tvrdé ruky vedoucí „válku proti drogám“ navíc i ve světě ožil například výzkum psychedelik, mnohé země dekriminalizují dříve nemyslitelné užívání konopí.

Zásadní postavou, která bude spoluutvářet přístup České republiky, je národní protidrogový koordinátor. Tím se nyní opět stal Jindřich Vobořil: expert, kterého si laická i odborná veřejnost spojuje s liberálním, umírněným a psychologicky orientovaným postojem k závislostem.

Hovořili jsme s ním o plánech na konkrétní změny, principech racionální politiky proti závislostem i vývoji na poli jednotlivých drog — od alkoholu po extázi či ketamin. A došli až k tomu, zda má vůbec smysl snaha o vymýcení závislostí, nebo máme jako společnost směřovat k jinému přístupu.

Začněme rekapitulací. Na post se vracíte po necelých čtyřech letech, kdy jej zastávala Jarmila Vedralová. Tu jste v roce 2018 označil za doslova „nejhorší možnou volbou“. Naplnily se obavy?

Při nástupu jsem trochu sliboval, že se k tomu nebudu vracet. Kolegyně, již jsem znal z ministerstva zdravotnictví, z mého pohledu zkrátka neměla potřebné dovednosti. Popravdě jsem to čekal o něco horší. Že bych ale našel nějaké momenty, které bych mohl extra chválit, to také ne.

Podle některých se zdržel již probíhající posun k progresivnější protidrogové politice…

Dovednost držet status quo je určitě do některých situacích dobrá, zrovna sem se ale nehodila. Je potřeba reagovat na nové problémy, řešit věci, které byly i ze strany ministerstva zdravotnictví léta neřešené — jako tabák, alkohol a mladiství. Tyto úkoly se jen odsunuly.

V rozhovoru pro Právo jste říkal, že byste si přál „politickou“ pozici národního protidrogového koordinátora. To jde číst právě jako ochotu ke změnám, možná i ochotu vstupovat do kontroverzí.

Přesně. Úřednické koordinování protidrogové agendy všude po světě strčilo politiku závislostí do nejnižšího patra, kde se jí nikdo nechce zabývat. Jinde, ve Francii či Spojených státech na posty jmenuje třeba prezident, v Německu jej zastává poslanec. Dotyčný často nemá téma v rukou odborně, ale drží silný politický mandát.

Když jsou zapotřebí změny a je na ně rozpočet, tak to bez politiky a bez politického mandátu nejde. Navíc saháme do témat, která jsou velmi citlivá, ať je to alkohol a tabák, hazard nebo nelegální drogy.

Co byste tedy rád primárně změnil?

Když se podívám na alkohol a tabák, jsou tu jasné úkoly. Je třeba výrazně snížit prostupnost prodeje dětem. To znamená měkčí opatření, na která nejsou až tak nutné legislativní změny. Světová zdravotnická organizace ale říká, že jeden z funkčních pilířů prevence závislostí na alkoholu a tabáku je cenotvorba. Tedy daně, zásadní politické téma. Zde nás čeká diskuse. Vláda samozřejmě nechce daně navyšovat, to patří k pravicové politice.

Jiná je oblast nelegálních drog. Tam se v koalici řeší, zda je cestou současná prohibiční politika, nebo zda u konopí či jiných látek — mluví se o kratomu, asi bychom se měli pobavit i o extázi — existuje i jiný model, který bych jako poradce vlády doporučil. Lze upřednostnit kontrolovanou dostupnost namísto prohibice. Data ukazují, že v evropském prostoru prohibiční postup selhává, opět co se týče prostupnosti k mladistvým.

Důležité je i téma hazardu, které určitě čeká revize. Když (od začátku roku 2017, pozn. red.) vstoupil v platnost zákon o hazardních hrách, byl trh úplně jiný. Podíl online her činil procenta, dnes je to víc než padesát procent. Otázkou je, zda jsou správně nastavené daně. Mám také složitou — a zdůrazním, že zatím politicky neprodiskutovanou — otázku, zda by z hazardu neměla být část peněz alokována, například na kulturu, sport, léčbu a prevenci závislostí.