↗

Sociální pracovníci zachraňují společnost před nejhoršími důsledky sociálních nerovností často za nesnesitelných pracovních podmínek. I v oblasti závislostí přitom jde drtivá většina státních prostředků i nadále do nefunkční represe, místo do účinné prevence. Foto FB Renarkon

Neudržitelná situace v obecně prospěšné společnosti Renarkon, která v Moravskoslezském kraji zajišťuje adiktologické služby, vygradovala hromadným odchodem osmnácti pracovníků. Sociální pracovníci byli dlouhodobě finančně podhodnoceni, přetěžováni a vystaveni nemístnému tlaku ze strany vedení.

Nyní se situace opět vyvinula. Město Ostrava změnilo zakládací listinu společnosti a rozšířilo počet členů správní rady z šesti na devět. Dosavadní ředitel Martin Chovanec, jehož odchod byl jedním z požadavků odcházejících zaměstnanců, již neměl v radě loajální většinu. Počátkem dubna byl pozván na zasedání správní rady, přičemž už před jednáním dostal na výběr, zda funkci složí sám, nebo bude odvolán. Vybral si první možnost, neodpustil si však teatrální výstup pro Českou televizi.

Na jeho místo nastoupí Jiří Drastík, který má mnohaleté zkušenosti s vedením týmů napříč sociálními službami. Pokud vím, jde o schopného a čestného člověka. Je to ale poněkud nešťastné vítězství, protože mezitím muselo zmíněných osmnáct pracovníků různých služeb — terapeutické komunity, doléčovacího či nízkoprahového centra — po tříměsíční výpovědní lhůtě na konci ledna odejít.

Již od listopadu nabízely webové stránky Renarkonu volná pracovní místa a žadatele vyzývaly, aby „se podívali na stránkách, co nabízejí za službu a nějakou si vybrali.“ Z obavy z hrozící rapidní ztráty kvality poskytovaných služeb se záležitostí začala zabývat i Asociace poskytovatelů adiktologických služeb.

Bývalí pracovníci by mohli nastoupit zpět za předpokladu, že by s nově příchozími byl ve zkušební době rozvázán pracovní poměr. Jelikož s touto variantou dnes již bývalý ředitel Chovanec počítal, najal nové pracovníky bez zkušební doby.

Odbory sociálním pracovníkům nepomohly

Někteří bývalí zaměstnanci Renarkonu vstoupili před několika lety do odborů s nadějí, že pomohou nelehkou situaci na pracovišti změnit. Podpora Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče v kritické situaci ale byla nulová. Neschopnost současných odborů v sociálních službách stojí i za vznikem nové odborové organizace Alice.

Bohužel, na různé sociální služby pohlíží veřejnost, politici a odbory různě. Na jedné straně tu máme služby, které pomáhají seniorům a seniorkám, či osobám se zdravotním postižením. Ty jsou zpravidla hodnoceny kladně a často i více finančně podporovány. Na druhé straně tu ale působí další služby — adiktologické, terénní či nízkoprahové —, které pomáhají osobám bez domova či trpícím závislostmi.

Vedle politiků a části veřejnosti se k těmto lidem a pracovníkům, kteří jim pomáhají, otáčejí zády i odbory. Stačí se jen podívat na odborový bulletin a spočítat, kolik článků se věnuje zdravotnictví, kolik službám sociální péče a kolik službám sociální prevence.

Odbory bezpochyby potřebujeme. Měly by ale skutečně hájit zájmy všech pracujících, ne být jen zkostnatělými spolky, jež hájí jen zájmy některých.

Český establišment dál preferuje represi před prevencí

Pro bývalé zaměstnance Renarkonu přišla výměna ředitele pozdě. Je to ale alespoň jedna z pozitivních zpráv v oblasti adiktologie. Situace obecně je totiž tristní. Doporučení světově respektovaného odborníka, Národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila, jsou ignorována. Rozsah předsudečných a škodlivých pohledů na drogovou problematiku, které upřednostňují represi před prevencí, dokládá rovněž případ české verze populárního britského seriálu Misfits.

Šestidílný český seriál Adikts trčí svým pohledem na uživatele návykových látek hluboko v devadesátých letech a je dokonalým příkladem naprosto neúčelně vynaložených peněz. Není náhodou, že na nápadu a financování se mimo jiné z velké části podílela Policie České republiky. Ta z rozpočtu určeného pro oblast závislostí — včetně jejich léčby — ukrajuje slušných třiapadesát procent. Služby primární prevence, které pracují dle nejnovějších poznatků a s kvalifikovanými pracovníky, dostávají pouhá tři procenta.