Globální boj proti obchodu s drogami zhoršuje životní úroveň chudých. Mezinárodní systém prohibice totiž umožňuje bohatým státům, jako je USA nebo Japonsko, aby tlačily ty chudé k zavádění nákladných restriktivních politik, zahrnujících i ozbrojené složky. Vedle chudoby je tak důsledkem i oslabování demokratických institucí, k čemuž došlo například v Afghánistánu. S takovým závěrem přichází nová studie organizace Health Powerty Action.

Bohaté státy podle autorů studie vnucují těm chudým striktní protidrogovou politiku, která ovšem ve svém důsledku dopadá nejhůře na nejnižší příčky obchodu s omamnými látkami, například farmáře — a nesměřuje tak k podstatě problému. Preventivní opatření, která mají například znemožnit produkci kokainu nebo heroinu, zbavují rolníky přístupu k základním službám, například k dopravě, což pak ztěžuje jejich přechod na produkci legálních plodin.

K dalším důsledkům striktního globálního boje proti obchodu s drogami podle autorů studie patří, že vlády producentských zemí vynakládají za vynucená opatření miliardy, které pak chybí ve státních rozpočtech. Namísto vzdělávání či zdravotnictví se peníze utratí za potlačování násilí, zajištění bezpečnosti či obnovu životního prostředí. Kolumbie například za — jak zdůrazňuje organizace Health Powerty Action — neúspěšnou válku s drogovými kartely vynakládá přes pětatřicet miliard dolarů ročně.

Studie dále dochází k závěru, že vedlejším dopadem protidrogových politik je, že odvádí prostředky rozvojové pomoci.

Pokud jde o možnosti nápravy, autoři z Health Powerty Action navrhují, že OSN by měla revidovat své úmluvy a zmírnit tlak vyvíjený na národní vlády. Naopak by jim měla dát větší prostor k zavádění vlastních opatření.