Primátorka města Brna Markéta Vaňková (za ODS) byla zachycena na fotografii spolu se svým náměstkem Robertem Kerndlem (za ODS), ruličkou a čarami bílého prášku na mobilu. Jako opoziční představitel bych mohl mít radost z každého skandálu současného vedení města. Tentokrát tomu tak není — protože o žádný skandál nejde. Žijeme ve společnosti, kde se leckdo plácá po zádech za množství vypitého alkoholu, ale uživatele jiných návykových a psychoaktivních látek stigmatizujeme. Věcně to však často nedává smysl.

Skutečné skandály

Když mě před několika měsíci náměstkyně paní primátorky Karin Podivinská (za ANO) vyzvala, abych si nastěhoval k sobě domů „ty bezdomovce“ — což představovalo jedinou reakci města na uhoření několika lidí bez domova — měla se rozpadnout koalice. Přinejmenším však slova paní náměstkyně měly být důvodem k jejímu odvolání.

O plánu multifunkční haly, jejíž náklady rozloží městský rozpočet, o protežování jednoho divadla proti ostatním nezávislým divadlům, o snaze zlikvidovat kino Scala a dalších skandálech současného vedení Brna se už napsalo mnohé. Každá z uvedených událostí měla být důvodem k rezignaci a odchodu z koalice pro každého, kdo má v sobě špetku cti a svědomí. Brnu však stále vládne koalice ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN, SOCDEM a ANO s hlasitou podporou SPD a všechny strany se tváří, že je všechno v pořádku.

Oproti tomu rekreační užití, ba ani pravidelné užívání návykové látky žádným opravdovým skandálem samo o sobě není. Podobně jako v kauze finské expremiérky Sanny Marinové, která se odvázala na soukromém večírku, vadí chování obou žen především pokrytcům. Drogy bychom jistě neměli oslavovat, ideální je držet se od nich dál a užívat je minimálně nebo vůbec. Ale měli bychom znát rizika, a pokud drogy užíváme, být schopni si je držet pod kontrolou a v případě nutnosti mít kam se obrátit o pomoc.

Propast mezi realitou a zákony

Na situaci, v níž byla zachycena primátorka se svým náměstkem, je nejhorší, že vyvolává podezření ze spáchání trestného činu: nikoli ovšem samotné užití drogy, ale její distribuce a prodeje. I z reakcí veřejnosti je zřejmé, že nechceme zavírat lidi za to, že si dají „lajnu“ kokainu — a už vůbec ne za to, že si na zahradě vypěstujeme pár kytek konopí. Návykové látky bychom neměli bezbřeze akceptovat, ale stejně tak bychom ty, kdo je nevyrábějí ve velkém a užívají pro vlastní potřebu, neměli pronásledovat.

Ukazuje se velká propast mezi názorem veřejnosti a zákony, kterými stejná společnost říká, co je a není trestné. Podle zkušeností ze zahraničí můžeme jednoznačně říci, že regulované prostředí se silnou prevencí, informovaností a dostatkem kapacit pro léčbu je lepší než formální prohibice, jaká funguje u nás.

Na parlamentní úrovni se objevuje snaha současný stav změnit, vytvořit legislativně regulované prostředí pro konopí a „překopat“ trestní zákoník, aby nebyly české věznice plné lidí, kteří v nich skutečně nemají co dělat. Vzniká také úsilí vytvořit pilotně pro celou Evropu — ne-li celý svět —, regulované prostředí pro látky, které v posledních letech přišly na trh, jako je kratom nebo HHC.

Vláda jasně řekla, že nechce vytvářet další seznamy zakázaných látek a že je daleko efektivnější vytvořit silně regulované prostředí, které zakáže prodej nových návykových a psychoaktivních látek dětem a které dokáže hlídat kvalitu produktů. Zákon, který má toto prostředí vytvořit, byl právě poslanci osmi sněmovních stran předložen ve Sněmovně. Doufejme, že se začnou prolamovat ledy a paralelně postoupíme v regulaci THC i posunu v kriminalizaci obecně.

Lajna primátorky Vaňkové tak může nezáměrně přispět k překonání propasti mezi žitou realitou a zastaralou legislativou.