Brutální „válka proti drogám“ filipínského prezidenta míří k mezinárodnímu soudu

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Po měsících debat, sporů a shromažďování materiálů začal Mezinárodní trestní soud v nizozemském Haagu (ICC) konečně šetřit podezření, že se režim současného prezidenta Filipín Rodriga Duterteho dopouští zločinů proti lidskosti. Podezření se váže k Duterteho „válce proti drogám“ — intenzivní policejní kampani, v rámci níž likviduje filipínská policie na prezidentův příkaz oficiálně celou sít narkoobchodu v zemi.

Způsob naplňování jinak chvalitebného cíle je dlouhodobě kritizován ze tří pozic: jednak pro mimořádnou a shora tolerovanou bezohlednost policejního postupu — policii je vytýkáno, že při zátazích na drogové gangy nerozlišuje mezi členy narkomafie, řadovými závislými a často ani náhodnými kolemjdoucími či svědky —, jednak pro toleranci, ba podporu mimosoudních poprav jako metody policejního postupu, a jednak s podezřením, že Duterte využívá kampaň i proti svými politickým odpůrcům.

Mezinárodní trestní soud se má zabývat konkrétně desítkami až stovkami podezřelých, a přitom dobře zdokumentovaných úmrtí, které jsou podle Duterteho kritiků ve skutečnosti vraždami. Spáchat je měla policie či paramilitární „oddíly smrti“ právě pod pláštíkem války proti drogám a filipínský prezident měl o nich vědět, nebo je dokonce přímo nařídit.

Některé z těchto případů spadají i do let 2013-2016, kdy Duterte začínal se svou válkou ještě jako starosta Davao City, jihofilipínského provinčního centra o velikosti Prahy. Za dobu Duterteho prezidentování, to jest od léta 2016, zemřely při válce proti drogám dle různých zdrojů čtyři tisíce až osm tisíc Filipínců.

Rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu slaví na ostrovech zejména opozice. Opoziční lídr Gary Alejano mluví doslova o „světlu na konci tunelu pro všechny oběti nadále pokračující protidrogové války“.

„Lidé, na kterých je pácháno bezpráví, se v této zemi nemají kam obrátit,“ uvedl Alejano v minulém týdnu pro agentury a pokračoval: „Nemohou jít na policii, protože ta je do zločinů zapletená, nemohou se obrátit na ministerstvo spravedlnosti, protože ministr jim bude tvrdit, že se žádné mimosoudní popravy nedějí. A když jsme žádali o ustavení parlamentní vyšetřovací komise, odbyli nás, protože poslanci prezidenta kryjí. Na Filipínách v tuto chvíli nemáme právní stát, úřady hrubě a konzistentně porušují zákonnost. Jedině Mezinárodní trestní soud to může zastavit.“

Ostřejší než Trump

Jednoznačné volební vítězství Rodriga Duterteho a následný nástup do prezidentského úřadu v červnu 2016 vnímali již v dané době mnozí analytikové jako předzvěst širší politické změny, kterou dnes zosobňuje zejména americký prezident Donald Trump — nárůst obliby silácky vystupujících politiků z prostředí mimo tradiční strany, kteří soustavně spílají médiím, elitám a advokátům lidských práv, přičemž řadovým občanům slibují razantní „léčbu“, „očistu“ či „vykydání“ toho nebo onoho problému.

Duterteho styl je přitom ještě vulgárnější než Trumpův. V souvislosti s kritikou své protidrogové kampaně vyhrožoval například zastřelením „všem, kdo budou bránit výkonu spravedlnosti“. Zpravodajku Organizace spojených národů pak sliboval „vyfackovat“.

Exprezidenta USA Barracka Obamu nazval za kritiku policejního násilí. „zkurvysynem“. A velký skandál vzbudila také Duterteho tisková konference po jednom z nejkrvavějších policejních zásahů loňska, na níž vyhrožoval otevřeně ochráncům lidských práv. „Jednoho dne si posvítím já na vás (…) já vám ukážu lidská práva,“ uvedl doslova.

Tyto výstupy jsou podle lidskoprávních organizací nicméně jen špičkou pomyslného filipínského ledovce. Jak už zmíněno výše, za daleko závažnější je považován fakt, že odpovědné orgány odmítají soustavně vyšetřovat policisty podezřelé z překročení pravomocí.

Podle ředitele asijské pobočky Human Rights Watch se „filipínská policie a prokuratura nechtějí vůbec zabývat vážně (jakýmkoliv z příslušných případů), natožpak aby byl některý pachatel souzen“. Prezident přitom danou praxi otevřeně hájí. I podle Duterteho se žádná ilegální zabití na Filipínách nestala — všechny oběti policejních razií prý zemřely proto, že kladly odpor při zatýkání.

Mezinárodní trestní soud může z usnesení celkem 123 států světa stíhat genocidu, válečné zločiny, zločin agrese a právě zločiny proti lidskosti — přečin definovaný samotným ICC jako „rozsáhlý útok proti jakémukoli civilnímu obyvatelstvu, vedoucí k závažnému porušování lidských práv“. V minulosti odsoudil ICC například konžského Thomase Lubangu za verbování dětských vojáků nebo malijského Ahmada al-Mahdího za válečné zločiny při ničení historického města Tumbuktu.

Sám Duterte označil v minulosti ICC při různých příležitostech za „pokrytecký“, „zbytečný“ nebo i za „sračku“. K aktuálnímu zahájení šetření však uvedl, že jej vítá, neboť snad konečně učiní přítrž jeho „neustálému falešnému obviňování“.