Právě končící rok 2016 se dá hodnotit z mnoha hledisek. Pro někoho určitě zůstane rokem těžkého šoku z několika volebních výsledků. Rokem Brexitu a především rokem Donalda Trumpa. Jak se vůbec mohlo stát, že kandidát takto kontroverzní, prezentující se urážlivými výroky na adresu žen, hispánské minority a tak dál, navíc politicky nezkušený, ve volbách zvítězil?

Trump navíc nebyl jediným politikem s podobně „nevymáchanou hubou“, který letos triumfoval. Na Filipínách byl již na konci května zvolen Rodrigo Duterte, o němž především bude v tomto článku řeč. Podle mediálního pokrytí obou postav by se skoro mohlo zdát, že důvodem pro jejich zvolení byla především jejich radikální rétorika. Jakoby tito globální hrubiáni uhranuli voliče svými silnými slovy natolik, že je zvolili navzdory všemu ostatnímu. Budou další, podobní následovat i v příštím roce na vlně rozpoutané vlny extrémní rétoriky?

Jak jsem se pokusil ukázat, v případě Donalda Trumpa byla důvodem jeho vítězství spíš slabost jeho protikandidátky, plus některé konkrétní sociální problémy v určité oblasti země. Nemyslím si, že by mu vítězství zajistily sexistické či xenofobní výroky. Někteří — nejen ve Spojených státech — o tom naopak přesvědčení jsou a je těžké prokázat, jak je tomu doopravdy.

Možná pomůže srovnání s druhou podobnou politickou postavou končícího roku, prezidentem Filipín Dutertem. Oba novopečení prezidenti jsou samozřejmě velmi odlišné postavy s odlišnou minulostí, rozdílné jsou také obě země. V Duterteho případě, jak se mi zdá, byla — na rozdíl od politicky nezkušeného Trumpa — důvodem úspěchu jeho úspěšná dosavadní politická kariéra. Spíš než silná slova a mediální obraz silného muže, který ho doprovází.

Filipínský Hitler se představuje

O filipínském prezidentovi Rodrigovi Dutertem se v českých médiích lze dočíst především to, že je to hrubián a násilník, který si zvolení vysloužil za dvaadvacet let ve funkci starosty města Davao (třetí největší město Filipín s více než milionem šesti set obyvateli) a tvrdým přístupem proti překupníkům a uživatelům drog, v čemž pokračuje i po svém zvolení hlavou státu.

Dočteme se pochopitelně o jeho kontroverzních výrocích, kterými budí celosvětovou pozornost — o tom, jak sebe sama přirovnal k Adolfu Hitlerovi, který vyhladil několik milionů Židů tak, jak by to Duterte rád učinil s třemi miliony uživatelů drog. Židovské komunitě se za svůj výrok vzápětí omluvil. Filipínský prezident je schopen poslat „někam“ Baracka Obamu, papeže Františka i OSN.

Duterteho výzva k tomu, aby se všichni obyvatelé Filipín zapojili do boje proti drogové kriminalitě tím, že budou zabíjet drogové dealery, případně i zkorumpované novináře, je samozřejmě víc než pouhá rétorika. Od jeho zvolení bylo ze strany policie i aktivistů z řad občanů zabito již několik tisíc lidí, s vysokou pravděpodobností nejen překupníků drog. Když se bere spravedlnost do vlastních rukou, je riziko páchání dalšího bezpráví a eskalace násilí velmi vysoké.

Rodrigo Duterte před volbami slíbil, že v rámci svého neúprosného tažení proti zločinu zlikviduje desetitisíce kriminálníků, především překupníků drog. Tím, že se obracel přímo k voličům s výzvou, aby mu v tomto tažení pomohli, vyvolal silný emoční efekt a spojení mezi sebou a voliči, které mu pomohlo ke zvolení. Vyhrál ale především, nebo pouze díky tomu?

Co se nedočteme o Rodrigovi Dutertem

Podle internetové databáze Numbeo se Davao za Duterteho stalo pátým nejbezpečnějším městem na světě. Uvádí se, že před rokem 1988, kdy byl Duterte poprvé zvolen starostou, bylo Davao hlavním městem zločinu, poté se naopak stalo vzorem stability a bezpečnosti.

Jak toho starosta města docílil? Během dlouhé doby ve funkci starosty prosadil Duterte kromě nekompromisního boje s překupníky drog a kriminálníky obecně například přísná protikuřácká opatření, zákaz prodeje a konzumace alkoholu od první do osmé hodiny v noci, omezení hluku ve večerních hodinách, večerní zákaz vycházení pro mladistvé bez doprovodu dospělých, absolutní zákaz zábavné pyrotechniky, která má na Filipínách na kontě mnoho obětí.

Nebo také výrazné omezení rychlosti jízdy ve městě, což mělo za následek velké (o jednačtyřicet procent) snížení počtu dopravních nehod. A to ještě stále není všechno. Davao za Duterteho starostování zavedlo důslednější antidiskriminační opatření než jinde na Filipínách. Postihována je diskriminace proti ženám, zdravotně postiženým, etnickým a náboženským skupinám včetně muslimů. Za prokázanou diskriminaci jsou přísné tresty.

↗

Uvádí se, že před rokem 1988, kdy byl Duterte poprvé zvolen starostou, bylo Davao hlavním městem zločinu, poté se naopak stalo vzorem stability a bezpečnosti. Foto globalnation.inquirer.net

Duterteho opatření ve prospěch žen bylo více. Od založení zvláštního oddělení pro matky s dětmi sloužícího jako centrum krizové intervence v jedné z nemocnic v Davau, přes zřízení poradenského centra pro ženy (už v roce 1996), instrukce pro řidiče taxíků, aby se k ženách chovali ohleduplně, až po pomoc ženám při hledání zaměstnání nebo při plánování rodičovství.

Při troše pátrání se lze také dozvědět o tom, že Rodrigo Duterte vytrvale a účinně podporoval hnutí Gawad Kalinga, založené v roce 1999 a mající za cíl všestranný boj proti chudobě ve filipínské společnosti. Starosta Davaa, známý svou tvrdostí proti kriminálníkům, podporoval zřízení vůbec první vesničky Gawag Kalinga v ženské věznici na Filipínách, věznici rodinného typu poskytující vězeňkyním lidštější a důstojnější podmínky.

To vše se příliš neshoduje s mediálním obrazem prostořekého neotesance, jehož jedinou zbraní kromě silných slov je — až příliš — nesmlouvavý boj proto zločinu. Naopak to ale dává docela dobrý přehled důvodů, proč tolik filipínských voličů pro Duterteho hlasovalo. Zřejmě to nebylo proto, že je hrubián a nešetří silnými slovy. Byl zvolen proto, že dokázal efektivně zlepšit život obyvatel velkého města. Pravděpodobně nebyl zvolen pro svá slova, ale pro své činy.

Média a jejich divoši

Domnívám se, že pro volební úspěch a současnou popularitu (v červenci 2016 ve výši neuvěřitelných jednadevadesát procent) Rodriga Duterteho není rozhodující jeho kontroverzní rétorika. Je ale zřejmě tím nejdůležitějším pro média. Média, a nezáleží příliš na tom, jde-li o média hlavního proudu či různá alternativní, mají kontroverzní výroky prostě ráda. Převzít hotovou zprávu o tom, co hrozného zase politik XY řekl, je jednodušší, než pracně dohledávat informace o tom, jakou dělal ve skutečnosti politiku a co vše je v pozadí jeho úspěchu.

A je to také čtenářsky chytlavější. Výsledkem ale je donekonečna kopírovaná, zjednodušená a ochuzená verze reality, která nijak nepomáhá k lepšímu pochopení toho, co se ve světě opravdu děje. Samozřejmě se objevují i do hloubky jdoucí analytické články, například o důvodech vítězství Donalda Trumpa. Ale v převažujícím chóru jednostranných a povrchních zpráv jaksi zanikají.

Realita na Filipínách je ve srovnání se Spojenými státy pro českého čtenáře zřejmě o tolik méně zajímavá, že se podrobnějších informací zkrátka nedočká. Dokonce i Deník Referendum představil po jeho zvolení Rodriga Duterteho především jako známého hrubiána s kontroverzními výroky, který chce zabíjet zločince, a jen spíše letmo a bez konkrétních údajů uvedl, že jeho tématem je i boj proti chudobě a sociálním rozdílům ve filipínské společnosti. 

Přitom právě to je zřejmě pro Duterteho vítězství klíčové. Podle všeho to není jen navenek a verbálně lidový, „protiestablishmentový“ kandidát bez skutečné kompetence (jak uvedl titulek na DR), ale spíše právě politik poskytující určitou reálnou alternativu k celkově převládající asociální a korupční politice „establishmentu“. Ne někdo, kdo kompetenci jen předstírá, ale spíše naopak, někdo, kdo se jí na rozdíl od většiny ostatních může vykázat.

Že k oné alternativě patří i pro nás nepřijatelné věci, jako je výzva k lynči neboli k mimosoudním popravám překupníků drog, je pravda. Realita filipínské drogové války je ale zjevně tak krutá, že drakonická opatření chápe velká většina lidí jako něco prospěšného a potřebného. A bude je tak chápat do té doby, dokud nějaký jiný politik přijde se skutečně efektivním řešením, které se bez mimosoudních poprav obejde. A pouhá slova a plány opravdu nebudou stačit.

S tím, že ve volbách tu a onde uspějí kandidáti, jejichž slova a činy se nám nezamlouvají a někdy oprávněně je odsuzujeme, nemůžeme udělat skoro nic. S čím však něco udělat můžeme, je povrchnost, s jakou často přemýšlíme a píšeme o světě.

Všem čtenářům podnětný rok 2017!