Brexit, Trumpovo vítězství, italské referendum a pád vlády. Řetěz událostí posledního roku, které narušila snad jen volba Alexandra Van der Bellena rakouským prezidentem, a jejich mediální pokrytí vzbuzuje dojem, že sledujeme jakousi pozvolnou revoluci protiliberálních, nacionalistických sil, revoluci probíhající souběžně na obou stranách Atlantiku.

Jednotlivé volební výsledky, které obraz této vzpoury postupně skládají, jsou samozřejmě v mnohém odlišné. Jedno ale mají společné: ve všech případech slaví vítězství ti, kdo sebe sama prezentují jako odpůrci vládnoucího establishmentu. To platí o britské UKIP, o Donaldu Trumpovi i o italské Lize severu nebo protestní straně Beppeho Grilla. A platí to paradoxně tak trochu i o novém rakouském prezidentovi: zelený Van der Bellen nebyl kandidátem ani jedné z největších a vládních rakouských stran, ti oba v prvním kole propadli.

Krize zavedených politických stran je jedním z faktorů toho, co se děje. Faktorem zásadním je strach z globalizace a jejích následků. Globalizovaná ekonomika a její důsledky, eroze sociálních jistot, imigrace, obava o vlastní kulturu tváří v tvář kulturám přistěhovalců, to vše se spojuje dohromady a v očích mnohých vytváří dojem jakéhosi rozsáhlého spiknutí, jež dnešní elity západních zemí spřádají proti lidem.