Rozumím autorce a cítím to podobně. Ale nějak nejsem schopen považovat odchod z vlády v této situaci za projev odvahy. Podle mě by soc.dem. měla dovládnout, hledat jde to jde shodu i mimo vládní koalici, a pak jít samostatně do voleb a nechat voliče rozhodnout. To se mi zdá jako větší odvaha.
Pane Poláčku, přemýšlím nad údajným rozporem a nevidím ho. Ano, je tu potenciál Trumpových příznivců, který se zásadně neoslabí tím, že Trump volby prohrál.
Ale to, že je prohrál, znamená, že některé věci nebude moct prosadit, že nebude moci zneužívat funkci určitým způsobem atd. A to je důležité, kvůli tomu stojí za to volit.
Nebo možná jinak, je pragmatičtější volit než nevolit. I když volby poměr sil a názorů ve společnosti nezmění a příště dopadnou třeba zase obráceně.
Díky za poznámku, pane Poláčku, přiměla mě vrátit se k něčemu, co je v článku nedořešené a byl jsem si toho vědom. Totiž jak je to s tou racionalitou voleb.
Šlo mi o to, že racionální je rozhodnutí pro to nějak se podílet na výběru kandidátů, nenechat vždy rozhodovat jiné o tom, co se týká i mne.
Někdy je snazší tu racionalitu vidět, jako typicky v obecních volbách, jindy je to obtížnější, protože se může zdát, že volby dopadnou "jako vždy", tj. špatně, a nemohou nic změnit. Ale ani tady to podle mě neplatí bezvýhradně.
Stávající systém volby zásadně změnit asi nemohou, to máte pravdu. Ale mohou některé konkrétní věci korigovat, měnit - k lepšímu i horšímu. A to podle mě není zanedbatelné.
Děkuji za rozvinutí tématu a doplnění zejména pohledu divadelního umění. Neměl jsem rozhodně v úmyslu vzbudit dojem, že Gebauerovo umění nutně potřebuje vymezování vůči normalizačnímu režimu.
Naopak, šlo mi o to ukázat, že nadčasové a humanistické umění je vždy kritické k tomu režimu, ve kterém vzniká - a u Gebauera a dalších našich umělců tím režimem byla po dvacet let normalizace.
Ostatně není asi opravdu vhodné považovat za hlavní protinormalizační díla KG toho bulteriéra nebo vykrmeného papouška a rybu. To jsou opravdu spíš díla strefující se do obecně konzumního a pasivního života. Normalizaci explicitně tělesňují ničiví a mstiví trpaslíci, které ztvárňoval opakovaně.
Myslím, že výstavy jako je ta Gebauerova už jsou už důkazem o tom, že hodnocení umění se nefixuje a umanutě nepoměřuje normalizací, ale je univerzálně sdělné bez ohledu na režimy...
Díky za zajímavý komentář a srovnání. Jen k tomu spíš na okraj poznamenám, že se mi v Mnichově vždy líbilo (kromě úžasného Anglického parku) snad právě i pro tu jistou předvídatelnost konzervativního měšťáctví... ale nežil jsem ve městě dlouhodobě a nevylučuji, že by mě právě pro tyto vlastnosti nezačalo časem nudit.
Sociálním demokratům pomůže už jen odvaha
Daniela Ostrá
Rozumím autorce a cítím to podobně. Ale nějak nejsem schopen považovat odchod z vlády v této situaci za projev odvahy. Podle mě by soc.dem. měla dovládnout, hledat jde to jde shodu i mimo vládní koalici, a pak jít samostatně do voleb a nechat voliče rozhodnout. To se mi zdá jako větší odvaha.
Poznámky k americkému volebnímu spektáklu
Filip Outrata
Pane Poláčku, přemýšlím nad údajným rozporem a nevidím ho. Ano, je tu potenciál Trumpových příznivců, který se zásadně neoslabí tím, že Trump volby prohrál.
Ale to, že je prohrál, znamená, že některé věci nebude moct prosadit, že nebude moci zneužívat funkci určitým způsobem atd. A to je důležité, kvůli tomu stojí za to volit.
Nebo možná jinak, je pragmatičtější volit než nevolit. I když volby poměr sil a názorů ve společnosti nezmění a příště dopadnou třeba zase obráceně.
Volby a racionalita v čase epidemie
Filip Outrata
Díky za poznámku, pane Poláčku, přiměla mě vrátit se k něčemu, co je v článku nedořešené a byl jsem si toho vědom. Totiž jak je to s tou racionalitou voleb.
Šlo mi o to, že racionální je rozhodnutí pro to nějak se podílet na výběru kandidátů, nenechat vždy rozhodovat jiné o tom, co se týká i mne.
Někdy je snazší tu racionalitu vidět, jako typicky v obecních volbách, jindy je to obtížnější, protože se může zdát, že volby dopadnou "jako vždy", tj. špatně, a nemohou nic změnit. Ale ani tady to podle mě neplatí bezvýhradně.
Stávající systém volby zásadně změnit asi nemohou, to máte pravdu. Ale mohou některé konkrétní věci korigovat, měnit - k lepšímu i horšímu. A to podle mě není zanedbatelné.
Příspěvek k dialektice minulých válek
Alena Zemančíková
Děkuji za rozvinutí tématu a doplnění zejména pohledu divadelního umění. Neměl jsem rozhodně v úmyslu vzbudit dojem, že Gebauerovo umění nutně potřebuje vymezování vůči normalizačnímu režimu.
Naopak, šlo mi o to ukázat, že nadčasové a humanistické umění je vždy kritické k tomu režimu, ve kterém vzniká - a u Gebauera a dalších našich umělců tím režimem byla po dvacet let normalizace.
Ostatně není asi opravdu vhodné považovat za hlavní protinormalizační díla KG toho bulteriéra nebo vykrmeného papouška a rybu. To jsou opravdu spíš díla strefující se do obecně konzumního a pasivního života. Normalizaci explicitně tělesňují ničiví a mstiví trpaslíci, které ztvárňoval opakovaně.
Myslím, že výstavy jako je ta Gebauerova už jsou už důkazem o tom, že hodnocení umění se nefixuje a umanutě nepoměřuje normalizací, ale je univerzálně sdělné bez ohledu na režimy...
Retrospektiva Kurta Gebauera, reflexe brutalismu a debata o normalizaci
Filip Outrata
Díky za zajímavý komentář a srovnání. Jen k tomu spíš na okraj poznamenám, že se mi v Mnichově vždy líbilo (kromě úžasného Anglického parku) snad právě i pro tu jistou předvídatelnost konzervativního měšťáctví... ale nežil jsem ve městě dlouhodobě a nevylučuji, že by mě právě pro tyto vlastnosti nezačalo časem nudit.