Díky za poznámku, pane Poláčku, přiměla mě vrátit se k něčemu, co je v článku nedořešené a byl jsem si toho vědom. Totiž jak je to s tou racionalitou voleb.
Šlo mi o to, že racionální je rozhodnutí pro to nějak se podílet na výběru kandidátů, nenechat vždy rozhodovat jiné o tom, co se týká i mne.
Někdy je snazší tu racionalitu vidět, jako typicky v obecních volbách, jindy je to obtížnější, protože se může zdát, že volby dopadnou "jako vždy", tj. špatně, a nemohou nic změnit. Ale ani tady to podle mě neplatí bezvýhradně.
Stávající systém volby zásadně změnit asi nemohou, to máte pravdu. Ale mohou některé konkrétní věci korigovat, měnit - k lepšímu i horšímu. A to podle mě není zanedbatelné.
Děkuji za rozvinutí tématu a doplnění zejména pohledu divadelního umění. Neměl jsem rozhodně v úmyslu vzbudit dojem, že Gebauerovo umění nutně potřebuje vymezování vůči normalizačnímu režimu.
Naopak, šlo mi o to ukázat, že nadčasové a humanistické umění je vždy kritické k tomu režimu, ve kterém vzniká - a u Gebauera a dalších našich umělců tím režimem byla po dvacet let normalizace.
Ostatně není asi opravdu vhodné považovat za hlavní protinormalizační díla KG toho bulteriéra nebo vykrmeného papouška a rybu. To jsou opravdu spíš díla strefující se do obecně konzumního a pasivního života. Normalizaci explicitně tělesňují ničiví a mstiví trpaslíci, které ztvárňoval opakovaně.
Myslím, že výstavy jako je ta Gebauerova už jsou už důkazem o tom, že hodnocení umění se nefixuje a umanutě nepoměřuje normalizací, ale je univerzálně sdělné bez ohledu na režimy...
Díky za zajímavý komentář a srovnání. Jen k tomu spíš na okraj poznamenám, že se mi v Mnichově vždy líbilo (kromě úžasného Anglického parku) snad právě i pro tu jistou předvídatelnost konzervativního měšťáctví... ale nežil jsem ve městě dlouhodobě a nevylučuji, že by mě právě pro tyto vlastnosti nezačalo časem nudit.
Asi se opravdu míjíme. Myslím, že nemám, co bych k tomu dodal, přijde mi, že není třeba dál vysvětlovat. Počty vyrobených traktorů jsou důležitý údaj - samozřejmě jeden z mnoha, jedna z mnoha částí celkového obrazu - a opravdu nevím, jak bych Vám to měl dál vysvětlovat. Asi byste nebyl spokojen s ničím, co bych tu k věci dále napsal.
Zdá se mi, jako byste záměrně nerozuměl - samozřejmě jsem nepsal nic o nějaké blahovůli gestapa, to je Váš, s dost svévolný, výklad. Psal jsem pouze o tom, že to byla součást promyšleného postupu, selektivně uplatňovaného teroru a hrůzy, a to skutečně, s Vaším laskavým dovolením, není žádná naivita.
Volby a racionalita v čase epidemie
Filip Outrata
Díky za poznámku, pane Poláčku, přiměla mě vrátit se k něčemu, co je v článku nedořešené a byl jsem si toho vědom. Totiž jak je to s tou racionalitou voleb.
Šlo mi o to, že racionální je rozhodnutí pro to nějak se podílet na výběru kandidátů, nenechat vždy rozhodovat jiné o tom, co se týká i mne.
Někdy je snazší tu racionalitu vidět, jako typicky v obecních volbách, jindy je to obtížnější, protože se může zdát, že volby dopadnou "jako vždy", tj. špatně, a nemohou nic změnit. Ale ani tady to podle mě neplatí bezvýhradně.
Stávající systém volby zásadně změnit asi nemohou, to máte pravdu. Ale mohou některé konkrétní věci korigovat, měnit - k lepšímu i horšímu. A to podle mě není zanedbatelné.
Příspěvek k dialektice minulých válek
Alena Zemančíková
Děkuji za rozvinutí tématu a doplnění zejména pohledu divadelního umění. Neměl jsem rozhodně v úmyslu vzbudit dojem, že Gebauerovo umění nutně potřebuje vymezování vůči normalizačnímu režimu.
Naopak, šlo mi o to ukázat, že nadčasové a humanistické umění je vždy kritické k tomu režimu, ve kterém vzniká - a u Gebauera a dalších našich umělců tím režimem byla po dvacet let normalizace.
Ostatně není asi opravdu vhodné považovat za hlavní protinormalizační díla KG toho bulteriéra nebo vykrmeného papouška a rybu. To jsou opravdu spíš díla strefující se do obecně konzumního a pasivního života. Normalizaci explicitně tělesňují ničiví a mstiví trpaslíci, které ztvárňoval opakovaně.
Myslím, že výstavy jako je ta Gebauerova už jsou už důkazem o tom, že hodnocení umění se nefixuje a umanutě nepoměřuje normalizací, ale je univerzálně sdělné bez ohledu na režimy...
Retrospektiva Kurta Gebauera, reflexe brutalismu a debata o normalizaci
Filip Outrata
Díky za zajímavý komentář a srovnání. Jen k tomu spíš na okraj poznamenám, že se mi v Mnichově vždy líbilo (kromě úžasného Anglického parku) snad právě i pro tu jistou předvídatelnost konzervativního měšťáctví... ale nežil jsem ve městě dlouhodobě a nevylučuji, že by mě právě pro tyto vlastnosti nezačalo časem nudit.
K Dějinám Česka a ohlasům na ně
Alena Zemančíková
Předně díky autorce textu za zajímavý a poučený text.
Ale díky také M. Profantovi za trefný diskusní příspěvek.
Co si vzít z „pullmaniády“? Pravdivý obraz diktatury musí zahrnovat bič i cukr
Filip Outrata
Asi se opravdu míjíme. Myslím, že nemám, co bych k tomu dodal, přijde mi, že není třeba dál vysvětlovat. Počty vyrobených traktorů jsou důležitý údaj - samozřejmě jeden z mnoha, jedna z mnoha částí celkového obrazu - a opravdu nevím, jak bych Vám to měl dál vysvětlovat. Asi byste nebyl spokojen s ničím, co bych tu k věci dále napsal.
Zdá se mi, jako byste záměrně nerozuměl - samozřejmě jsem nepsal nic o nějaké blahovůli gestapa, to je Váš, s dost svévolný, výklad. Psal jsem pouze o tom, že to byla součást promyšleného postupu, selektivně uplatňovaného teroru a hrůzy, a to skutečně, s Vaším laskavým dovolením, není žádná naivita.