Děkuji za podnětný a důležitý příspěvek. S hlavní myšlenkou - obezřetností vůči "fanouškovskému" přístupu - souhlasím. Jen je potřeba několik upřesnění k "nacionalismu" v kontextu izraelsko-palestinského sporu.
Jak jsem v článku naznačil, obvinění z nacionalismu používají vůči Palestincům v Izraeli i příznivci Izraele, například křesťanští sionisté vůči palestinské teologii osvobození. Neznamená to ale, že by šlo o nacionalismus, jak mu rozumíme. "Nacionalista" je kdokoli, kdo se považuje za Palestince a hlásí se k tomu. Tito zmínění palestinští křesťanští teologové rozhodně nejsou nacionalisté, jsou ale "nacionalisté" z pohledu Izraele - právě proto, že se sami chápou jako Palestinci.
Je to o to absurdnější, když si uvědomíme, že Izrael je stát, který má přímo v ústavě zakotveno, že je to stát židovský. Tedy nikoli stát všech obyvatel - občanů, ale jednoho národa. Z toho ovšem logicky plyne, že přítomnost jiného národa na území tohoto "státu jednoho národa" je nežádoucí. Proto na území Izraele žijící Palestinci jsou běžně označováni jako "izraelští Arabové" kdežto Palestinci žijící na Západním břehu Jordánu a v Gaze Palestinci. Je to přitom stejné etnikum, stejný národ.
Nejde o to posilovat "identitární" chápání, ale být spravedlivý - nelze dost dobře kritizovat Palestince za "nacionalismu" a přehlížet (stále silnější) nacionalismus židovskoizraelský.
Ne, opravdu si nemyslím, že člověk může být zmlácen jen proto, že je fanouškem nějakého klubu. Ale když je fanouškem klubu, který se dlouhodobě nějak (rasisticky, antisemitsky) projevuje, a když se tak sám projevuje, tak už je to něco jiného.
máme dosti odlišný pohled na dějiny a realitu tohoto konfliktu, jak zjišťuji. Já si opravdu nemyslím, že většina Izraelců by souhlasila s dvojstátním řešením. Už od samotného vzniku měl Izrael zakódováno okradení Palestinců o jejich půdu - podle přístupu, který cílevědomě prosazoval Ben Gurion a ostatní otcové zakladatelé: získat co nejvíc půdy s co nejméně (arabskými) obyvateli.
Takže podle mě reálně nikdy nebyla žádná možnost palestinského státu - a to ze strany Izraele. Vše vždy směřovalo k tomu, co se děje dnes, tedy k okupaci a následné anexi, kterou dost možná izraelským fašistům ve vládě posvětí Donald Trump a jeho administrativa.
Ten výrok o tom, "až budou Arabové... atd. atd." vůbec nekomentuji, je to falešný sentimentální izraelský sebeklam aneb jak se jako hlavní viník před světem nadále tvářit jako oběť.
Martin C. Putna popírá existenci Palestinců. Pomocí nepřípustných zkreslení
Filip Outrata
Nezlobte se, pane Nusharte, ale zrovna toto mi opravdu zajímavé nepřijde.
Děkuji za podnětný a důležitý příspěvek. S hlavní myšlenkou - obezřetností vůči "fanouškovskému" přístupu - souhlasím. Jen je potřeba několik upřesnění k "nacionalismu" v kontextu izraelsko-palestinského sporu.
Jak jsem v článku naznačil, obvinění z nacionalismu používají vůči Palestincům v Izraeli i příznivci Izraele, například křesťanští sionisté vůči palestinské teologii osvobození. Neznamená to ale, že by šlo o nacionalismus, jak mu rozumíme. "Nacionalista" je kdokoli, kdo se považuje za Palestince a hlásí se k tomu. Tito zmínění palestinští křesťanští teologové rozhodně nejsou nacionalisté, jsou ale "nacionalisté" z pohledu Izraele - právě proto, že se sami chápou jako Palestinci.
Je to o to absurdnější, když si uvědomíme, že Izrael je stát, který má přímo v ústavě zakotveno, že je to stát židovský. Tedy nikoli stát všech obyvatel - občanů, ale jednoho národa. Z toho ovšem logicky plyne, že přítomnost jiného národa na území tohoto "státu jednoho národa" je nežádoucí. Proto na území Izraele žijící Palestinci jsou běžně označováni jako "izraelští Arabové" kdežto Palestinci žijící na Západním břehu Jordánu a v Gaze Palestinci. Je to přitom stejné etnikum, stejný národ.
Nejde o to posilovat "identitární" chápání, ale být spravedlivý - nelze dost dobře kritizovat Palestince za "nacionalismu" a přehlížet (stále silnější) nacionalismus židovskoizraelský.
Rok testování lidskosti
Filip Outrata
a jen dodám, že to není jen specialita České republiky. Tady to má takový specifický nádech, "my jsme ti muzikanti, co za nic nemůžou/nikdy nemohli".
Co je a co není antisemitismus: amsterdamská lekce
Filip Outrata
Ne, opravdu si nemyslím, že člověk může být zmlácen jen proto, že je fanouškem nějakého klubu. Ale když je fanouškem klubu, který se dlouhodobě nějak (rasisticky, antisemitsky) projevuje, a když se tak sám projevuje, tak už je to něco jiného.
máme dosti odlišný pohled na dějiny a realitu tohoto konfliktu, jak zjišťuji. Já si opravdu nemyslím, že většina Izraelců by souhlasila s dvojstátním řešením. Už od samotného vzniku měl Izrael zakódováno okradení Palestinců o jejich půdu - podle přístupu, který cílevědomě prosazoval Ben Gurion a ostatní otcové zakladatelé: získat co nejvíc půdy s co nejméně (arabskými) obyvateli.
Takže podle mě reálně nikdy nebyla žádná možnost palestinského státu - a to ze strany Izraele. Vše vždy směřovalo k tomu, co se děje dnes, tedy k okupaci a následné anexi, kterou dost možná izraelským fašistům ve vládě posvětí Donald Trump a jeho administrativa.
Ten výrok o tom, "až budou Arabové... atd. atd." vůbec nekomentuji, je to falešný sentimentální izraelský sebeklam aneb jak se jako hlavní viník před světem nadále tvářit jako oběť.