0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Filip Outrata

FO
Profese: redaktor
E-mail: filipout@seznam.cz

Pokusím se shrnout, v čem je podle mě podstata problému. Paní Lipovská a pan Nerušil nebyli do mediálních rad nominováni a poté zvoleni proto, že jsou "veřejní hříšníci", ale proto, že zastupují určitý názorový proud ve společnosti.

To je v první řadě konzervativní katolictví, díky čemuž byla paní Lipovská nominována ČBK. Poté je to kritický pohled na veřejnoprávní média, který opět zastává nemalá část obyvatel. Díky tomu byli oba poté zvoleni poslaneckou sněmovnou.

Chci říct to, že dokud bude způsob volby radních nějakým způsobem, přímo či nepřímo, to je nakonec jedno, odrážet skutečné názory lidí a jejich demokratickou volbu, vždy tam budou také lidé jako paní Lipovská.

Jde o to, aby bylo možné vynutit, že při porušení pravidel, jako je kandidatura Nerušila a Lipovské v těchto volbách, bylo možné vynutit jejich odstoupení. Bez ohledu na jejich názory.

Takže stručně shrnuto, v tom, že lidé jako paní Lipovská jsou podle platných pravidel zvoleni do mediálních rad, opravdu problém nevidím a jsou tam naprosto legálně, dokud neporuší zákon, pak to problém je a je potřeba to nějak řešit.

Myslím, že si, pane Kolaříku, trochu představujete "normální demokratickou občanskou společnost" jako takovou společnost, v níž jsou povoleny jen názory, které vám konvenují. Nemyslím si, že by taková společnost byla skutečně demokratická.

Pokud jde o to, jak konkrétně má tedy způsob výběru členů mediálních rad fungovat, tam nemám nějaké promyšlené řešení, článek byl spíš upozorněním na jednu dimenzi celé věci, a to je určitý rozpor nebo napjatý vztah mezi "veřejnoprávním" a "demokratickým".

Jenže, pane Kolaříku, paní Lipovská a pan Nerušil jsou opravdu součástí veřejnosti, úplně stejně jako Vy a já. Úplně stejně jako všichni ostatní mají právo prosazovat svůj pohled, kandidovat, ucházet se o místa v podobných radách.

Je jistě možné najít nějaký způsob jmenování těchto rad, který občanskou veřejnost a demokratické prvky zcela obejde, a pak tam možná lidé jako Lipovská a Nerušil nebudou. Jinak tam budou vždy, jakkoli se Vám to může nelíbit.

A skutečně si myslím, že nemáte pravdu v té věci "odhlédněme od současného složení". Ústavní pravidla, nastavení institucí a jejich vzájemné vztahy se přece musí koncipovat trvale udržitelně (promiňte ten termín), a ne podle toho, kdo tam zrovna sedí a za rok sedět nemusí...

Rozumím autorce a cítím to podobně. Ale nějak nejsem schopen považovat odchod z vlády v této situaci za projev odvahy. Podle mě by soc.dem. měla dovládnout, hledat jde to jde shodu i mimo vládní koalici, a pak jít samostatně do voleb a nechat voliče rozhodnout. To se mi zdá jako větší odvaha.

Pane Poláčku, přemýšlím nad údajným rozporem a nevidím ho. Ano, je tu potenciál Trumpových příznivců, který se zásadně neoslabí tím, že Trump volby prohrál.

Ale to, že je prohrál, znamená, že některé věci nebude moct prosadit, že nebude moci zneužívat funkci určitým způsobem atd. A to je důležité, kvůli tomu stojí za to volit.

Nebo možná jinak, je pragmatičtější volit než nevolit. I když volby poměr sil a názorů ve společnosti nezmění a příště dopadnou třeba zase obráceně.

Díky za poznámku, pane Poláčku, přiměla mě vrátit se k něčemu, co je v článku nedořešené a byl jsem si toho vědom. Totiž jak je to s tou racionalitou voleb.

Šlo mi o to, že racionální je rozhodnutí pro to nějak se podílet na výběru kandidátů, nenechat vždy rozhodovat jiné o tom, co se týká i mne.

Někdy je snazší tu racionalitu vidět, jako typicky v obecních volbách, jindy je to obtížnější, protože se může zdát, že volby dopadnou "jako vždy", tj. špatně, a nemohou nic změnit. Ale ani tady to podle mě neplatí bezvýhradně.

Stávající systém volby zásadně změnit asi nemohou, to máte pravdu. Ale mohou některé konkrétní věci korigovat, měnit - k lepšímu i horšímu. A to podle mě není zanedbatelné.