Co je a co není antisemitismus: amsterdamská lekce
Filip OutrataV souvislosti s násilnostmi v Amsterdamu sílí varování před antisemitismem. Za antisemitismus je ale třeba považovat i islamofobní antiarabský rasismus. Naopak kritika politiky Izraele a zastávání se palestinských práv antisemitismem není.
V pořadu Události Komentáře České televize 14. 11. pronesl předseda Pražské židovské obce František Bányai mimo jiné, že požadavek na ukončení izraelských vojenských operací a stažení se z Gazy — tedy „Ceasefire now!“, jedno z klíčových hesel celosvětových demonstrací propalestinské solidarity — je sám o sobě v pořádku. Pokud ho ale někdo vylepí na zeď synagogy dejme tomu v Praze, je to antisemitismus.
Výrok, na který hned a vhodně zareagovala bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, stojí za pozornost. Dobře totiž ukazuje, jak složité je rozlišit, co není a co už je antisemitismus. Máme před sebou stále stejný problém skutečného antisemitismu a domnělého „antisemitismu“, mezi nimiž mnozí nedovedou rozlišovat, a někteří naopak tuto nejasnou hranici využívají ve svůj prospěch.
Když se válčí v Gaze, roste počet antisemitských i islamofobních útoků
Bányaiův výrok sděluje: my (čeští) Židé nemůžeme za válečné akce Izraele, netýkají se nás, a nemůžeme tedy být za ně obviňováni. Pokud tak někdo činí, projevuje se vůči nám antisemitsky. Zároveň naznačuje, že antisemitismus vlastně s politikou Izraele nesouvisí, ta je z tohoto pohledu pouhou záminkou, aby se mohlo projevit skryté a dřímající antisemitské zaměření.
Jenže to tak není. Ani v české židovské obci sice nechybějí hlasy kritické vůči izraelské okupační a válečné politice, byť jich je pochopitelně mnohem méně než třeba mezi židovskými komunitami ve Spojených státech — nebo v samotném Izraeli. Je ale třeba říci, že většina příslušníků české židovské obce postup Izraele podporuje nebo přinejmenším nijak nekritizuje. A proto se jich kritika způsobu, jakým Izrael dnes v Gaze a Libanonu válčí, týká.
A především je dobře zdokumentovaný fakt, že počet antisemitských incidentů vzrůstá při každé vojenské akci Izraele, které se v Gaze v posledních dvou dekádách odehrávají s železnou pravidelností. Při vojenských akcích, které se bez výjimky vyznačují velkou disproporcí mezi počtem zabitých na obou stranách a které jsou podstatnou částí světa vnímány jako nepřiměřené, bezohledné vůči civilnímu obyvatelstvu, či dokonce genocidní.
Co do postoje k izraelsko-palestinskému konfliktu se svět dnes ještě více než v jiných ohledech ostře štěpí na dvě části. Na globální Sever (spíše než Západ) a globální Jih zahrnující celý muslimský svět. Samozřejmě existují výjimky jako třeba Irsko, kde jsou propalestinské sympatie založeny v hluboce zakořeněné zkušenosti brutálního britského kolonialismu.
To podstatné, co se vyjevilo při amsterdamských násilnostech, je střet těchto dvou světů. Pro Nizozemce původem z Maghrebu a obecně islámských zemí — ale třeba i subsaharské Afriky nebo jižní Asie — je zcela přirozené cítit sympatie k Palestincům, kteří zažívají akutní humanitární krizi, dlouhodobě žijí v situaci okupace, jsou po tisících zabíjeni moderní armádou stále doplňovanou ze zdrojů největší globální supervelmoci.
Nechápou a nikdy nebudou — a ani dost dobře nemohou — chápat převažující evropský pohled, silně zakořeněný zvláště v zemích, jako je Německo nebo právě Nizozemsko, pro nějž je centrální událostí celých dějin holokaust a antisemitismus je největším nebezpečím ze všech. A na druhé straně lépe než Evropané chápou, že Izrael je prostě jedním státem z mnoha, státem patřícím k bohatému Severu, státem, který má dnes svůj vlastní antisemitismus — protiarabský.
Budou vyvěšovat palestinské vlajky a identifikovat svoje (post)koloniální zápasy se zápasem Palestinců za osvobození z izraelské okupace. A v zemích, kde jsou velké komunity obyvatel tohoto původu — jako je právě Nizozemsko — bude dál docházet ke konfliktům vycházejícím z této zásadní různosti perspektiv. A bude k nim docházet zvláště v době, kdy se na Blízkém východě brutálně válčí.
Průběh událostí, ke kterým došlo v Amsterdamu v souvislosti se zápasem fotbalové Evropské ligy mezi Ajaxem a izraelským klubem Maccabi Tel Aviv, dobře shrnuje zpráva, kterou vydal 11. listopadu „trojúhelník“ amsterdamských představitelů — starostka města Femke Halsemová, policejní šéf René de Beukelaer a vrchní státní zástupce Peter Holla.
Samotný zápas byl správně vyhodnocen jako vysoce rizikový, protože fanoušci Maccabi jsou známí svými násilnými a extremistickými sklony, například vůči rivalskému „levicovému“ klubu Hapoel Tel Aviv. Jejich popěvky jsou plné násilí a rasismu vůči Arabům. V Amsterdamu pouze opět projevili své obecně známé postoje. Na násilí z jejich strany zareagovali násilníci naladění silně protiizraelsky.
Antiarabský rasismus a antisemitismus jsou dvě tváře jediného zla
První věc, která se — rozhodně v českém prostředí — příliš nezdůrazňuje, tedy je, že útoky, k nimž došlo po zápase, nebyly antisemitskými útoky na Izraelce kvůli tomu, že jsou Izraelci. Byly to antisemitské útoky na ty Izraelce, kteří se sami projevují antisemitsky a tím provokují antisemitismus druhé strany. Je totiž opravdu načase začít nazývat věci pravými jmény a klást rovnítko mezi antisemitismus a antiarabskou islamofobii. V podstatě jde o totéž.
Snad je možné se napříč názorovými rozdíly shodnout na tom, že veškeré násilí a diskriminující jednání založené na něčím původu a skupinové příslušnosti je odsouzeníhodné. Je opět dostatečně dobře doložené, že souběžně s nárůstem počtu antisemitských incidentů roste i počet incidentů islamofobních. A jediný způsob, jak proti oběma zlům či spíše dvěma tvářím zla jediného bojovat, je společně řešit jejich příčiny a potírat jejich projevy.
Rozhovor●Petra Dvořáková
Nelze autenticky odsoudit antisemitismus a přehlížet násilí zakoušené Palestinci
Proti tomuto zlu rozhodně nepomůže, když se například to, co se nyní v Amsterdamu odehrálo, označuje za pogrom. Oběti pogromu se totiž samy neprojevují násilně a nenapadají ty druhé. Když budeme projevy násilí takto nepřesným a zavádějícím pojmenováváním rozmělňovat, jen tím napomáháme skutečnému antisemitismu a všem jeho stejně zlotřilým sourozencům.
A napomáháme tím také politikům, jako je Geert Wilders a další napříč Evropou, kteří skvěle dovedou nabízet jednoduchá a lákavá, ve skutečnosti ale nereálná a nefunkční řešení složitých problémů, do nichž se jednotlivé evropské země vinou své politiky a ekonomického vývoje v minulých desetiletích a stoletích dostaly.
Problémy soužití komunit různého původu a také různé historické zkušenosti, sympatií a kulturních vzorců jsou reálné. Přehlížet a zlehčovat je se nevyplatí nejen politicky, ale především z lidskoprávního, z obecně lidského hlediska. Ale opravdu se nedají vyřešit otočením kola dějin nazpět k nějaké formě „konečného řešení“.
Asi nejlepší vyjádření, které jsem k amsterdamským násilnostem četl, je od zmíněného „trohúhelníku“ představitelů Amsterdamu. Dočteme se v něm mimo jiné, že Nizozemci židovského původu nemají větší právo na bezpečí než Nizozemci islámského zázemí, třeba původem z Maroka. Jako je jen jediné zlo, ať už se zrovna nazývá antisemitismus nebo islamofobní rasismus, je jen jediné, společné bezpečí.
„My (čeští) Židé nemůžeme za válečné akce Izraele, netýkají se nás, a nemůžeme tedy být za ně obviňováni.“
My (čeští) Ukrajinci nemůžeme za válečné akce Ukrajiny, netýkají se nás, a nemůžeme tedy být za ně obviňováni.
My (čeští) Rusové nemůžeme za válečné akce Ruska, netýkají se nás, a nemůžeme tedy být za ně obviňováni.
-------------------------
Kdo tedy, pane Outrato, chce vlastně zničit a vymazat z mapy stát Izrael? Palestinci to nejsou? (Smířili by se Izraelci s existencí samostatné Palestiny, pokud by je tento stát nechtěl vymazat z mapy?)
A jak je to s tou Ukrajinou? Mohou Ukrajinci za válečné akce Ukrajiny, nebo za ně nemohou?
A jak je to s těmi Rusy? Mohou být obviňováni za válečné akce Ruska?
------------------------------
„Je ale třeba říci, že většina příslušníků české židovské obce postup Izraele podporuje nebo přinejmenším nijak nekritizuje. A proto se jich kritika způsobu, jakým Izrael dnes v Gaze a Libanonu válčí, týká.“
Rovněž je ovšem, pane Outrato, potřeba říci, že většina Palestinců
„postup“ Hamásu ze 7. 10. 2023 podporuje nebo přinejmenším nijak nekritizuje.
Většina Palestinců tedy podle tohoto průzkumu chce vymazat stát Izrael z mapy. Co, pane Outrato, navrhujete, aby se tomu zabránilo?
„Většina Palestinců metody Hamásu podporuje, a proto se jich kritika způsobu, jakým dnes Hamás v Gaze válčí, týká.“
jistěže se to Palestinců týká a vědí to velmi dobře, protože se od nich většinou chce jen jedno, aby se distancovali od Hamásu a útoku 7. října 23. To další už většinou ani nikoho nezajímá. Rozhodně v českém prostředí.
Rusové zase mají v některých zemích smůlu prostě proto, že jsou Rusové, mohou být nejtvrdší kritici Putina, stejně se na ně dívají jako na pátou kolonu. Já s tím nesouhlasím, ale nemůžu to nevidět.
A z podobného důvodu lze těžko považovat za antisemitismus, když se třeba na pražskou synagogu vylepí kritika izraelského postupu v Gaze. To, že se to někoho týká, neznamená, že za to nese vinu, ale že ho to nějak zasahuje a těžko se může tvářit, že ne.
„Útoky, k nimž došlo po zápase, nebyly antisemitskými útoky na Izraelce kvůli tomu, že jsou Izraelci. Byly to antisemitské útoky na ty Izraelce, kteří se sami projevují antisemitsky.“
---------------------------
Jak přesně, pane Outrato, ti útočníci zjistili, že se určitý Izraelec projevuje antisemitsky? Podle toho, že je to fanoušek Maccabi?
Přitom ale přece sám píšete, že „veškeré násilí a diskriminující jednání založené na ... skupinové příslušnosti je odsouzeníhodné“. Tak jak to tedy podle vás vlastně je?
pane Nusharte.
Určitý Izraelec (Čech, Palestinec) se projevuje antisemitsky, když se projevuje antisemitsky. To (v mém pojetí, nemusíte souhlasit) znamená, když projevuje nenávistné a násilné chování nebo chování skupinově diskriminující k nějaké skupině obyvatel jenom kvůli jejich původu.
Může to být fanoušek Maccabi, fanatický osadník na Západním břehu nebo třeba ministr izraelské vlády. A všichni tito se podle mě dnes skutečně antisemitsky projevují. Ale ne všichni Izraelci protože jsou Izraelci. Snad je to pochopitelné. Kdyby ne, napište, rád ještě jednou (a kolikrát bude potřeba) rozvedu.
Dovolte mi, pane Outrato, dvě otázky:
1. Jaký by podle vás byl postoj většiny Izraelců ke vzniku samostatné suverénní Palestiny v Gaze a na Západním břehu, pokud by cílem vzniku palestinského státu skutečně nebylo zničení Izraele a jeho vymazání z mapy světa?
[Jsem přesvědčen o tom, že naprostá většina Izraelců (i Židů na celém světě) by takové dvoustátní řešení velmi přivítala. Známá historie, nejméně od roku 1948, podle mě ovšem přesvědčivě ukazuje, že toto řešení je nereálné právě proto, že většina Palestinců se svého cíle zničit stát Izrael a vymazat ho z mapy světa nikdy nevzdá, přestože většina Izraelců by s dvoustátním řešením na základě vzájemného respektu obou těchto států ráda souhlasila. (V tomto – a právě v tomto – jde podle mě o psychologicky totožnou situaci jako v rusko-ukrajinském konfliktu. Naladění rozhodující většiny na jedné straně konfliktu, v kombinaci se strachem z pomsty režimu za porušení loajality, prostě neumožňuje mírové dvoustátní řešení konfliktu a vzájemné respektování suverenity, neumožňuje pokojnou existenci Ukrajiny vedle současného Ruska a neumožňuje pokojnou existenci Izraele vedle Palestiny.) V tomto smyslu je tedy podle mě možno souhlasit se známým výrokem, že „války na Blízkém východě skončí, až Arabové budou více milovat své děti, než nenávidět Židy“.]
2. otázka:
Neklesli bychom, pane Outrato, sami na úroveň agresivních fotbalových fanoušků, pokud bychom souhlasili s tím, že člověk může být zmlácen jen proto, že je fanouškem nějakého fotbalového klubu?
[Vy sám přece píšete, že veškeré násilí odůvodněné něčí skupinovou příslušností je odsouzeníhodné. Není tedy možné současně tvrdit, že jakýkoliv z napadených fanoušků Maccabi si zmlácení si zasloužil, protože se předtím sám projevoval násilně. (Dokazování viny v civilizované společnosti je složitější, nemůže být založeno na skupinové příslušnosti k fanouškům nějakého fotbalového klubu a trestem nemůže být zmlácení.)]
máme dosti odlišný pohled na dějiny a realitu tohoto konfliktu, jak zjišťuji. Já si opravdu nemyslím, že většina Izraelců by souhlasila s dvojstátním řešením. Už od samotného vzniku měl Izrael zakódováno okradení Palestinců o jejich půdu - podle přístupu, který cílevědomě prosazoval Ben Gurion a ostatní otcové zakladatelé: získat co nejvíc půdy s co nejméně (arabskými) obyvateli.
Takže podle mě reálně nikdy nebyla žádná možnost palestinského státu - a to ze strany Izraele. Vše vždy směřovalo k tomu, co se děje dnes, tedy k okupaci a následné anexi, kterou dost možná izraelským fašistům ve vládě posvětí Donald Trump a jeho administrativa.
Ten výrok o tom, "až budou Arabové... atd. atd." vůbec nekomentuji, je to falešný sentimentální izraelský sebeklam aneb jak se jako hlavní viník před světem nadále tvářit jako oběť.
Ne, opravdu si nemyslím, že člověk může být zmlácen jen proto, že je fanouškem nějakého klubu. Ale když je fanouškem klubu, který se dlouhodobě nějak (rasisticky, antisemitsky) projevuje, a když se tak sám projevuje, tak už je to něco jiného.
Pane Outrato,
rozloha území obývaného Araby je větší než rozloha Spojených států amerických, zatímco rozloha Izraele odpovídá zhruba velikosti Středočeského a Jihočeského kraje dohromady. Opravdu chcete tvrdit, že Izrael měl v sobě od svého vzniku zakódováno okradení Arabů o jejich půdu?
myslím, že nemáte pravdu. Politicky vážná šance na dvojstátní řešení nejméně jednou po čtyřicátých letech byla -- v období před smrtí Jicchaka Rabina (přibližně v letech 1993 - 1995) -- bohužel, smutným potvrzením toho, jak (smrtelně] vážná ta šance byla brána, je Rabinovo zavraždění izraelským teroristickým fanatikem (jakožto jedním z tehdejších teroristických činů v řadě)
Ostatně, když už tu reaguji. Nemyslím, že by bylo moudré nechat rozplynout pojem antisemitismu v obecném rasismu.
Rozplývá se totiž přitom i ostrá naléhavost faktu, že Izrael se zrodil v důsledku špatného svědomí Evropanů -- tedy v důsledku chválihodného pokání, které ale v nereflektovaném europocentrismu vykonal západní svět na cizí úkor. A že je dnes za to potřeba dospěle přijmout evropskou odpovědnost, tedy
za a) dál tvrdě bojovat proti antisemitismu, který jsme se v důsledku zkušenosti nacistického řádění v Evropě naučili odmítat a potlačovat (před touto historickou lekcí byl brán ve většině evropských zemí buď jako součást vládní politiky anebo jako v Čechách ještě lehkovážněji než dnes anticigánismus).
za b) přijmout spoluodpovědnost za současné jednání Izraele, tedy nejen vynucovat příměří, ale aktivně hledat řešení a prosazovat řešení, které napraví naší noblesní chybu z poválečných let. (Řešení v množném čísle, ona se musí hledat. Dvojstátní uspořádání působí sice nejperspektivněji -- a ani mne jiné nenapadá --, ale není ho možné oktrojovat shora.)
za c) Dáváte rasistovi Nushartovi takovým rozpuštění antisemitismu příležitost k jeho absurdním analogiím.
Kdybyste se, pane Nusharte, ptal, proč o vás mluvím jako o rasistovi, tedy rasistou je každý člověk, který připisuje kolektivní vinu jednotlivce askriptivně vymezené skupině -- se skrytým či výslovným předpokladem, že příslušníci této skupiny jsou ke spáchání této viny jaksi apriori predisponovaní a také ji vždy schvalují nejméně svým mlčením (to, jak hlasitě by musela být vina jednotlivců odsuzována, určuje rasista). Tedy -- já jsem například v očích rasisty vinen, protože dost hlasitě neodsuzuji jako Čech schvalování genocidního jednání, kterého se dopouštění někteří členové české politické reprezentace.
Je zde, pane Profante, drobný problém: oponuji totiž panu Outratovi právě v tom smyslu, že důvodem ke zmlácení nemůže být skupinová příslušnost zmláceného (dokazování viny je v civilizované společnosti složitější a trestem v civilizované společnosti zmlácení rovněž nebývá).
Kdybyste se tedy, pane Profante, ptal, proč o vás mluvím jako o idiotovi, tak je to proto, že idiot nemá schopnost porozumět psanému textu.
zcela mi nevadí, pokud o mne mluvíte jako o idiotovi. A ano, mám problém s tím, porozumět spoustě textu, nejen těch Vašich.
Nicméně opakovaně jste předvedl mnou popsaný rasistický přístup ve vztahu k Palestincům a tak si budu jako idiot trvat na svém.
Dnešní doba je, pane Profante, prostě plná havlovských paradoxů:
Za účelem potírání rasismu vznikla například tzv. kritická rasová teorie, která ovšem připisuje kolektivní vinu askriptivně vymezené skupině bílého muže, jejíž příslušníci jsou ke spáchání této viny jaksi apriori predisponovaní. Jde podle některých idiotů o teorii antirasistickou...
Mimochodem, nenapsal jsem, pane Profante, o Palestincích či o Arabech v principu vůbec nic jiného než to, co zde obhajuje sám pan Outrata. Proto musíme být rasisté nejspíš oba dva.
my, idioti, neumíme správně číst, ale pamatujeme si. Takže idiotsky motáme to Vaší vznešené diskuse pod tímto článkem i Vaše příspěvky odjinud. Další problém nás, idiotů -- často neumíme zapomenout ani to, co bychom měli zapomenout ještě než jsme si to přečetli a neprávem pak vrčíme na lidi jako jse Vy, kteří často zapomenou ledacos ještě než to napsali. Pouhá závist plynoucí z nedostatečné duševní hygieny.
Tož se Vám za to vrčení omlouvám, vím, že je zbytečné, ale to víte, my, idioti se někdy neovládáme.
MP