Myslím, že Palestina v těchto dnech, týdnech a měsících potřebuje především zastání. Hlasů na podporu Palestiny je — alespoň v naší zemi — příliš málo. Naprostá většina českých médií má jasno, pochybovačné otázky se nepřipouštějí.

Politická elita má také jasno. Ani ona si neklade nepohodlné otázky. Jenže tady nejde o fotbalový zápas. Jde o ozbrojený konflikt, který přerůstá v nekončící a stále se rozšiřující válku.

Nenechme si namluvit, že zastávat se pronásledovaných Palestinců z Gazy nebo ze Západního břehu by mělo být podporou terorismu nebo podporou Hamásu. Není. Je přesně a právě pouze tím, co říkáme: válečné akce vůči civilním cílům, utrpení bezbranných a raketové útoky na zdravotní, vzdělávací nebo dopravní infrastrukturu jsou neobhajitelné a nepřijatelné.

Říká-li někdo — a říkají to mnozí — že Palestinci si za své utrpení můžou sami, protože volili Hamás, nebo že kterýkoliv Palestinec přece může být podporovatelem teroristů, znamená to návrat do temných staletí. Takové myšlení kolektivní viny a kolektivního trestu má svůj vzor v jedné dávné události z počátku třináctého století.

Velitel křižáckých obléhatelů francouzského města Béziers se tázal papežského legáta, jak mají mezi obyvateli dobývaného města rozpoznat katary, které chtějí zničit. Legát doporučil vybít všechny obyvatele města: Zabte je všechny! Však on si je Pán Bůh už nějak přebere. Něco nám to připomíná, že?

Současná válečná akce Izraele už dávno není reakcí na mnohokrát odsouzené násilí na izraelských civilistech z loňského října. Nekončící útoky na Palestince nejsou střetem civilizací, jak říká izraelská vláda. Nejsou ani válkou dobra se zlem.

Stále opakujme, že morální i právní povinností Izraele jako silného a mocného státu je plně respektovat civilní život všech osob, které se neprovinily porušením trestního práva. Jenže v celé oblasti nyní ve dne v noci řádí Bůh pomsty.