Sedmdesáté výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv je příležitostí připomenout si význam lidských práv pro současnost. A také jasně říci, že respekt k lidským právům stále chybí.

A to nejen v zemích, odkud lidé prchají před válkami, lokálními konflikty, násilnickými mafiemi a bandity, pronásledováním ze strany státu nebo před bídou, která bere lidskému životu důstojnost, naději a budoucnost. Lidská práva jsou ignorována, vysmívána a zlehčována v mnoha zemích, které se k jejich dodržování zavázaly a jejichž životní úroveň i justiční tradice se dlouho zdály být dostatečným základem pro humánní přístup ke všem lidem bez rozdílu.

↗

Obchod s otroky — a otrokyněmi — v Libyii je jedním z nejotřesnějších důsledků cynického a oportunistického přístupu dnešní Evropy k lidským právům. Foto CNN

Migrační krize obnažila nepřijatelný stav médií a demokratické politiky

Slabé zakotvení respektu k lidským právům obnažila migrační krize. Už jen tento pojem ukazuje, jak různě lze vnímat mediálně zavedené obraty — pro některé státy to byla krize způsobená migranty, před níž se začaly bránit a opevňovat. Pro jiné to byla krize zasahující migranty, a proto se rozhodly jim pomáhat, protože lidé v krizové situaci vždy zasluhují pomoc a účast.

Migrační krize se v krátké době proměnila v krizi lidských práv. Z jednotlivých trpkých a tragických osudů se začala stávat statistika, narůstala nenávist, nezpracovaný pocit ohrožení a strachu.

Ignoranti, fanatikové a křiklouni si v dezorientovaných a posléze pragmaticky bezhodnotových médiích a celých společnostech vydobývali čím dál víc prostoru. Byl to prostor pro etnickou a náboženskou nesnášenlivost, pro nenávist k cizím a k jiným, prostor pro násilí slovní i skutečné, prostor pro dramatickou dezinterpretaci migrace — namísto útěku před válkou, ohrožením či krajní chudobou ji začali vykládat jako invazi do Evropy.

Veřejná debata se dostala pod nebývalý tlak těmito dezintepretačními a konspiračními teoriemi. Politické elity v mnoha zemích začaly tento tlak vnímat jako hlas veřejnosti a zapomněly, že jsou svým voličům povinovány především soudností a schopností nahlédnout složité jevy v odpovídajících časových, příčinných a věcných souvislostech, předvídat zítřejší důsledky dnešních situací a nést odpovědnost za svá rozhodnutí i za svoji nečinnost.

Oportunismus se rodí snadno, ale umírá těžko. A při své cestě složitou moderní společností způsobuje velké škody — ohrožuje společenskou soudržnost, ničí schopnost racionálně reagovat na vývoj situace a vyvolává nečitelná politická rozhodnutí, která oslabují tradiční, hodnotově orientované politické síly.

Obdobná selhání jsme mohli pozorovat v médiích. Soukromé investiční zájmy v mediálních společnostech velmi často ustupovaly oprávněnému požadavku na objektivitu a vyváženost, a tedy na racionální debatu, až se mnohdy staly platformou záměrně přeexponovaných emocí — strachu, nenávisti a také rychle oživeného rasismu, dosud dřímajícího v oblasti společenské nepřijatelnosti.

Řadě médií tento vývoj vyhovoval, protože jediná etika, které jsou schopna se držet, je množení peněz. Elektronické společenské sítě k tomu všemu dávají každému znalci písmen v abecedě pocit, že se může vyjádřit k světaběhu, zejména když se mu překvapivě přihodí silný, většinou beztak už stokrát omletý názor.