Žaloba Evropské komise na Českou republiku za nedodržení migračních kvót opět rozvířila debatu o uprchlících. Chvíli jsme mohli předstírat, že nevíme nic o tom, že v Evropě jsou stále desítky tisíc lidí, jejichž osud je extrémně nejistý, žijí v naprosto nevyhovujících podmínkách a členské státy EU si je nechtějí nebo nedokážou rozdělit mezi sebou — a domů se vrátit nemohou. Fakt, že se čeští politici tváří, jako by se jich problém netýkal, ovšem neznamená, že uprchlíci z Řecka a Itálie někam zmizeli a všechno je vyřešené. Právě takhle v zimě a před Vánoci je naopak dobré si připomenout, že na hranicích Evropy stále panují nelidské podmínky.

Dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem, podle které má Turecko hlídat svou námořní hranici, je sice stále platná, ale lidé z Turecka do Řecka stále přijíždějí. Na řecké ostrovy dorazilo letos 27 tisíc lidí. Řecko se sice v rámci možností snaží situaci řešit — aktuálně třeba tím, že převáží lidi z táborů přímo na ostrovech do lepších podmínek na pevninu, kde je větší šance, že přežijí zimu. Stejně jako loni (a předloni) pořád platí, že v některých táborech na ostrovech je kapacita až trojnásobně překročena a podmínky jsou obecně příšerné — teplo a elektrický proud nejistý, jídlo nekvalitní a atmosféra zoufalá.

Lékaři bez hranic a Save the Children stejně jako loni zveřejňují příběhy zoufalých dětí a dospívajících, kteří se pokoušejí o sebevraždu. Řekům se možná povede převozem na pevninu zabránit nejhoršímu a zajistit, že lidé neumrznou — ale jejich zoufalou situaci Řecko samo vyřešit nemůže. Budoucnost by jim mohl zajistit právě jenom azyl v nějaké evropské zemi. Právě to jim měl pomoci zajistit relokační program aneb tolik skloňované kvóty. Ten ovšem skončil letos v září a po dvou letech se povedlo naplnit jenom 32 procent z původního plánu.