Do Itálie přišlo od začátku letošního roku více než 90 tisíc lidí, což znamená v některých „rušných“ dnech i více než pět tisíc lidí denně. Momentálně je nejvíce příchozích z Nigérie (necelých 20 procent), následují Bangladéš, Guinea a Pobřeží slonoviny, stálicí v první desítce je krutý vojenský režim v Eritrei.

Itálie proto volá o pomoc a vyzývá ostatní evropské země k solidaritě, mimo jiné třeba s požadavkem na otevření přístavů. Zatím ale volá marně a česká debata se od situace v Itálii většinou stočí k tomu, že za všechno stejně můžou humanitární organizace, které prý do Itálie uprchlíky „dovážejí“. Realita je samozřejmě — jako vždy — o něco složitější.

Asi 80 procent příchozích jsou podle údajů UNHCR momentálně muži. Média tak mohou snadno vykreslit obraz hladových mladých mužů, kteří jsou zpola negramotní, protože přicházejí ze zemí, kde je školní docházka luxus, a o tom, jak „vzít za pořádnou práci“, nemají ani ponětí. V mediálním i veřejném diskursu se neustále vracejí tři zjednodušené představy a současná debata o situaci v Itálii je jimi doslova zaplavená.

1.Legenda o ekonomických migrantech, co jdou za dávkami

„Problém“ s africkou migrací do Itálie v očích mnohých Čechů spočívá v tom, že se nejedná o válečné uprchlíky. Jenže je potřeba vzít v potaz, že Ženevská úmluva nedefinuje uprchlíka jenom jak toho, kdo utíká před válkou, ale jako toho, kdo má prostě důvodné obavy o svou důstojnost, zdraví nebo život.

Z tohoto pohledu tak není rozhodně jednoduché diskvalifikovat například mladého muže z Eritrey, který utíká, aby nemusel nastoupit do armády — což by znamenalo de facto doživotní otroctví — jako „ekonomického migranta“.

Nedávno zveřejněná studie, která shrnuje výsledky společného výzkumu několika evropských univerzit, poukazuje na to, že motivace lidí k odchodu ze zemí původu jsou velmi komplexní a obecně převažují takzvané push faktory (tedy důvody, které nutí k odchodu ze země) nad pull faktory (tedy důvody v podobě zlepšení v cílových zemích). Jednoduše řečeno, většina současných migrantů prostě neodchází dobrovolně.

↗

Je záhadou, proč se hněv spořádaných Evropanů obrací vůči humanitárním pracovníkům, a ne vůči pašerákům, kteří jsou skutečnou příčinou. Foto WMC

Dalším problémem pak je, když například idnes.cz zmíněnou studii vytrhne z kontextu a nasadí titulek ve smyslu „většina příchozích jsou uprchlíci“ — tak jednoduché to totiž také není. Navíc se zde velmi často plete dohromady Itálie a Řecko, přitom situace v těchto dvou zemích je velmi odlišná a většina uprchlíků, kteří momentálně živoří v táborech v Řecku, jsou lidé ze zemí, kde prokazatelně zuří válečný konflikt. U Itálie jde ale o mnohem komplexnější problém, který ze všeho nejvíc ukazuje, že naše škatulky „ekonomický migrant“ vs. „uprchlík“ jsou absolutně nedostačující.

Jak se například ocitla na prvních místech Bangladéš? Odborníci na klimatickou změnu mluví o tom, že se může jednat o tzv. klimatické uprchlíky — lidi, kteří odcházejí, protože extrémní sucha a záplavy jim znemožňují přežít. Pojem klimatický uprchlík ovšem mezinárodní právo zatím nezná.

A nakonec, ve zkratkovitém uvažování a snaze lidi zaškatulkovat často zapomínáme na to, že právo na azyl je individuální. Jeden Eritrejec se může kvalifikovat jako uprchlík a jiný ne. Jenže to u lidí, kteří jsou momentálně v Itálii nebo v Řecku, nikdo už moc neprověřuje.

2.Mýtus o pašerácích a kriminálnících pracujících v převlečení za neziskovky

Jak může Itálie chtít nějakou pomoc? Prostě zastavte financování těm neziskovkám, které sem ty migranty dovážejí — tenhle „argument“ se v diskusi neustále vrací. A dospívá do extrémních a naprosto obludných rozměrů. Organizace „Defend Europe“ (kterou by bylo příliš snadné označit za nacionalistickou, vychází především z ideologie takzvaného hnutí identity — které je ovšem neonacismem ve slušnějším kabátu) vybrala skrze crowdfunding desítky tisíc eur na to, aby si mohla pořídit vlastní člun a bránit lodím neziskových organizací v humanitárních operacích.

Přejít od slov k děsivým činům a prostě někoho opravdu utopit je zjevně jednoduší, než se zdá, stačí k tomu přístup na Kickstarter. Podobné morbidní podniky, ale i běžní diskutující na internetu, kteří se ohánějí tím, že neziskovky fungují pro migranty jako motivace a kdyby nebylo jejich práce, lidé by do člunů ani nenastupovali, ovšem ale pomíjí dvě naprosto zásadní věci.

Jednak fakt, že humanitární organizace prostě zachraňují životy a nerozhodují o tom, kam zachráněné dovezou, protože to není v jejich pravomoci. A za druhé také to, že vylovení z moře nepředstavuje žádný výše zmíněný pull faktor — je to prostě a jenom humanitární akt, zachránění lidského života, základní akt solidarity a lidskosti, který by neměl nikdy a za žádné situace být zpochybňován, pokud si chceme říkat civilizovaní lidé.

I kdyby všechny humanitárky ze Sťředozemního moře nakrásně zmizely, migraci by to nezastavilo — pouze by přibylo jejích obětí. Ale neznamená to, že by nějak významně ubylo příchozích. Neziskovky bývají také často obviňované z přímé spolupráce s pašeráky, žádné z těchto obvinění ale zatím nebylo prokázané. A nedává ani smysl — proč by se pašeráci s někým o své výdělky takto dělili? Co by z toho měli?