Do Itálie přišlo od začátku letošního roku více než 90 tisíc lidí, což znamená v některých „rušných“ dnech i více než pět tisíc lidí denně. Momentálně je nejvíce příchozích z Nigérie (necelých 20 procent), následují Bangladéš, Guinea a Pobřeží slonoviny, stálicí v první desítce je krutý vojenský režim v Eritrei.

Itálie proto volá o pomoc a vyzývá ostatní evropské země k solidaritě, mimo jiné třeba s požadavkem na otevření přístavů. Zatím ale volá marně a česká debata se od situace v Itálii většinou stočí k tomu, že za všechno stejně můžou humanitární organizace, které prý do Itálie uprchlíky „dovážejí“. Realita je samozřejmě — jako vždy — o něco složitější.

Asi 80 procent příchozích jsou podle údajů UNHCR momentálně muži. Média tak mohou snadno vykreslit obraz hladových mladých mužů, kteří jsou zpola negramotní, protože přicházejí ze zemí, kde je školní docházka luxus, a o tom, jak „vzít za pořádnou práci“, nemají ani ponětí. V mediálním i veřejném diskursu se neustále vracejí tři zjednodušené představy a současná debata o situaci v Itálii je jimi doslova zaplavená.

1.Legenda o ekonomických migrantech, co jdou za dávkami

„Problém“ s africkou migrací do Itálie v očích mnohých Čechů spočívá v tom, že se nejedná o válečné uprchlíky. Jenže je potřeba vzít v potaz, že Ženevská úmluva nedefinuje uprchlíka jenom jak toho, kdo utíká před válkou, ale jako toho, kdo má prostě důvodné obavy o svou důstojnost, zdraví nebo život.

Z tohoto pohledu tak není rozhodně jednoduché diskvalifikovat například mladého muže z Eritrey, který utíká, aby nemusel nastoupit do armády — což by znamenalo de facto doživotní otroctví — jako „ekonomického migranta“.

Nedávno zveřejněná studie, která shrnuje výsledky společného výzkumu několika evropských univerzit, poukazuje na to, že motivace lidí k odchodu ze zemí původu jsou velmi komplexní a obecně převažují takzvané push faktory (tedy důvody, které nutí k odchodu ze země) nad pull faktory (tedy důvody v podobě zlepšení v cílových zemích). Jednoduše řečeno, většina současných migrantů prostě neodchází dobrovolně.