Evropská komise přistoupila ke kroku, který avizovala již v minulých měsících — spustila takzvanou infringement procedure neboli vytýkací řízení pro porušení povinností s Polskem, Maďarskem a Českou republikou. Stalo se tak kvůli jejich ignoraci právně závazných mechanismů schválených Radou EU, tedy ministry členských zemí, ve vztahu k uprchlíkům v roce 2015. Masmédia o tom informoval v úterý 13. června Dimitris Avramopulos, evropský komisař pro migraci, občanství a záležitosti vnitra.

Trojici zemí hrozí dosud neurčený finanční postih konkrétně za to, že se neúčastnila dojednaného přesídlování uprchlíků ze záchytných táborů v Řecku a Itálii na svá území — že bojkotovala, a dosud bojkotuje, relokační program, jenž řádně odsouhlasila většina odpovědných ministrů vnitra. Součástí tohoto programu byly i známé uprchlické kvóty.

Schválení programu proběhlo v září 2015 přes odpor Slovenska, Rumunska, Maďarska a České republiky a dnes funguje jen velmi omezeně. Souhlasila s ním ale potřebná většina vlád, a tak se stal z pohledu evropského práva závazným.

„Komise vyzvala v posledních měsících opakovaně ty členské státy, které nepřijaly v rámci schválených relokací zatím žádné uprchlíky, aby tak učinily. Česká republika, Maďarsko a Polsko ale bohužel nepřijaly v rozporu se svými zákonnými povinnostmi vyplývajícími z rozhodnutí Rady a v rozporu se závazky vůči Řecku, Itálii a dalším členským státům doposud potřebná opatření,“ píše se přímo v tematickém odůvodnění Komise.

„Tyto tři členské státy (tedy Polsko, Maďarsko a ČR) nedělaly nic, opakuji nic, po více než rok nebo i po celou dobu platnosti mechanismu (...) Jde tu přitom o přesídlování osob, které už prošly zevrubným vyjasněním totožnosti, byly prověřeny a byly jim odebrány otisky prstů,“ uvedl komisař Avramopulos pro EUObserver.

Obhajoba, kritika a dosavadní relokace

Vlády zmíněné trojice zemí se hájí poukazy na nefunkčnost schváleného systému, bezpečnostními obavami či právem na suverénní rozhodování v dané věci. Kritikové jejich postoje připomínají, že zástupci dotyčných států nepředložili před schválením závazného mechanismu žádné smysluplné alternativy, že je i v případě problematičnosti nějaké politiky potřeba postupovat dle práva a že příslušné země jednaly za krize, jež dopadla zvláště na jih EU, výlučně s ohledem na sebe — tedy nesolidárně.