Dohoda o vracení všech uprchlíků do Turecka je na světě. Za každého vráceného Syřana do Turecka přijme Evropská unie jednoho syrského uprchlíka do Evropy legální cestou. Premiér Bohuslav Sobotka spokojeně konstatuje uzavření balkánské trasy, plánuje podobný krok s Libyí, jakmile se tam ustaví jakákoli vláda. Můžeme být tedy spokojeni? V žádném případě.

Dohodou s Tureckem prohrál evropský humanismus. Prohrála základní hodnota EU spočívající v ochraně lidských práv každého jednotlivce, prohrála ústavně-právní a mezinárodně-právní povinnost poskytnout azyl pronásledovaným osobám, prohrála evropská solidarita, na níž je založena Evropská unie. A my Češi prohráváme na poli demokratických hodnot a zásad v této uprchlické epopeji dokonce poněkolikáté.

Především vytváříme nepravdivou právní fikci o bezpečnosti Turecka pro uprchlíky. EU a OSN se snaží celá desetiletí o vytvoření funkčního azylového systému v Turecku. Marně. Azylové řízení tam suploval Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). A nyní, mávnutím kouzelného proutku, Turecko funkční azylový systém má.

Co na tom, že v době jen velmi nedávné zavírali Turci syrské uprchlíky do detencí, protiprávně je vraceli přes hranice do Sýrie, několik jich před pár týdny zastřelili na hranicích se Sýrií, téměř uzavřeli hranice pro Syřany. Co na tom, že více než 2,7 miliónu syrských uprchlíků se velmi těžce domáhá práva legálně pracovat, práva na školní docházku pro své děti, a tak dále.

Základní záruky dodržování práv uprchlíků, zákaz jejich navrácení do nebezpečných zemí, zajištění přístupu uprchlíků do spravedlivého azylového řízení v Turecku a sada práv pro uznané uprchlíky podle Ženevské úmluvy jsou právně nutné garance, které musíme po Turecku vyžadovat, má-li přijatá dohoda v jednotlivých kauzách obstát z hlediska práva před evropskými soudy.