Chránit evropské hodnoty

Ivan Štampach

Účastníci sobotních protestů se dovolávali evropských hodnot. Jedni je ovšem chápou jako dialog, další je chtějí bránit ostnatým drátem a někteří zápalnými lahvemi. Je proto třeba ujasnit, že evropským dědictvím je demokracie, nikoli despocie.

V sobotu proběhlo v Praze několik demonstrací a všechny se nějak dotýkaly tématu uprchlíků. Navíc se ještě proplétaly a mísily s masopustními průvody. Aby to zvládla, aby držela znepřátelené strany od sebe, pořádala policie v Praze manévry nevídaných rozměrů.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Xenofobním, rasistickým a fašistickým organizátorům z Bloku proti islámu, Úsvitu - Národní koalice, Pegidy a Národní demokracie se podařilo shromáždit tisíce demonstrantů. Na jednom z jejich protestů se střílelo, snad z poplašné pistole. Po cestě na svou demonstraci někteří z nich fyzicky napadali druhou stranu. Muži v maskách pod velením nezamaskovaného muže v civilu házeli lahvemi a dlažebními kostkami. Údajně tam byly i dělbuchy.

Rovněž napadli přenosový vůz Českého rozhlasu a policisté podle prvních informací nebyli ochotni na místě médium veřejné služby ochránit. Skupiny vytlačené policií shodou okolností do okolí staronové synagogy a sídla Federace židovských obcí pokřikovaly kromě dnes oblíbených antiislamistických též stará protižidovská hesla.

Tři jiné demonstrace se vyslovovaly, že nenávist není řešení. Tradičně vítaly utečence, ale v některých proslovech se nezastíralo, že mohutná migrační vlna je pro všechny zúčastněné problém. Že přistěhovalci nemusí najít v Evropě blahobyt a bezpečí a že střet archaické, patriarchální a autoritativní společnosti se současnými západními postmoderními, vyhroceně liberálními poměry může vést k nedorozuměním. Volalo se po intenzivním hledání modelu transkulturní integrace. Zaznamenal jsem v proslovech kritiku protivníků, ale ani stopu nenávisti k nim.

Jedna z demonstrací svolaná do ulice U bruských kasáren blízko Úřadu vlády se chtěla formou humorného protestu vyslovit proti bonmotu prezidenta republiky, který si pohrával s myšlenkou atentátu na předsedu vlády a při jiných příležitostech se vyslovoval agresivně a nenávistně o přistěhovalcích a o muslimech. Dramatická situace v těch místech nakonec demonstraci téměř zmařila. Mnoho občanů se nedostalo do ulice, kam byla demonstrace řádně oznámena. Státní orgány nezajistily jejich ústavní shromažďovací právo.

Sobotní večer skončil žhářským útokem na komunitní centrum Klinika. Programem útočníků možná není tradičně chápaný fašismus, ale určitě je jejich programem násilí. Foto Ondřej Mazura DR 

Demonstrace na Malostranském náměstí pod heslem Solidarita bez hranic, akční den proti pevnosti Evropa, byla už předem označována za radikálnější. Ale zrovna na ní se jeden z řečníků pokusil odlišit protiimigrační demonstranty od fašistů. Byla to chvályhodná snaha zmírnit rozjitřené nálady.

Asi je opravdu třeba šetřit silným výrazivem. Zvlášť je třeba odlišit radikální, násilné, autoritativní a konzervativní nacionalisty od občanů, jejichž sociální situace je nevalná, kteří jsou špatně informováni o náboženských a politických směrech, o kterých se jedná, a již nedůvěřují politikům bez ohledu na politický směr a přáli by si mít pocit bezpečí. Iluze silného nepolitického či nadpolitického vůdce se jim nabízí.

S lidmi typu Tomáše Vandase, Adama B. Bartoše a Martina Konvičky asi nezbývá než polemizovat a spolehnout se na státní orgány a jejich schopnost a ochotu hájit demokracii. Dezorientovaným občanům je třeba situaci vysvětlovat. Vím o případech, kdy klidný výklad pomohl překonat obavy z islámu a z migrantů.

Přesto však vývoj situace předběhl klidné řečníky. Fyzické útoky při demonstracích a po nich vyvrcholily kolem půl osmé večer žhářským útokem na legální komunitní centrum Klinika v Praze na Žižkově, které mimo jiné poskytuje pomoc uprchlíkům. Sbíraly se tam například potřeby pro ně, především ošacení. Jeden z přítomných vevnitř byl zraněn a musel být ošetřen v nemocnici.

Útočníci asi většinou nemají fašismus, tak je popisován v politologii, v programu. Součástí jejich programu je však násilí. Už několikrát v nedávné minulosti se vyhrožovalo smrtí muslimům, přistěhovalcům a spoluobčanům, kteří chtějí potřebným pomáhat.

Dráty, nebo dialog

Politici se snad konečně vzchopili a zdá se, že přestanou hnědý mor rozmáhající se v české společnosti bagatelizovat a ignorovat. Vyslovil se premiér Sobotka a ministryně Marksová Tominová. Spojení protiislámských akcí s klasickým antisemitismem probudilo židovské obce. Jednotlivci hlásící se k judaismu, například Fedor Gál, již dříve aktivně podporovali humanistický program. Jiní však, z nich nejsilněji Benjamin Kuras, se projevují nenávistně, ba rasisticky, což je při tragické historické zkušenosti Židů zvlášť paradoxní.

Je úctyhodné, že Pražská židovská obec vydala prohlášení podepsané předsedou Janem Munkem, kde se mimo jiné říká: „Žádáme policii o důkladné vyšetření všech incidentů, které se staly při protiislámských demonstracích v Praze, a také těch incidentů, které následovaly po jejich ukončení.“

Antiislamističtí aktivisté se odvolávají na potřebu chránit tradiční evropské hodnoty. V tom bych s nimi vřele souhlasil. Hájí je někteří členové vlády, obhajuje je reprezentace judaismu, rovněž někteří křesťané (vyslovili se třeba římskokatolický biskup Václav Malý nebo synodní rada Českobratrské církve evangelické). Připojují se i publicisté, kteří by neměli důvod — vzhledem ke svému politickému přesvědčení — hájit Kliniku (například Jiří Peňás).

Na sobotní demonstraci na pražském Pohořelci a pak v Loretánské ulici jeden z demonstrantů držel ceduli s textem, který hodnoty konkretizuje: Bráním evropské hodnoty, otevřenost, solidaritu, dialog.

Snad to nejsou hodnoty jen evropské. Snad se k nim hlásí i obyvatelé Ameriky a Austrálie a různých dalších částí světa. Snad mají obdobu i v asijských tradicích. Ale má-li Evropa co nabídnout celku lidstva jako inspiraci, pak právě tyto hodnoty je třeba prosazovat a hájit. Tradiční otevřenost Evropy však neobhájíme tím, že obnovíme ostnaté dráty na hranicích. Evropu koneckonců po staletí utvářelo náboženství importované z Asie, konkrétně z Blízkého východu. Jmenuje se křesťanství.

Evropské pojetí sociální solidarity těžko obhájíme tím, že budeme od svých dveří odhánět potřebné. Po temných historických zkušenostech s inkvizicí a náboženskými válkami jsme rozpoznali jako naši hodnotu dialog, a ten neobhájíme, když budeme mít pro jinak smýšlející na prvním místě připravenu represi.

Systém stavící na uzavřenosti, autoritářství a názorové nesnášenlivosti se (historicky ne příliš výstižně) dříve označoval jako orientální despocie.

    Diskuse
    February 8, 2016 v 18.43
    Nedávno jsme s bývalým kolegou z bývalého ProAltu vzpomínali, jak jsme se před několika lety snažili mobilizovat lidi k boji za jejich práva a jak se to moc nedařilo. On mi napsal, že tedy neví, co je lepší – když se lidi mobilizují a jsou aktivní, ale takovýmto nesprávným způsobem (proti islámu, proti uprchlíkům) nebo když pasivně sedí u televize a je jim všechno jedno. Odpověděla jsem, že snad to druhé, protože tak nadělají méně škody. Jenže zdá se, že si nemůžeme vybrat.
    A on na to: „Ono to vypadá, že nejvíce dokáže lidi mobilizovat nenávist“.
    Bohužel, zdá se, že má pravdu.
    Petr Pospíchal píše ve svém dnešním článku: „Lidská práva jsou především práva těch druhých.“
    Já za sebe s tímto pojetím souhlasím. Ale musím se zeptat, zda není příliš velká utopie očekávat takovýto postoj od většiny společnosti. Není to nakonec podobná utopie jako komunismus, myslet si, že úplně všichni lidé pochopí, že „lidská práva jsou především práva těch druhých“?
    Žádné řešení jsme s kolegou bohužel nenašli. Jenom mi ještě napsal: „Až se z ČR stane poloautoritářský stát, tak možná část lidí se náhle "probudí z letargie" a bude možno nastartovat nějaký emancipační odboj - kdo ví. Ale bez duchovního rozměru, nejsem si jistý, že by to mohlo fungovat.“
    V té druhé větě s ním stoprocentně souhlasím, protože jsem během posledních několika let došla k témuž názoru. Myslím si, že by se nad tím měla zamyslet celá levice.
    JV
    February 8, 2016 v 20.26
    Paní Hájkové - poněkud kriticky o levici
    Určitě, paní Hájková. Přesně toto levici chybí. A je to vidět na mnoha lidech, kteří se k levici hlásí a myslí to opravdu dobře. Levice bolestně postrádá smysl pro duchovní hodnoty, také pro tradici. Z toho plyne také její přezíravý vztah k církvím, rozhodně k té katolické. Protože jí prostě nerozumí a nenamáhá se jí rozumět. Často se nesnaží ani porozumět křesťanskému učení, protože z něho cítí, že klade jakési nároky na člověka. A levice tak ráda mluví o emancipaci.

    Levice v minulosti ještě docela nedávné tak ráda bořila, víc se starala o to, jak rozvalit stávající než o to, jak vytvořit budoucí. Teď snad je to už lepší.

    Levice si donedávna myslela, že stačí rozbít to staré, společnost přeorganizovat, změnit majetkové poměry, tu a tam o něčem hlasovat a bude to fungovat. Myslela stejně technokraticky jako pravice i stejně liberálně. Fakt, že člověk a jeho chování je určováno jeho duchovní náplní, jí zcela unikal. Zdá se mi, že se to v poslední době dost zlepšuje.

    Omlouvám se, nechtěl jsem se dotknout lidí, kteří smýšlí levicově a jde jim ze srdce o svět lepší pro všechny. Takoví lidé na levici jistě jsou a není jich málo. Omlouvám se za generalizaci. Bez jistého stupně zevšeobecňování se však o pojmu jako levice/pravice mluvit nedá. Omlouvám se všem, kteří se takto zjednodušenému chápání vymykají.

    Na levici je cenné především to, že myslí na ty malé. Měla by však vědět, že zdrojem tohoto cítění, této touhy po sociální spravedlnosti, není žádný rozpor uvnitř lidské společnosti, ani palčivý protiklad chudoby a bohatství, ale lidská důstojnost daná každému člověku samotným Bohem. Tady by měla levice se svojí politikou začínat.

    Dobrou noc, Jiří Vyleťal
    VP
    February 9, 2016 v 0.56
    Bojím se, pane Vyleťale, že si římskokatolická církev spíš podává ruku s pravicí, nebo ještě lépe (hůře), s kapitalismem.
    February 9, 2016 v 14.6
    K předposlední větě druhého odstavce článku doplňuji, že působení této skupiny a role muže bez masky v civilu byly rozsáhle dokumentovány a diskutovány, a je možné, že skupině útočníků nevelil, nýbrž se jako policista v civilu snažil o její zklidnění.
    February 9, 2016 v 14.16
    Václav Pospíšil: Chtěl bych, ač sám nejsem příslušníkem římskokatolické církve, připomenout, že tato církev má miliardu členů a různí její členové a různí její představitelé zaujímají k hstorickému konfliktu práce a kapitálu různá stanoviska. Například sansalvadrského arcibiskupa Oscara Rmera zavraždily r. 1980 militanti ve službách pravicového diktátorského režimu pro jeho obranu chudých.

    Váš pocit, že ta církev si podává ruku s pravicí, by mohl vystihovat českou situaci. Zdejší vedení této církve je ostře konzervativní. Do jisté míry výjimku tvoří snad jen biskup Václav Malý.

    Ale vezměte např. ředmnulého papeže Jana Pavla II. Doporučuji přečíst jeho encykliku Laborem exercens, jejíž český překlad je volně přístupný na internetu. Zjistíte tam, že je kritický ke kapitalismu, že stojí za primátem ráce nad kapitálem a ž připouští společenské vlastnictví výrobních prostředků. Tento významný reprezentant římskokatolické církve je tedy výrazně jinde než čeští biskupové.
    VP
    February 9, 2016 v 18.21
    Pan Vyleťal mluvil (doufám) o naší levici, svoji poznámku jsem tedy vztahoval na českou situaci. Vím, že situace ve světě je mnohdy jiná. Už dávno je známý dnes už + arcibiskup Helder Camara a jiní. Jistě i u nás jsou římští katolíci mající jiné smýšlení než jejich vedení.
    February 9, 2016 v 18.47
    Levice stejně nemůže prostě jen tak "vstoupit do nějaké církve", čímž se věc vyřeší. I když samozřejmě nic proti vstupu jednotlivců do kterékoliv církve nemám.
    Ale v každém případě by levicově orientovaní politici nebo aktivisté měli hledat nějaká spirituální východiska, nějaký vyšší smysl pro své aktivity. Ptát se například sami sebe, proč vlastně chceme, aby si lidé byli rovni, aby byli navzájem solidární, dá se to vysvětlit rozumem nebo z čeho to vlastně vyplývá? Přemýšlet eticky o svém jednání...
    Hlavně mladí by se neměli spokojovat například se zdůvodněním: jsem levičák, protože kamarádi jsou taky a mě to k nim táhne, apod.
    JV
    February 9, 2016 v 22.44
    Odpověď panu Pospíšilovi
    Ne, nemyslel jsem výhradně levici u nás, pane Pospíšile.

    Pokud jde o vztah katolické církve k pravici nebo ke kapitalismu, myslím že pan Štampach vysvětlit tuto záležitost dost přesně.

    Já bych jenom dodal, že katolická církev u nás má s levicí opravdu strašné zkušenosti. Mohli bychom si myslet, že pronásledování církve ze strany levice, tak, jak jej prováděla levice komunistická, se už nikdy nebude opakovat. Jenže ČSSD, která jako jediná u nás představuje levici schopnou získat rozhodující politickou moc, občas vyšle takové signály, že nenechá nikoho na pochybách o kryptokomunismu, který v ní dřímá. Viz např. Zaorálkův plakát z roku 2012, na němž světská ruka předává ruce církevní měšec s penězi.

    Pokud budou u nás levici před katolickou církví reprezentovat lidé, kteří něco tak odporného a nenávistného jsou schopni stvořit a ohromovat tím veřejnost, jako je plakát ve stylu komunistické propagandy padesátých let, nelze se divit, že se katolická církev od takové levice distancuje. Pak je ovšem otázka, zda by se spíše než o podávání si ruky s pravicí nemělo mluvit o nahánění církve levicí do náruče pravice.

    Dobrou noc, Jiří Vyleťal
    JN
    February 10, 2016 v 0.40
    "Účastníci sobotních protestů se dovolávali evropských hodnot. Jedni je ovšem chápou jako dialog..."
    No, nevím nevím. Mohl bych ze zdejších článků o migrační krizi vypsat dlouhý seznam nadávek, kterými autoři těchto článků častují své názorové oponenty, tedy prostě lidi, kteří s nimi nesouhlasí. Jako dialog mi to nepřipadá.
    February 11, 2016 v 8.0
    Levice versus církev?
    Nevím, zda to lze takto stavět. Už proto, že církev je instituce, zatímco levice je dnes už poměrně nejasný pojem.
    Pokud jsou ovšem levicí myšleny konkrétní politické strany, pak to asi lze. Ale s tímto pojetím levice já se neztotožňuji. Mám takový dojem, že ten pojem už dohrál svou roli. Každý si pod ním představuje něco jiného.
    + Další komentáře