Přestože to tento víkend doslova hořelo v Praze, svou dávku zapáleného nacionalismu si mohli užít i Brňané. Kdo se v sobotním slunném odpoledni vydal na procházku centrem Brna, dočkal se nepřijemného překvapení. V okolí brněnského náměstí Svobody zněla z aparatury národovecká hesla a nenávistné výzvy k boji s cizáky a kolaboranty. Po druhé hodině se zde sešlo odhadem až pět set lidí, aby si vyslechli projevy a následně pochodovali městem v trase, kterou jim na jaře úspěšně zkomplikovaly iniciativy spojené v Brno blokuje.

Akci s názvem „Demonstrace proti imigraci a diktátu Evropské unie“ pořádal tentokrát formálně spolek „Nechceme utečence v České republice“. Akce však byla zjevně zcela v režii Dělnické mládeže. Za podiem nervózně přešlapoval předseda Dělnické mládeže Erik Lamprecht, moderoval jeho místopředseda Jakub Svoboda.

Nejdéle, jako vždy, řečnil předseda DSSS Vandas. Nejprve předestřel své obvyklé teze o uprchlické tsunami, genocidě národa a vystoupení z EU. Postupně se ovšem dostal do ráže a až k Joštovi bylo slyšet jeho slib, že s „kolaboranty“ jako je Dienstbier či „kreatura“ Šabatová rázně zatočí. Ve stejném duchu se nesly i proslovy dalších řečníků, všichni se shodovali v tom, že čelíme organizované genocidě a jsme ve válce s islámem. Ideálním počtem uprchlíků přijatých v České republice je nula.

Ve chvíli, kdy se z davu ozvalo, že Sobotka by měl viset, byl souhlasný potlesk vcelku početný. Přečtený dopis od jakéhosi plukovníka národní domobrany vybízel k ozbrojení obyvatelstva a ochraně hranic, což dav následně kvitoval pokřikem „rozdejte nám zbraně, postavme se vládě”.

V jednu chvíli se na náměstí vrátil nepříjemný duch devadesátých let, když se jako velká celebrita zjevil republikánský troglodyt a fašista Miroslav Sládek. Nebo když na improvizovaném podiu vystoupil ekologický aktivista Jiří Ohnutek s velmi zvláštním projevem o absolutní nutnosti radikálního omezení veškeré lidské populace.

Převládající dress code černých bombrů a vyholených hlav dokonale dotvářel v tu chvíli pochmurnou atmosféru ve stínu morového sloupu. Když bylo na závěr zaveleno k pochodu, vydal se dav Masarykovou ulicí směrem k nádraží. Čelo davu rozehřátého proslovy megafonem usměrňoval za rasovou vraždu odsouzený vrah Pechanec a určoval hesla. „Čechy Čechům“ se v Brně jako obvykle příliš nechytlo, a tak pokračovali hesly jako „multi-kulti nechceme“ či „Evropská unie, ta nás všechny zabije!“ Na závěr pochodu spálili mladí „dělníci“ vlajku Evropské unie, ale moc jim nehořela.

Když dav míjel skupinku čtyř zahraničních studentů, ozývalo se směrem k nim „hu hu hu“” nebo „vraťte se do afriky“. V tu chvíli to vypadalo vcelku nebezpečně, naštěstí ale zůstali jen u výhružek. Ve stejnou chvíli však také kdosi ve třetím patře otevřel okno a doslova holé čelo pochodu polil vodou. To byl překvapivě jediný nesmělý projev nesouhlasu či odporu, který jindy aktivní brňané projevili.

Skutečnost, že pochod neprovázel ani symbolický projev nesouhlasu, účastníky viditelně překvapila a dodala jim nečekané a pochybné sebevědomí. Možná to překvapilo i samotné Brňany. Většina brněnských antifašistických iniciativ totiž tentokrát podpořila svou avizovanou účastí demonstrace v Praze. Vzbuzuje to otázku, zda se tak neukazuje jeden nechtěný důsledek akcí a samotné existence iniciativ Brno blokuje a V Brně neonacisty nechceme.

Možná se totiž tyto iniciativy v myslích Brňanů etablovaly jako ty které mají odpor k projevům neonacismu na starost a tak nějak v popisu práce. Tato nezamýšlená monopolizace pak může vést k tomu, že pokud iniciativy nesvolají žádnou akci, tak se Brňané sami k ničemu nemají. Vždyť bývaly v Brně doby, kdy se náckům stavěli do cesty i jednotlivci či jen desítky lidí, aniž by to jakákoli organizace zastřešovala.