Co se tady děje? Ptá se mě anglicky mladý pár turistů na Hradčanském náměstí. On vypadá jako Arab, ji tipuju na Jihoevropanku. Působí zmateně a trochu vyděšeně. Právě jsem si koupila lahvičku s vodou, na které je logo Bloku proti islámu a poslouchám projev Evy Hrindové. Náměstí je z velké části zaplněno několika tisícovým davem. Stojíme v rohu, kde je trochu volněji a možnost pohybu.

Vysvětluju jim, co je to za demonstraci a mladý muž s obavami v hlase říká: „Jsem izraelský křesťanský Arab, je to pro ty lidi problém?“ Koukám na něj a nevím, co mám odpovědět. Vidím, že má na krku křížek. Přemýšlím, co říct. Po krátké odmlce dodává: „Důležité ale asi je, že jsem Arab a vypadám tak. Chápu.“

Stydím se a snažím se celou situaci přiblížit. Taky jim říkám, že jim akutní nebezpečí nehrozí, že je lidé na demonstraci spíš nenapadnou, ale ať si dávají pozor později v ulicích, zejména na neonacisty a ukazuju jim, jak možní agresoři vypadají. Děkují a odcházejí pryč.

Čeho se bojíte? Ptá se reportérka lidí v první řadě pod pódiem. Vedle ní stojí kolega s kamerou. Oba stojí pro jistotu za červenobílou páskou „vstup zakázán“, kterou hlídají pořadatelé ve žlutých vestičkách. Nejen oni, ale i celá řada dalších novinářů nevychází z páskou ohraničeného prostoru kolem pódia, kam účastníci demonstrace nesmějí.

Nacionalisté všech zemí, spojte se!

Na rozdíl od demonstrace Adama B. Bartoše, na které jsem byla před chvílí, má dnešní shromáždění Bloku proti islámu jasný mezinárodní rozměr. Podobné demonstrace jako v Praze jsou v tu chvíli v mnoha dalších městech, z některých přenášejí projevy, nebo aspoň záběry na velkoplošnou obrazovku. Náměstím se tedy linou různé jazyky. Když německy hřímá zakladatel švýcarské Strany pro přímou demokracii (DPS) Ignaz Bearth, vidím jasně, že se lidé kolem mě trochu ošívají. Někdo v davu to okomentuje: „Vždyť vypadá jako Hitler.“

V projevech zaznívá dokola stále totéž. Musíme se chránit před náporem barbarských přistěhovalců. Nechceme, aby znásilňovali „naše ženy“. Řečníci představují Evropu jako ostrov kulturních národů, který se musí ohradit a oplotit před celým světem. A pokud se to nepodaří na evropské úrovni, v čemž mají řečníci už dopředu jasno, musíme to udělat na úrovni našeho státu. „Když nemůže být pevnost Evropa, budeme mít pevnost Česko,“ tvrdí Martin Konvička z pódia. A ptá se lidí v davu, zda jsou ochotní postavit se na hradby místo toho, aby seděli v kavárně. Jsou a nadšeně tleskají. „Postavíte se proti vlastním elitám?“ Postaví, a dávají to radostně najevo.