Zemské volby se v o tomto víkendu konají v Badensku-Würtenbersku, v Porýní Falci a v Sasku Anhaltsku. Badensko-Würtenbersko je velmi bohatá země s jediným zeleným premiérem v Německu. Jejich zelený premiér je ovšem i fyzicky podobnější Masarykovi než Stropnickému mladšímu či někdejšímu Bursíkovi. Funguje jako tatíček, na nápady ho moc neužije, a rozhoduje se pragmaticky. Koho ale volit, když už máte všechno, a chcete se chovat slušně a šetrně, že?

↗

Winfried Kretschmann, zelený premiér v Badensku-Würtenbersku funguje jako tatíček, na nápady ho moc neužije, a rozhoduje se pragmaticky. Repro DR

Porýní-Falc je úžasná země s vínem na řece Mosele, románskými kostely rozměru našich gotických katedrál, kde je ve srovnání s Badenskem-Würtenberskem o něco méně peněz a o hodně menší nuda.

Sasko-Anhaltsko leží v bývalém východním Německu, zažilo odliv obyvatel po roce 1990, postupně se vzpamatovává, a to hlavně zásluhou dotací. Když jím projíždíte, často se z mlhy a lesa v ploché krajině vynoří kulturní poklady, o kterých jsme v českých zemích předtím neslyšeli, a stojí za to k nim jet znovu.

V mém vnímání je Badensko-Würtenbersko zemí pro introverty s tendencí k zazobanosti, Porýní-Falc pro extroverty, Sasko-Anhaltsko pro samorosty. Takže docela slušný vzorek.

Jediné, oč v těchto volbách jde, je výsledek populistické, nahnědlé, euroskeptické politické strany Alternativa pro Německo. V uprchlické krizi Němcům naplno došlo několik důležitých věcí.

Zaprvé — jejich země nebude po příchodu milionu lidí taková jako před ním. Integrace takového množství lidí je spojena s riziky, která nikdo nedohlédá, ale kdo jiný by něco takového mohl zvládnout, když ne Němci.

Zadruhé — Evropa je v tom nechala a nechá. Ve všem, nejen v uprchlících. Z různých důvodů. Francouzi mají svou le Penovou, další jižané svou každodennost, Visegrádi svou autistickou skupinku příjemců evropských dotací a kutilských životů v neevropském duchu; ateističtí a nenacionalističtí Češi jsou v tomto spolku jednookými králi, seveřané v rozjetých vlacích vědí, kde je záchranná brzda. A Britové? Brrr.

Alternativa pro Německo má v programu zrušení eura, posílení role národních států reformou EU, které rozumí jako redukci na jednotný trh, ze kterého bude profitovat silná německá ekonomika. Politická praxe Alternativy je populismus, ignorance vůči současné německé parlamentní tradici. Alternativě nahrává vleklá politická krize EU, pozice Británie, slabost Francie, únava německého systému dvou velkých politických stran, do kterých nevstupují mladí lidé a chybí jim inovační potenciál.

Alternativě nahrává současný stupeň globalizace, kdy je těžké konkurovat s evropským sociálním a pomalejším způsobem života i USA, natož zemím, které ignorují odborové, zdravotní, pracovní standardy. Ty jsou ale výsledkem evropské politiky posledních stopadesáti let. Alternativa profituje z nejistoty. Její pracovní metodou je provokace.

Politika má v Německu vážnější roli než u nás. Věci se tam domlouvají ne v zákulisí nebo doma u Rittigů či Janoušků, ale na otevřené scéně. Provokace dosud platí za něco, co se nehodí provozovat za veřejné peníze. Když třeba opoziční Alternativa v durynském parlamentu, kde už je zastoupena, vznese otázku „A kolik žije v této spolkové zemi homosexuálů?“ má to podobně destrukční a zbytečný efekt, jako když se český prezident rozpovídá o kalašnikovu.

Němci nejsou zvyklí na politický žvást. Tuší, že pokud se etabluje politika žvástu, rozhodování se z otevřené scény přesune jinam. V nastávajících zemských volbách má Alternativa v průzkumech mezi deseti a patnácti procenty, v Sasku Anhaltsku se výsledek může blížit i dvaceti.

Lídry jejích kandidátek jsou tři muži. V bohatém Badensku-Würtenbersku profesor hospodářství, v Porýní-Falci důstojník z povolání a v Sasku-Anhaltsku majitel malé firmy, která moc nejde. Nejvíce nahnědlý je kandidát ve východním Německu. Je zvláště motivovaný, protože si před lety koupil středně velký hradozámeček, opravy váznou, a peníze z mandátu by se mu šikly.

Alternativa pro Německo tedy s jistotou do nějaké míry ochromí práci dalších tří zemských parlamentů. Pokud se ukáže, že množství osleplých Němců je větší, než říkají průzkumy, může prosáknout i do Spolkové rady, kde jsou zastoupeny jednotlivé země. Koalici s Alternativou zatím tradiční strany vylučují. Alternativa má například v Sasku-Anhaltsku asi 300 členů, takže se jedná jako u našeho ANO spíše o agenturu.

Dopady na Českou republiku nepřijdou hned, ale v sousedním Německu běží děj, který se nás týká. Mezinárodní pověst Německa, kterou Alternativa hodně poškozuje, má přímý dopad na ekonomiku.

Když si spočítáte, z čeho je placen zdejší sociální smír, vyjdou vám evropské dotace a dluhy. Německo u nás má víc než tři tisíce dceřiných společností svých firem. O podílu Škodovky na našem vývozu není třeba mluvit. Česká republika bude velmi citlivě reagovat na výkyvy německé politiky a německého hospodářství.

Například Volkswagen má v akciové struktuře přímou vazbu na spolkovou zemi Dolní Sasko. Takže až se zas nějací pohrobci Klausovy éry budou radovat nad tím, jak se to Němcům hatí, věřte, že se to vzápětí bude hatit i u nás. Evropská unie, ve které Německo hrálo zásadní roli, rozhodujícím způsobem přispěla a přispívá k tomu, že u nás nepanuje ještě větší právní i hospodářská divočina.

V trojích německých volbách o víkendu se rozhoduje i o nás. Ani svoje málo, co jsme mohli udělat pro podporu progresivní části Německa, jsme neudělali. Nezbývá než doufat, že počet Němců, kteří oslepli, výrazně nepřesáhne volební prognózy.