Mám kamaráda, je to takové slovanské dubisko, jak říkali naši obrozenci, než jako národní strom zavedli lípu. Nestrojí stromeček, protože nehraje na Tannenbaum, věc německou, pohanskou a lesní. Kus lesa doma stojí v jeho vidění v konkurenci s Ježíškem, který přilákal pastýře i krále do chléva.

Nad nadílku se tu ale vžil strom, s tím se těžko něco nadělá. Nad nadílku se zvláště hodí jedle, protože její šišky míří nahoru, připomínají svíčky. To je zařízení, které ubývá tím, že dává světlo. Je to dobrý ukazatel, co mají lidé dělat se životem, a o Vánocích si to mohou připomenout.

Kancléřka Merkelová pod svým Tannenbaumem najde milion lidí. Bohatší nadílku asi nikdo mít nebude, i když pan Mark Zuckerberg se svými devadesáti procenty akcií Facebooku darovanými na charitu to pod stromkem také nebude mít marné.

Paní Merkelová ve své triumfální řeči na sjezdu CDU použila Einsteinův citát: „Život je jako jízda na kole. Musíš jet dopředu, když chceš udržet rovnováhu.“ Němci letos pořádně šlápli do pedálů. Na začátku roku čekali příchod čtyř set tisíc lidí. V srpnu číslo zvýšili na dvojnásobek. Skončili na víc než milionu.

Pro příchozí se už staví ve městech domy, imigrační úřady narostly o čtyři tisíce lidí, zpřesňují se podmínky registrace a integrace. Politická síla prosperující země byla vržena na rozhodnutí, o kterém se neví, jestli ho je německá společnost schopná úplně přijmout.

Váleční běženci jsou přitom předzvěstí běženců klimatických. To už se ví, otázkou je, kde brát sílu na udržitelnou odpověď na rande s globalizací. Merkelová použila spojení „humanitární imperativ“. Tato dvě slova bychom měli převalovat na patře spolu se soustem vánočního kapra. Budeme to potřebovat.