Mám kamaráda, je to takové slovanské dubisko, jak říkali naši obrozenci, než jako národní strom zavedli lípu. Nestrojí stromeček, protože nehraje na Tannenbaum, věc německou, pohanskou a lesní. Kus lesa doma stojí v jeho vidění v konkurenci s Ježíškem, který přilákal pastýře i krále do chléva.

Nad nadílku se tu ale vžil strom, s tím se těžko něco nadělá. Nad nadílku se zvláště hodí jedle, protože její šišky míří nahoru, připomínají svíčky. To je zařízení, které ubývá tím, že dává světlo. Je to dobrý ukazatel, co mají lidé dělat se životem, a o Vánocích si to mohou připomenout.

Kancléřka Merkelová pod svým Tannenbaumem najde milion lidí. Bohatší nadílku asi nikdo mít nebude, i když pan Mark Zuckerberg se svými devadesáti procenty akcií Facebooku darovanými na charitu to pod stromkem také nebude mít marné.

Paní Merkelová ve své triumfální řeči na sjezdu CDU použila Einsteinův citát: „Život je jako jízda na kole. Musíš jet dopředu, když chceš udržet rovnováhu.“ Němci letos pořádně šlápli do pedálů. Na začátku roku čekali příchod čtyř set tisíc lidí. V srpnu číslo zvýšili na dvojnásobek. Skončili na víc než milionu.

Pro příchozí se už staví ve městech domy, imigrační úřady narostly o čtyři tisíce lidí, zpřesňují se podmínky registrace a integrace. Politická síla prosperující země byla vržena na rozhodnutí, o kterém se neví, jestli ho je německá společnost schopná úplně přijmout.

Váleční běženci jsou přitom předzvěstí běženců klimatických. To už se ví, otázkou je, kde brát sílu na udržitelnou odpověď na rande s globalizací. Merkelová použila spojení „humanitární imperativ“. Tato dvě slova bychom měli převalovat na patře spolu se soustem vánočního kapra. Budeme to potřebovat.

Hodně politických veličin v Evropě si letos pod stromeček nadělilo hnědé trenky. Veličiny po nich sáhly, asi protože se cítily nahé. V hnědých trenkách se doufají cítit jako v brnění. Hnědé trenky umožňují stát na místě a předstírat pevnost sochy. Rande s globalizací ale znamená pohyb, kterému se nikdo nevyhne.

Do našich příštích let je třeba se zabývat nebývale širokým rozpětím výzev. Přestalo platit i to, co jsme považovali za spolehlivé.

Merkelová na sjezdu CDU mluvila o tom, že poučení ze II. světové války o teritoriální nedotknutelnosti zemí je výrazně otřeseno. Schengenská hranice i společná evropská měna jsou vystavovány zkouškám pevnosti a pružnosti. Mizí hranice mezi vnitřní a zahraniční politikou, a to dávno nejen v rámci Evropy, kde jsme se k tomu rozhodli.

Digitalizace promění pracovní trh. Finanční kapitalismus se ozdravil, aniž by se humanizoval. V kombinaci se změnou klimatu je spolehlivou cestou do záhuby. Nedivím se, že malověrní mezi námi sahají po hnědých trenkách, ani že jim tleskají ti, kdo by svět chtěli mít jednodušší. Jednodušší ale není a nebude.

Vánoční strom je bilanční bod na konci roku. Pokládejme si otázky, když ho máme před očima.

Moc by se v roce 2016 měla chovat tak, aby nakonec něco našla pod vánočním stromkem. Moc má utvářet věci podle hodnot a s oporou v zákonech, které společenství bere vážně.

Angela Merkelová udělala na závěr svého roku s uprchlíky bilanci základů demokratické moci. Důstojnost člověka odvozená od Boha. Odluka státu a církví. Monopol násilí na straně státu. Poděkovala armádě. Poděkovala dobrovolnicím a dobrovolníkům. Mluvila o evropské uprchlické politice, stabilizaci celých regionů, o spolupráci s Tureckem. Své heslo z posledních měsíců "Dokážeme to" postavila na nejširší základy. Posilovala sebevědomí Německa jako celku, když postupně k "Dokážeme to" v souvislosti s uprchlíky přidávala další témata.  

Výsledný dojem bylo vědomí správnosti a posílené odhodlání u těch, kdo poslouchali. Kancléřka dala lidem dárek k Vánocům, řekla jim, že jdou společně správným směrem. Samozřejmě jde jen o jednu politickou stranu, a ta dříve nebo později prohraje volby. CDU ale vládla z 66 poválečných a svobodných dějin Německa plných 46 let. Sociálně demokratické vlády v mezidobích německou politiku inovovaly.

V české politice jen málokdo dokáže udělat ideovou inventuru vlastní politické strany, mluvíme-li o stranách, které by měly něco k inventuře. Čeká nás rok, kdy takové inventury česká politika začne daleko víc provozovat nebo se moc již zcela přesune tam, kde žádný ideový základ nepotřebují.

Sjezdový projev Angely Merkelové by měli zástupci našich skutečných stran číst jako novoroční. Každá a každý s něčím nebude souhlasit, ale je to ukázka, jak se dělá politika.

Merkelová pod stromečkem najde milion lidí. Politička roku 2015 měla potřebu na sjezdu své strany z gruntu převyprávět, proč se o některé věci snažíme, a jak rozumíme své výbavě do neklidného času. Marná sláva, bez hodnot a étosu to nejde, ať se na takové věci u nás věří nebo ne.

V roce 2016 bude rande s globalizací každodenním chlebem. Klidno už bylo. Hnědé trenky nezahřejí, a jako brnění jsou k ničemu.

Mám kamaráda, je to takové slovanské dubisko. Začetl se do Čechů devatenáctého století. Tvrdí, že by bylo načase, začít podávat podobný výkon, jako tenkrát.

Má pravdu. Když nešlápneme do pedálů, přijdeme i o to, co nám zbylo. Dobrým zvykem v devatenáctém století bylo, že jsme německé recepty rušili formou jejich přetrumfnutí v naší originální kvalitě. Z německého receptu hodně zbylo, ale rukopis byl náš. Zdá se, že na rande s globalizací je nám radno jít s vlastní hůlkou po německém chodníku. Jinak se může stát, že zůstaneme trčet s hnědými trenkami pod Tannenbaumem.