Německo a uprchlíci — morální imperialismus jako společná naděje
Jan ŠíchaZa tím, co se v České republice někdy jeví jako německý uprchlický úlet, je reálná politická úvaha. Spojená s velkými riziky, ale bez slušných alternativ. Přidáme-li se, můžeme na tom jedině získat.
Potkáváte je v Německu všude. I obcích daleko menších než Beroun či Polička. Syrčata jsou už teď navlečená v bundách na lyže, povětšinou vyšlých z módy a nepadnoucích. Řekl jim někdo, že toto je teprve podzim?
Muži se snaží usmívat a ženy nepůsobí ušlápnutě. Dorozumí se anglicky. Domorodci jim dávají rady, věci a peníze. Pomáhají se začátkem.
Přítomnost uprchlíků mobilizuje v lidech to lepší. Němci to v naprosté většině tak berou. Vždyť kdy jindy si člověk může připadat tak trochu jako Veronika, jež dala roušku, či sir Winton, k němuž se jede opačným směrem než do plynu?
Kdo si myslí, že Mekrelová neví co dělá, myslí si špatně
Viktor Orbán označil německý přístup k uprchlické krizi jako morální imperialismus. Myslel to samozřejmě hanlivě, ale zrovna on nemá v Evropě co ztratit a na uprchlické krizi po svém politicky vydělal. Rozuměj přitvrdil v již dost tvrdých podmínkách. Připusťme, že má Orbán jednou pravdu, a jedná se o morální imperialismus. Z čeho se skládá?
Na jeho počátku v německých poměrech stojí nejen Charta lidských práv, ale i německá ústava. Němci se definují jako ústavní patrioti. Svou ústavu četli a pomoc v ní mají nařízenou.
Německá vnitropolitická situace je jiná než v ostatní Evropě. Ve společnosti panuje proevropský konsensus. Euroskeptická strana Alternativa pro Německo se posunula doprava, takže se ve vakuu ocitli voličky a voliči, kteří nevěří Evropě, ale nechce se jim v žádné formě hajlovat.
S touto voličskou skupinou bylo třeba něco udělat a přístup k uprchlické krizi řešení nabídl. Je najednou možno být tak trochu proti Evropě, protože je v tom obsaženo tvrzení, že my, Němci, jsme napřed. Je to chytrá politika, a kdo si myslí, že na ni kancléřka Merkelová dojede, myslí si špatně.
K tomu přistupuje fakt, že německé hospodářství je v přebytku, splácí se státní dluh s výhledem na splacení, a Německo má k dispozici nejlevnější peníze široko daleko. Kdo si myslí, že si Němci pustili do země potopu a nespočítali si, že ji nakonec použijí na zalévání, myslí si špatně. U sousedů umějí počítat, zvykněme si už na to.
Takto naplacato by krátkou analýzu na téma „politické pozadí uprchlické krize u našich velkých sousedů“, v Německu nikdo nenapsal. Dá se tak psát leda z Čech. Situace má svá rizika, a ta jsou čím dál víc vidět. Německá média píší hlavně o nich.
Důslednost kancléřky Merkelové ve výkladu lidských práv v Sýrii zapůsobila jako pozvání. To nikdo nechtěl a v reálné politice je třeba si připustit, že miliony lidí na Zemi žijí v horších podmínkách než lidé ze Sýrie v uprchlických táborech. S výjimkou křesťanů, kteří se nemají kam vrátit, ať konflikt dopadne jakkoli, a jsou ohroženi na životě i v táborech.
"Evropa nikdy nepotřebovala politickou integraci víc než teď a nikdy od ní nebyla vzdálenější."
"Masaryk by se k těmto Němcům programově přidal."
"Během minulých týdnů v Německu vznikla v širokém povědomí „východní Evropa“ jako těžko čitelný, veskrze rasistický prostor."
"„Když imperialismus, pak morální,“ chtělo by se říci."
V očích nás, kteří za rozhodující kritérium bereme emise skleníkových plynů, je ten úspěch o dost skromnější. Z valné části dochází k nahrazování bezemisních zdrojů jinými bezemisními zdroji.
Podíl velkých emisních zdrojů energie na celkové spotřebě se za deset let (2003-2013) snížil jen o 15TWh, což je 2,5% z 600TWh celkové spotřeby.
http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/Figure-2003to20132.jpg
Nicméně letos v červenci bylo přece jen k příjemnému překvapení rozhodnuto o zrušení "nejšpinavějších" lignitových elektráren v hodnotě 27TWh, což nelze nekvitovat s uznáním.
Na druhou stranu je ve zkušebním provozu několik nových černouhelných elektráren. A otázka, co zaplní mezeru po dalším rušení bezemisních zdrojů, ještě není úplně rozhodnuta.
Takže spíš opatrný optimismus.
--------------------------------
Trefné je připomenutí bezvýchodného postavení křesťanů na předním východě.
Jaká škoda, že se zde po zoufalé žádosti o pomoc rozpoutal levičácký lidskoprávní běs, který pomoc nejpotřebnějším zaměnil za nějaké protihumánní neetické chování, které mělo být vyváženo jakýmsi byrokraticky neutrálním výběrem.
Jenže není vyváženo ničím.
Mohli jsme tu mít už nějaké uprchlíky a lidi by třeba viděli, že jsou to taky jen lidi.
Místo toho máme fanatismus.