„Křesťanské hodnoty“ se v diskusích o uprchlících staly pro jednu stranu bojovou zástavou, pro druhou stranu bezmála přiznáním k fašismu. To je pro člověka, který se hlásí ke křesťanství a křesťanské hodnoty mu nejsou lhostejné, téměř příkaz k tomu, aby se je pokusil obhájit. Nejen před těmi, kteří jsou na řeči o křesťanských hodnotách alergičtí, ale také před těmi, kteří se jimi srdnatě ohánějí.

Hodnoty na odpis a křesťanská identita v nouzi nalezená

Ekologický aktivista Jan Piňos v rozhovoru pro Respekt názorně ukázal, jak je to dnes u nás se samotným pojmem „hodnoty“ v jisté části myšlenkového spektra nahnuté. Když mluvil o tom, jak pomáhal utečencům, a vyzýval k tomu, že se nemáme uprchlíkům agresivně bránit, ale vyjít jim vstříc, varoval také: „Čím víc se budeme křečovitě držet našich hodnot a našeho životního stylu, tím to bude horší.“

Podle Piňose začíná velká proměna Evropy a jednou z věcí, které se mají změnit, jsou „naše hodnoty“. Těmi hodnotami jsou podle aktivisty pomáhajícího uprchlíkům zřejmě uzavřenost, strach a agresivita. To je dost zvláštní a depresivní představa o tom, co jsou to vlastně hodnoty. Představa je to podle mého soudu nesprávná. Bohužel ji však přesto mnohé potvrzuje.

Když čeští zákonodárci nedávno schvalovali prohlášení Velkého pátku, dne Kristova umučení, za jeden ze státních svátků České republiky, zaznělo ve prospěch křesťanského svátku mimo jiné i toto:

„Je třeba vycházet i ze současné společenské a mezinárodní situace, kdy je potřeba jasně podpořit naši křesťanskou identitu, která byla důležitým zdrojem našich humanistických, civilizačních a konec konců i demokratických tradic, oproti náporu jiných identit, které se prosazují barbarským a necivilizovaným způsobem.“

Jedním z důvodů, proč prohlásit za státní svátek den, který je pro křesťany příležitostí k usebrání, k hlubokému a pokud možno ničím nerušenému pohroužení do sebe a zpytování, jak jsme na tom se vztahem k Bohu, k bližním i k sobě samému, je tedy obrana před náporem jakýchsi barbarských identit. Těžko se ubránit dojmu, že spíše než o identity jde nakonec o lidi, kteří mimo jiné právě před barbarskými a vražednými identitami a jejich důsledky prchají.

↗

Přidání Velkého pátku ke státním svátkům bylo zdůvodněno jako obrana před barbarskou identitou migrantů. Ti ale před barbarstvím prchají. Foto johnniecraig. com 

Kdyby se ten, kvůli němuž se Velký pátek připomíná, v ten okamžik objevil mezi českými zákonodárci, zřejmě by si nebral servítky. Řekl by jim možná něco takového: „Kde byla ta vaše křesťanská identita, když jste se cítili bezpeční, žili si ve svém závětří, nestarali se, co se děje za humny?

Myslíte si, že vás ta vaše nově objevená identita ochrání před zlem, které je tak blízko vás? A před tím zlem, které je ještě blíž, které je ve vás samých? Jak se vaše křesťanská identita vlastně bude projevovat?“