Postoj vedení katolické církve k sexuální morálce prochází změnou. Kromě synody o rodině jsou neopominutelným dokladem pohybu coming-outy kněží. Minulý týden se otevřeně přihlásil ke svému životnímu partnerovi Krysztof Charamsa, přední vatikánský úředník, teolog a bývalý druhý sekretář Mezinárodní teologické komise. S podobným odvážným otevřeným vystoupením jsme se setkali také na české půdě, dokonce na půdě katolické teologické fakulty.

V učení katolické církve stále ještě zbývá mnoho diskriminačních, mocenských a v důsledku nelogických pravidel. Pravděpodobně byla tato “nauka” budována s cílem ochránit věřící před vztahy, které by mohly vést k ekonomické či psychické újmě, dnes je však zmiňována především v souvislosti s diskriminací, kterou zakládá. Prvním mýtem, který je nutné zbořit je představa, že proti sobě stojí na jedné straně nauka katolické církve zaměřená na ochranu rodiny a „homosexuální lobby“ či LGBT+ komunita, která se snaží rodinu zničit na straně druhé.

Nemyslím si, že by rodiny ohrožovali lidé, kteří žijí jiným způsobem života a nárokují si na základě toho určitá práva. A kdybych si myslela, že taková komunita může existovat, jistě bych ji nalezla spíše v řadách katolického kléru než v komunitě LGBT+. Rozhodně nelze tvrdit, že lidé s LGBT+ orientací nežijí rodinným životem, někteří mohou být součástí rodin zcela „tradičních“ i podle nejpřísnějších požadavků. Naopak o katolických kněžích lze říct, že nežijí v tradiční rodině, zcela jistě. Výjimku tedy tvoří kněží západního ritu spolu s knězi, kteří ještě neprošli veřejným coming-outem, i když potají už rodinným životem žijí.