Čeští evangelíci, sexuální menšiny a církve
Ivan ŠtampachSynod Českobratrské církve evangelické podpořil žehnání stejnopohlavním párům. Argumentoval přitom textem bible. Názor ostatních křesťanských církví je však nadále přísný. Důvodem je především nevstřícný postoj autorit.
Synod jako nejvyšší volený orgán Českobratrské církve evangelické většinou 78 % procent poslanců právě rozhodl, že pastoři této církve mohou požehnat párům stejného pohlaví na společnou cestu životem. Tato v České republice třetí nejpočetnější církev (po katolících a pravoslavných) tím navazuje na svůj dosavadní vývoj.
Už její dřívější synod totiž téma analyzoval a v návaznosti na něj pak Spolek evangelických kazatelů v lednu 2006 výslovně vyzval členy církve, aby přijímali lidi s homosexuální orientací s porozuměním jako své bližní. Tato církev tehdy na rozdíl od značné části tehdejšího českého křesťanstva podpořila i právě aktuální uzákonění registrovaného partnerství.
Evangelíci při té příležitosti připomněli biblickou výpověď, podle níž není dobře, aby člověk byl sám (Gen 2,18). Naše lidství se, jak se vyslovili, naplňuje až ve vztahu s druhým člověkem. Registrované partnerství podle nich takový vztah podporuje i v případě lidí s homosexuální orientací.
Synod přitom realisticky konstatuje, že názory na tuto otázku nejsou ani v evangelické církvi jednotné. Proto má pokračovat diskuse a žádný kazatel není povinen svazkům těchto osob požehnat.
Na případnou námitku, že takový vstřícný postoj je v rozporu s biblickými výroky na toto téma, už dřívější teologické rozbory odpověděly v tom smyslu, že těch několik připomínaných citátů nelze brát fundamentalisticky doslovně. Je třeba analyzovat záměr pisatele. A docházejí k tomu, že pohlavní soužití je dostatečně ospravedlněno osobním vztahem zúčastněných.
Bible vs. katechismus
Podobné stanovisko najdeme i u katolických autorů z oboru teologické etiky. Jejich nejvyšší církevní autority však vývoj podobný tomu u českých evangelíků a dalších protestantských církví v jiných částech světa znemožňují. Za závazný oficiální text se považuje Katechismus katolické církve schválený v aktuální podobě k vydání papežem Janem Pavlem II. 15. srpna 1997. Co se týče jeho obsahu, vyžaduje přinejmenším poslušnou podřízenost vůle a rozumu.
Katechismus již o samotném zaměření (orientaci) uvádí, že se vymyká řádu. Partnerský vztah označuje jako velkou mravní spoušť (podle jiného překladu jako „závažnou zvrácenost“). Sexuální úkony v takovém vztahu jsou svou vnitřní povahou nezřízené. V žádném případě nemohou být schvalovány.
Naprázdno pak vychází přání, aby se s lidmi s homosexuálními sklony jednalo s úctou, soucitem a jemnocitem. Je prý třeba se vyhýbat „jakémukoli náznaku nespravedlivé diskriminace“, což pochopitelně navozuje otázku, je-li vůbec ve hře nějaká spravedlivá diskriminace (čl. 2357, 2358).
Naděje na globální změnu zmařil drsný odpor k několika málo výrokům současného papeže Františka, který se zdá být reformě v tomto směru osobně nakloněn. Zásadně byla odmítána jeho poznámka pronesená k novinářům krátce po nastolení r. 2013. Na dotaz, jaký má vztah k homosexuálům, odpověděl: „Pokud je někdo gay a hledá Boha a dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil.“
Ačkoli v roce 2021 tehdejší Kongregace pro nauku víry oficiálně prohlásila, že v katolické církvi není přípustné udělit požehnání homosexuálním párům, autority této církve v Německu a v belgickém Vlámsku zavedly liturgický úkon, jimž se těmto párům fakticky žehná. Žulová jednota církve kolem Svatého stolce se začíná drolit.
Konzervativní postoj římských katolíků k homosexuálnímu partnerství není ojedinělý. Na stejné pozici najdeme pravoslavné církve, i když obvykle nemají silný vliv na státní politiku. V Řecku je pro ni sice pozice „převažující církve“ garantovaná ústavou, avšak tento stát patří k nejliberálnějším zemím zejména ve srovnání s jihovýchodní a východní Evropou.
Soužití je v Řecku legální již od r. 1951 a je tam i zavedena nejen smlouva o soužití (jako obdoba našeho registrované partnerství) včetně silné verze antidiskriminačních zákonů. Tresty za projevy nenávisti z těchto a dalších pohnutek jsou v zemi jedny z nejpřísnějších v Evropě.
V Rusku, kde působí zdaleka nejpočetnější z místních pravoslavných církví, je soužití osob stejného pohlaví legální, roste však počet případů sociální diskriminace, násilí a trestné činnosti proti gayům a lesbám. Platí tam zákony, které nepřímo kriminalizují LGBT kulturu.
Různé postoje
Zdaleka ne všechny protestantské církve ovšem postoj s českými evangelíky sdílejí. Třeba anglikánským společenstvím nyní zmítá konflikt. Liberálnější stanovisko zaujímají spíše církve bohatých zemí, na prvním místě anglikánské církve ve čtyřech zemích Spojeného království (v Anglii a Wallesu většinové). Podobný je postoj stejného typu církve v USA, která má v názvu slova protestantská a episkopální. Dále to platí o Kanadě, Austrálii a Novém Zélandu. Chudý jih, především církve v bývalých britských koloniích, je konzervativní.
S anglikány je blízce spřízněné společenství starokatolických církví. Předsedou jeho Mezinárodní biskupské konference je tradičně arcibiskup utrechtský. Kromě polské se všechny členské církve shodují v příznivém postoji ke stejnopohlavnímu partnerství. Ta česká schválila možnost žehnání párům stejného pohlaví vloni na svém zářiovém synodu.
Luterské církve jsou silně většinové ve všech skandinávských zemích a všude tam víceméně podporují liberální státní politiku. Církve tam jsou silně závislé na stranické politice. Příznivý postoj zaujímají zejména pod vlivem sociální demokracie ve svých volených vedoucích institucích. Naproti tomu církve tohoto typu převažující ve dvou ze tří baltských zemí, v Lotyšsku a Estonsku zastávají odmítavé stanovisko.
Evangelikální církve zakládají členství nebo plnoprávné členství na osobním rozhodnutí. Členství se tedy nepředává samovolně v rodině. Člověk má projít obrácením, má přijmout Ježíše Krista za svého osobního Pána a Spasitele a zažít znovuzrození. Značně rozšířená je tam takřečená biblická ortodoxie zvenčí označovaná jako náboženský fundamentalismus. Přesto ani v nich není názor jednotný.
V České republice se tato rozepře projevila u dvou z nich. Jeden z baptistických sborů, sbor v Praze 4 Na Topolce musel pro svůj otevřený přístup, který se spoléhal na svědomí křesťana, opustit Bratrskou jednotu baptistů a ustavit se v lednu 2018 jako nová baptistická denominace.
Evangelická církev metodistická v posledních dnech opustila velké mezinárodní metodistické společenství Sjednocenou metodistickou církev s centrem v USA. Spolu s dalšími konzervativními církvemi či sbory z jiných zemí bude zřejmě patřit ke Globální metodistické církvi.
Přehled postojů lze snad uzavřít domněnkou, že z křesťanské (či jiné náboženské) příslušnosti nevyplývá odmítavý nebo vstřícný postoj k LGBT orientaci, vztahům a praktickému soužití automaticky. Vše nasvědčuje tomu, že náboženství se podřizuje převážně konzervativním či menšinově liberálním politickým postojům. Síla jeho vlivu na smýšlení jednotlivců a veřejné postoje přitom setrvale slábne.