Irácký parlament v sobotu schválil zákon zaměřený proti vztahům lidí stejného pohlaví. Nově takovým lidem hrozí trest až patnáct let vězení, původně se dokonce zvažoval trest smrti. Současný režim v zemi, jejíž obyvatelstvo je nepřátelsky rozštěpeno na mírně nadpoloviční šíitskou a menšinovou sunitskou komunitu, nastolily Spojené státy se svými spojenci, když roku 2003 svrhly režim Sadáma Husajna.

Politická reprezentace Iráku by sice měla respektovat, že je u moci díky pomoci Západu, ve skutečnosti se tam bohužel nepodařilo prosadit prakticky nic ze sekulárního, progresivního a liberálního programu. Významnou roli sehrává náboženství. A náboženství je politika, která svou legitimitu odvozuje od nebeské autority, vyžaduje absolutní poslušnost a hrozí drakonickými tresty jak za tohoto času, tak v posmrtné existenci.

Světová média si vynutila alespoň nepatrné zmírnění trestu, ale irácký režim neslyší dokonce ani na argument, že současný stav ohrožuje irácké hospodářství. Se státem s drastickým, v podstatě teroristickým režimem totiž nebude jen tak někdo chtít obchodovat.

Tvrdé represe za homosexuální vztah není specificky irácké téma. Homosexuální úkony mohou být potrestány smrtí v Kataru, Kuvajtu, Íránu, Afghánistánu, Jemenu, Brunei, Somálsku, Súdánu, Mauritánii, Saúdské Arábii a Nigérii. V celkem jednasedmdesáti zemích světa je homosexuální jednání trestné. „Chytili jsme homosexuály a satanisty,“ chlubí se revoluční gardy v Íránu.

Mezi státy pronásledujícími své LGBT+ obyvatele jsou výrazně zastoupeny státy, v nichž hraje dominantní roli přísná podoba islámu. Výjimkou jsou leda inkuluzivní a liberální mešity v západních zemích. Jejich členy však tvoří nepatrné zlomky promile ze současné zhruba miliardy a šesti set milionů muslimů světa.

Nedělejme si ovšem iluze, že křesťanství nad islámem vévodí svou tolerancí. Zhruba polovina z dvou miliard křesťanů je zastoupena Církví římskokatolickou. Její nauka pokládá vztahy mezi muži nebo mezi ženami doslovně za velkou mravní spoušť. Prohlašuje, že homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené a vymykají se řádu. Takové osoby jsou „povolány k čistotě“, jako by snad sám pohlavní akt byl nečistý. Když je jim pohlavní soužití předkládáno jako nečisté a řešením je pro ně nedobrovolný celibát, sotva pak mohou přijímat s úctou, soucitem a jemnocitem vztahy jiných.

Katolické státy pod silným vlivem Církve římskokatolické mají tendenci stejnopohlavní vztahy omezovat, i když jistě ne tak drasticky jako na jako na Blízkém Východě a v Africe. Tak například v Belgii homosexuální soužití je legální od roku 2000, do té doby bylo trestné. V Irsku je to od roku 1993, v Německu bylo komplexně legalizováno roku 1994, ale katolické Bavorsko mělo s touto legalizací potíže.