Během posledního roku vstoupily v Rusku v platnost tři zákony, které tvrdě omezují práva LGBT+ osob. Tažení proti těmto skupinám lidí se stalo součástí ideologie ruského státu, jenž během války na Ukrajině dovedl do krajnosti ideologii založenou na „obraně tradičních ruských hodnot“ proti „dekadentnímu kolektivnímu Západu“. Homofobie a transfobie jak na úrovni státu, tak v ruské společnosti však rozhodně nejsou novinkou posledního roku.

Nové tisíciletí právům LGBT+ lidí v Rusku nepřeje

Po relativně benevolentních devadesátých letech dvacátého století začaly být v prvním desetiletí jednadvacátého století přijímány zákony o „zákazu homosexuality mezi nezletilými“, které měly prozatím jen regionální platnost. První velmi tvrdý legislativní zákrok proti právům LGBT+ osob na celostátní úrovni přišel v roce 2013, kdy byl schválen federální zákon o zákazu „propagandy netradičních sexuálních vztahů“ mezi nezletilými.

Propagací se rozumělo šíření informací, které formovaly „netradiční sexuální postoje“, stavěly naroveň „tradiční a netradiční sexuální vztahy“ či ukazovaly „atraktivitu netradičních sexuálních vztahů“. Pokuty hrozily také za „vnucování informací o netradičních sexuálních vztazích, které vzbuzují zájem o takové vztahy“.

V důsledku zákona byly zakázány některé pořady, například publicistický pořad Děti-404, který pomáhal dospívajícím LGBT+ osobám. Pořádání veřejných akcí se stalo obtížnějším, a pokud už byly povoleny, téměř vždy byly narušovány agresí homofobů. K nátlaku na LGBT+ organizace začala být využívána také legislativa o „zahraničních agentech“.

Jako první byli na základě nové legislativy v roce 2013 odsouzeni Nikolaj Alexejev a Jaroslav Jevtušenko, kteří v Archangelsku protestovali s plakáty „Gay propaganda neexistuje. Lidé se homosexuály nestávají, ale rodí.“

Zákon z roku 2013 představuje názornou ukázku, jak ruský stát účelově využívá homofobii pro potlačení opozice. V roce 2012 se po mezidobí na postu premiéra vrátil do prezidentské funkce Vladimir Putin, což mnozí ruští občané vnímali jako bezprecedentní pošlapání ústavy a přímou cestu k autoritářskému režimu.

V Rusku se proto silně aktivizovala opozice, a to nejen ta demokratická, ale i nacionalistická. Putinův režim tehdy použil LGBT+ lidi jako snadný cíl, vůči němuž bylo možné namířit agresi nacionalistů, a tím odvést jejich pozornost od politiky ruské vlády. Zároveň obraz „zvrácenosti“ LGBT+ lidí sloužil režimu k diskreditaci liberálů a proevropských demokratů, kteří byli vydáváni za přisluhovače dekadentního Západu.

Navzdory nenávistnému propagandistickému tažení ruského státu se LGBT+ lidé ve druhém desetiletí jednadvacátého století aktivizovali i mimo metropoli. Díky tomu se v regionech se objevila řada nových občanských organizací, jež se snažily hájit právo LGBT+ osob na důstojný život.

Útlak roste s válkou

Znovu se ruský stát k podněcování nenávisti vůči LGBT+ lidem obrátil po zahájení invaze na Ukrajinu. Již v projevu 24. února 2022 kladl Vladimir Putin důraz na obranu „tradičních hodnot“, které se staly středobodem kremelské ideologie. Spolu s tím, jak se stupňuje nenávistná propaganda vůči Západu, stále více se akcentuje teze, že LGBT+ identity představují jeden z mnoha projevů úpadkovosti západní civilizace, odkud byly do Ruska „importovány“, neboť v ruské kultuře žádné „netradiční sexuální vztahy“ nemají místo.

Stát se rovněž snaží nevzdělané lidi indoktrinovat argumentem, že příslušnost ke komunitě LGBT+ ovlivňuje porodnost. Právě demografický propad je totiž jedním z nejpalčivějších problémů dnešního ruského státu. Důraz na „tradiční hodnoty“ se tak v dnešním Rusku pojí nejen s tažením proti LGBT+, ale i se snahami omezovat právo žen na potrat.

V listopadu 2022 Státní duma zpřísnila legislativu proti LGBT+ lidem. Za „propagaci netradičních sexuálních vztahů, preferencí a změny pohlaví“ mezi lidmi všech věkových kategorií byly stanoveny pokuty až 400 000 rublů pro občany a až 5 milionů rublů pro právnické osoby.

Samostatný paragraf se týkal šíření informací „demonstrujících netradiční sexuální vztahy nebo schopných vyvolat touhu po změně pohlaví“ mezi nezletilými. Pokuty pro občany činí až 200 000 rublů a pro právnické osoby až 4 miliony rublů.

Nepřípustnými se staly „materiály propagující netradiční sexuální vztahy“, což mělo devastující dopad na reklamu, kinematografii, média i knižní trh. V nastalé panice po schválení zákona totiž z pultů knihkupectví zmizel bezpočet titulů včetně potenciálně závadné ruské i světové klasiky, řada filmů byla stažena z distribuce.

Jak upozorňují opoziční aktivisté, jedním z největších úskalí represivních režimů je, že zákony jsou natolik vágní, že si nikdo nemůže být jist, jak legislativa bude fungovat, proti komu a proč bude použita. V takové atmosféře se šíří strach a autocenzura.

V červnu 2023 následoval zákon o zákazu „změny pohlaví“. Lidé, kteří změnili svou genderovou identitu, mají na základě tohoto zákona zakázáno adoptovat děti nebo být jejich poručníky, úřady budou moci rozvést manželství osoby, která předtím změnila v dokumentech označení pohlaví — včetně případů, kdy svazek bude z hlediska státu „heterosexuální“. Zakázány jsou veškeré lékařské procedury spojené s tranzicí, a to i ve formě medikace. Zákon upírá translidem možnost lékařské péče a zmírnění genderové dysforie.

Panují obavy, že lidé budou podobné zákroky podstupovat ilegálně, bez adekvátního lékařského dohledu, což pro ně může mít fatální následky. Lidskoprávní aktivisté soudí, že tato situace nutně povede k prohloubení systémové diskriminace a spolu s tím k nárůstu počtu sebevražd.

„V naší organizaci provádíme pravidelné průzkumy zaměřené na translidi. Počet respondentů, kteří mají pocit, že už nevidí žádnou možnost jak v Rusku normálně žít, se jen v průběhu roku 2023 zvýšil ze čtyřiceti na šedesát procent,“ popisuje pro Deník Referendum situaci psycholog D. (jehož jméno neuvádíme s ohledem na jeho bezpečnost), který se věnuje podpoře LGBT+ osob v Rusku. „ A to jsou údaje ještě z doby před otevřením kauzy LGBT+ a extremismu,“ dodává.

Organizace LGBT+ osob mimo zákon

Listopad 2023 totiž přinesl další krok v homofobním tažení ruského státu. Ministerstvo spravedlnosti prohlásilo, že LGBT+ identity jsou projevem příslušnosti k „mezinárodnímu hnutí LGBT“. Vzhledem k tomu, že v činnosti tohoto hnutí „byly odhaleny různé známky a projevy extremistické orientace, včetně podněcování k sociálnímu a náboženskému rozkolu“, Vrchní soud Ruské federace prohlásil 30. listopadu „mezinárodní hnutí LGBT“ za „extremistickou organizaci“ a její působení na území Ruské federace postavil mimo zákon.

Orgány činné v trestním řízení budou nyní moci stíhat osoby, které budou označeny za příslušníky této zakázané „organizace“, podle příslušných paragrafů Trestního zákoníku. Za příslušnost k extremistické organizaci přitom hrozí dva až pět let odnětí svobody, za vedení extremistické organizace je to až dvanáct let.

Stíhání běžných LGBT+ osob jen na základě jejich genderové identity ze zákona nevyplývá. Nový zákon však vylučuje jakoukoli legální činnost LGBT+ občanských organizací nebo jakoukoli formu propagace tolerance vůči LGBT+.

Několik občanských organizací, zaměřených na pomoc LGBT+ lidem, již oznámilo ukončení své činnosti, další se stahují do ilegality a hodlají ve své práci navzdory nebezpečí pokračovat. V tuto chvíli ještě nikdo přesně neví, jak přesně bude zákon používán, kdo bude vystaven perzekuci a jaké možnosti dosud zbývají. Prozatím se například zdá, že zákon neomezuje psychologické poradenství.

„Doporučení, která slýcháme od právníků, tedy zní: co nejvíce vyčistit své účty na sociálních sítích, odstranit jakoukoli symboliku, skrývat osobní údaje, přes své otevřené účty nečíst příspěvky s queer tematikou. To samozřejmě vyvolává obrovské napětí a obavy jak u aktivistů, tak u obyčejných lidí,“ vysvětluje D.

„Jako psycholog se nyní setkávám s velmi vypjatými reakcemi queer lidí. Mnozí z nich začali pokládat emigraci za jediné řešení. Někteří přitom odcházejí ve spěchu, rezignují na jakoukoli pečlivější a promyšlenější přípravu. Jiní přicházejí do našeho centra s pocitem naprosté bezvýchodnosti, silnými depresivními stavy, zoufalstvím a sebevražednými myšlenkami,“ popisuje D.

„První šok jsme zažili již v souvislosti se zákonem o zákazu tranzice. Po počáteční těžké fázi lidé vesměs našli jakési východisko a dokázali se nové realitě přizpůsobit. Jenže toto pro ně bohužel znamená nové kolo nátlaku, další ránu. Čelíme proto ještě silnější šokové reakci,“ pokračuje ve svém vyprávění D.

Život ve strachu a nejistotě

Lze očekávat, jak je v Rusku ostatně pravidlem, že perzekuce podle nového zákona budou opět chaotické a selektivní. „Absolutně nelze předvídat, co přitáhne nežádoucí pozornost: informativní příspěvek s lékařskými radami pro translidi? Příspěvek na sítích o cestování s partnerem? Duhové ponožky? A pokud nějaký takový projev vzbudí pozornost, jak to všechno bude vnímáno a interpretováno?“ uvažuje D.

Navíc je velmi pravděpodobné, že zákon bude mít mnohem tvrdší dopady v provinciích, kde už dříve bylo pro LGBT+ lidi mnohem obtížnější žít než ve výrazně liberálnější atmosféře velkoměst. LGBT+ lidé se proto dlouhodobě snažili odcházet z provincií do větších měst, z těch pak do Moskvy nebo Petrohradu a pak, pokud možno, emigrovat.

Lidé, kteří takovou možnost nemají a zůstávají v provinciích, obvykle volí maximální uzavřenost. Pomáhající organizace se tam už dříve dostávaly velmi obtížně. Vzhledem k tomu, že nejnovější zákon je zaměřen primárně právě proti aktivistům, situace LGBT+ osob v regionech se tím ještě zhorší.

Diskuse ve Státní dumě během schvalování anti-LGBT+ zákonů byly přehlídkou předsudků, stereotypů, neznalosti nebo zcela otevřené, agresivní homofobie. Neustále byly směšovány pojmy homosexualita, transgenderová identita, transsexualita a dokonce pedofilie.

Úroveň politické debaty o LGBT+ se přirozeně přelévá do společnosti a ovlivňuje postoje a chování běžných lidí. Již po přijetí zákona v roce 2013 sociologové zaznamenali nárůst homofobních trestných činů. Vzhledem k nynějšímu rozvratu ruské společnosti a válkou vystupňované agresi lze sotva pochybovat, že se situace ještě mnohonásobně nezhorší.

„Stále věřím, že existují možnosti, jak přežít a pokračovat také v pomoci ostatním. Ale samozřejmě je to stále těžší a těžší,“ uzavírá své vyprávění pro Deník Referendum ruský psycholog D.