↗

V lepších časech se Vladimir Putin prezentoval jako milovník přírody. Dokonce vyhlásil v Rusku Den ekologů a pořádá summity na ochranu tygrů. Dnes jeho režim využívá situace k likvidaci organizací ochránců přírody. A používá přitom argumenty, které bohužel velmi dobře známe i od nás. Foto Alexej Nikolskij, RIA Novosti

Vladimir Putin má rád tygry. Fotografie s tygřími koťaty v košíku či uspaným tygrem patří k podobně ikonickým fotografiím ruského prezidenta jako jeho snímky s holou hrudí na koni v divokých horách.

Putinova záliba se stala dokonce impulzem pro osobitou ruskou tygří diplomacii. První Mezinárodní fórum na ochranu tygrů — slovy ruského prezidenta „tygří summit“ — se konal v Petrohradě roku 2010 a sešli se na něm představitelé řady států světa, na jejichž území žijí tyto kočkovité šelmy.

↗

Putinovo zaujetí pro kočkovité šelmy připomíná zálibu šejků ve zvěřincích plných lvů a odráží daleko více machistický archetyp muže krotícího divokou šelmu než skutečně profesionální přístup k ochraně přírody. Foto Alexej Nikolskij, RIA Novosti

Loni v září, krátce před vyhlášením mobilizace v Rusku, zahájil Vladimir Putin ve Vladivostoku II. Mezinárodní fórum na ochranu tygrů. V projevu připomněl, že díky společnému úsilí populace tygrů v Indii, Bhútánu, Nepálu a Číně přesvědčivě rostou, a celosvětově za dobu mezi oběma summity tygří populace vzrostla o čtyřicet procent.

„I my v Rusku máme být na co hrdí. Před dvanácti lety žilo v ruské tajze na Dálném východě maximálně 390 dospělých tygrů amurských. Nyní je jich tam spolu s mláďaty asi 750. Je to výsledek systematických opatření vlády, ale především hmatatelný projev koordinované práce ruských vědců, nadšenců a ochranářských organizací,“ prohlásil ve svém projevu Putin.

Putinovo zaujetí pro tygry připomíná zálibu šejků ve zvěřincích plných lvů a odráží daleko více machistický archetyp muže krotícího divokou šelmu než skutečně profesionální přístup k ochraně přírody. To však ruskému prezidentovi nebrání, aby se stavěl do pozice největšího experta na ekologii a ochránce veškeré ruské přírody všude, kde je to možné.

Při příležitosti summitu ve Vladivostoku se proto sešel také s vybranými ruskými studenty, kteří mu snaživě představili své školní ekologické projekty. S blazeovaným paternalismem s nimi pokonverzoval o tom, že on už jako dítě neodhazoval odpadky na ulici, a povzbudil je k další práci.

V lepším případě šikana a zastrašování, v horším případě vězení

Na základě dekretu prezidenta Vladimira Putina se také od roku 2007 v Rusku slaví Den ekologů. Stejně jako Světový den životního prostředí připadá na 5. června a jakožto státní svátek je připomínán s náležitou pompou.

Rozhodně to však není den sloužící k reflexi nejtíživějších ekologických problémů, s nimiž se současné Rusko potýká. Jejich výčet je velmi obsáhlý: zamoření pevniny, moří i sladké vody nebezpečnými chemickými látkami a radioaktivitou, těžba sibiřských lesů na export do Číny a dalších zemí, každoroční lesní požáry, bezohledné drancování nerostných zdrojů, naprosto nezvládnuté nakládání s odpady, dramatický úbytek divočiny v důsledku brutálního tlak byznysu na chráněná území včetně přírodních lokalit světového významu, masové pytláctví a mnohé další.

Ze všech těchto oblastí dlouhodobě přitahují nejvíce pozornosti ruské veřejnosti ta témata, která bezprostředně ovlivňují zdraví občanů a jsou nejlépe viditelná v každodenním životě všech občanů. Zvláště odpady a nezabezpečené obří skládky dokázaly i ve velmi atomizované ruské společnosti vzedmout silnou vlnu občanského aktivismu. A přestože se jakékoli formy občanské organizace a kolektivní akce ve válečném Rusku staly extrémně nebezpečnými, otázka skládkování odpadů přece jen zůstává natolik palčivou, že lidé jsou ochotni dál protestovat — i za cenu fyzické újmy.

Naproti tomu divoká příroda je dnes v Rusku enormně ohrožená. Dosud totiž její ochrana stála na společném úsilí profesionálních ochránců přírody, místních občanských aktivistů a mezinárodních ekologických organizací. Ti všichni společně sváděli vleklé, nebezpečné boje s průmyslem, pytláky, všemocnými oligarchy i ruskými úřady. Snadné to neměli nikdy, nyní se však ochrana přírody v Rusku stala sférou, při níž člověku neustále hrozí v lepším případě šikana a tvrdé zastrašování, v horším případě vězení.