Již týden uplynul od ruského dramatu z minulé soboty a řada věcí se vyjasňuje. Některé aspekty revolty šéfa Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina se vysvětlily úplně. U dalších se snížil počet relevantních výkladů. I když tak mnohé stále nevíme, dá se udělat první zpřehlednění.

Jasný sled událostí

V otázkách dění v zákulisí, plánů hlavních aktérů či jejich dalšího osudu se dosud vedou spory. Vlastní sled událostí z minulého víkendu je ale rozkryt už v podstatě celý.

Víme, že jednotky wagnerovců vpadly do Ruska z ukrajinského území 24. června ze dvou směrů: první konvoj v čele se samotným Prigožinem překročil hranici v noci na sobotu a zamířil na jih. Nad ránem dorazil do Rostova na Donu, kde zabral bez odporu vojenské velitelství a vůbec všechny vojensky důležité objekty.

Druhý konvoj wagnerovců vyjel z ukrajinského území na ruské později, a to směrem na sever, na Voroněž. Také zde zabral několik vojenských objektů, ale musel už lámat dílčí odpor. Několik wagnerovců zde bylo v přestřelkách zraněno.

Vlastní akci přitom už v pátek 23. června předcházela publikace dvou videonahrávek s Prigožinovými výstupy. Na první nahrávce rozšířené přes spřátelené kanály sítě Telegram kritizuje Prigožin oficiální výklad invaze na Ukrajinu s tím, že je celý vylhaný. Ukrajinci ani NATO podle něj Rusy neohrožovali, pouze ministr obrany Šojgu chtěl získat vojenský věhlas a někteří oligarchové chtěli další peníze.

Na druhé pozdější nahrávce zveřejněné také v pátek obviňuje Prigožin už velmi emotivně ruské ministerstvo obrany z cíleného útoku na wagnerovský tábor, při němž byly podle něj zabity dva tisíce jeho bojovníků. Prigožin zde vyhlašuje ministrovi a velení armády válku a vyzývá všechny, kdo věc cítí podobně, aby se k němu připojili.

Na této druhé nahrávce šéf wagnerovců rovněž uvádí, že Šojgu utekl z předsunutých velitelských stanovišť na Ukrajině do Rostova na Donu. Právě pro něj — a pro náčelníka generálního štábu Gerasimova — si wagnerovci další den do jihoruského města oficiálně přijeli.

S Šojguem a takřka určitě ani Gerasimovem se wagnerovci v Rostově nesetkali. Rozšířila se ovšem videonahrávka ze sobotního rána či časného dopoledne, na níž Prigožin debatuje právě v Rostově s náměstkem ministra obrany Jevkurovem a náměstkem šéfa GRU Alexejevem.

Tito dva se snaží Prigožina přesvědčit ke stažení jednotek, on ale požaduje konfrontaci právě s Šojguem a Gerasimovem. Padá zde také věta, že pokud mu nebude umožněna, dojede si pro ně do Moskvy.

Příslušný rozkaz Prigožin posléze opravdu vydal, přičemž na cestu dlouhou přes tisíc kilometrů po rovinaté dálnici M4 vyslal obrněný konvoj. Jeho součástí bylo i protiletecké vybavení a tanky naložené na návěsech za kamiony.

Druhý konvoj pak vyrazil ze severu Ukrajiny k Voroněži, přičemž u Voroněže nastal nejvážnější vojenský střet — wagnerovci zde sestřelili až šest helikoptér, které na ně zaútočily, a letoun Il-22M koncipovaný jako vzdušné velitelské stanoviště.

Po dálnici M4 dojel konvoj během soboty až do Lipecké oblasti, tedy nějakých 420 kilometrů před Moskvu. Rozrazil zde jeden provizorní zátaras z autobusů a náklaďáků, jinak však projížděl bez odporu. Policisté ve všech oblastech po trase uzavřeli dálnici pro civilní dopravu a následně se skryli. Gubernátoři vyzvali obyvatelstvo, aby nevycházelo.

První obrannou linii zbudovaly ruské jednotky až na severním břehu řeky Oky, to jest 190 kilometrů od Moskvy. Tuto řeku už wagnerovci nepřekročili.

Prigožin, který zůstal v Rostově na Donu, se snažil celý den mluvit s Putinem. Ten s ním vyjednávat odmítl. Dostal nicméně k telefonu postupně Putinova nástupce v čele FSB a dnes předsedajícího Bezpečnostní rady státu Nikolaje Patruševa, šéfa aparátu Putinovy kanceláře Antona Vaina, ruského velvyslance v Bělorusku Borise Gryzlova a nakonec Alexandra Lukašenka.

Oficiálně právě přes Lukašenka byla nakonec uzavřena dohoda, jejíž celý obsah neznáme. Prigožin dal rozkaz ke stažení a v brzkých nočních hodinách opustil sám Rostov, oficiálně směrem do běloruského exilu.

Vše dílo sil v pozadí? Tentokrát spíše ne

Takřka ihned po Prigožinově odjezdu z Rostova se vynořila sada konspiračních teorií. Dle té v Rusku nejpopulárnější vše rozehrál Západ. To je však tentokrát takřka vyloučené. Prigožin patřil — navzdory zmíněnému demaskování vylhané motivace pro invazi — k proponentům eskalace ukrajinského tažení. Také byl vnímán jako kompetentnější taktik, než jsou stávající ruští. V neposlední řadě pak otevřeně kalkuloval s možností použít taktické jaderné zbraně.

Jak trefně zaznamenali korespondenti Al-Džazíry, zvláště u americké administrativy bylo tentokrát zjevné, že si eventuální změnu režimu v Rusku směrem ke krajní pravici nepřeje. Svoje zpravodajské postřehy o nebezpečných spádech Jevgenije Prigožina dokonce sdělila Moskvě. Ruské exilová Meduza má přitom za to, že odpovědní činitelé Putina adekvátně neinformovali, protože měli strach, že dostanou za úkol Prigožina „vyřešit“.