Začátek ukrajinské ofenzivy: osvobozeno osm vesnic, Zelenskyj žádá trpělivost
Petr JedličkaUkrajinským jednotkám se za dva týdny podařilo postoupit na řadě míst, všude však maximálně o jednotlivé kilometry. Analytikové hovoří o průzkumu bojem, který se nyní vyhodnocuje. Ztráty jsou na obou stranách nemalé.
Celkově osm vesnic po celé délce fronty se zatím podařilo ukrajinské armádě osvobodit v rámci současné ofenzivy. Jedná se vesměs o malá sídla, o něž však interventi urputně bojovali, než ustoupili do dalších obranných pozic — připravených zákopových linií.
Během dvou týdnů, jež uplynuly od oficiálního vyhlášení protiofenzivy, osvobodili Ukrajinci celkem 113 kilometrů čtverečních území. Nejhlouběji se jim podařilo postoupit o sedm kilometrů.
Analytikové většinou takový vývoj očekávali. Připomíná se, že ruská strana zbudovala podél fronty systém dvoupásmové a místy i třípásmové obrany a že bránit opevněné pozice zvládají i méně vycvičení vojáci.
Na druhou stranu panuje mezi analytiky rovněž relativní shoda, že v uplynulých dvou týdnech probíhal spíše průzkum bojem, než plnohodnotná ofenziva.
„Ukrajinci mají na protiofenzivu připraveno několik set tanků a obrněných vozidel. Žádnou takovou masu jsme v akci zatím neviděli,“ připomenul na TLDR News Ben Blissett, jedna z předních tváří tohoto kanálu.
Daniel Michaels a Isabel Colesová z Wall Street Journal dokládají, že Ukrajinci po dobytí poslední z vesnic — záporožských Pjatychatek — teď o víkendu operace utlumili a nyní vyhodnocují, jak postupovat dále. Nabízí se postup na jihozápad na Vasylivku a dále na Melitopol, respektive na Tokmak. Právě v této oblasti je ale ruská obrana nejhustější.
Dalšími možnostmi jsou útoky dále na východě směrem na Polohy, Staromlynivku či dokonce Volnovachu až v Doněcké oblasti. Ve hře jsou samozřejmě i nové operace na příměstích samotného Doněcku, u Bachmutu či v severovýchodní části fronty.
Konkrétní akce a jejich limity
Ukrajinským jednotkám se v minulých dnech podařilo mírně posunout frontu u Avdijivky a také u Bachmutu, který před měsícem padl, ale kolem něhož se stále bojuje. Rusové naopak provedli výpad na hranicích Doněcké a Luhanské oblasti, konkrétně v lesích od Kreminny a v okolí Soledaru. Dle prvních reflexí tím chtějí navázat část ukrajinských sil, s nimiž se původně počítalo právě při ofenzivě.
Někteří analytikové upozorňují, že Ukrajinci teď věnují zvýšenou pozornost útokům na různé logisticky důležité cíle, jako jsou muniční sklady nebo mosty. Podle analýzy Financial Times jich jen poslední víkend zasáhli dvanáct. V noci ze středy byly pak ostřelovány mosty mezi Krymem a Chersonskou oblastí.
Zvláštním problémem jsou potom ruské miny, jejichž nebezpečí dle ukrajinské vlády dnes hrozí v oblasti o rozloze 200 tisíc kilometrů čtverečních — na trojnásobně větším území, než na jakém se rozkládá Česká republika. To postup ofenzivy logicky rovněž zpomaluje.
„Někteří lidé stále berou skutečnost za hollywoodský film a očekávají okamžité výsledky. Avšak tady jde o životy. I když by si někteří přáli (rychlejší ofenzivu), my budem na bojišti — ve vší ústě — postupovat způsobem, jaký pokládáme za nejlepší,“ uvedl sám ukrajinský prezident Zelenskyj ve středečním rozhovoru pro BBC.
Ztráty. Kachovka. Spory v Rusku
První reportéři, jež se do oblastí posledních bojů dostali, popisují vypálené domy a velké množství zničené techniky. Vesnice jsou pusté a bez života.
Ruské zdroje hovoří o krvavé porážce Ukrajinců, kteří prý útočili ve stylu vlna za vlnou na opevněné pozice, nehledě na životy. Řada pozorovatelů také přiznává, že Rusové nyní užívají lepší obrannou taktiku a efektivněji pracují s drony.
Britské a americké zpravodajské služby nicméně přisuzují vysoké ztráty oběma stranám. Konkrétně Rusové měli za uplynulé dva týdny ztratit 4500 vojáků.
Bezpečnostní analytikové připomínají, že Ukrajinci doplácejí na ruskou leteckou převahu. Zároveň se ale mají tenčit zásoby munice ruskému dělostřelectvu, a tak interventi ve zvýšené míře využívají vojenských helikoptér. Těch Ukrajinci zničili od začátku invaze již přes tři sta.
Velkým tématem posledních týdnů bylo též zničení Kachovské přehrady 6. června, většina indicií ukazuje, že za něj mohou Rusové. Původní nádrž je už prázdná. Hojně se spekuluje, jak by šlo vysychající dno vojensky využít.
Z vlastního Ruska přicházejí zprávy o sporech mezi lídrem žoldnéřské Wagnerovy skupiny Jevgenijem Prigožinem a vedením ministerstva obrany, které Prigožin sám medializuje. Do jaké mír jde o vážný problém a jak se projeví ve válce na Ukrajině, zatím těžko říci.
Při zásadním nedostatku objektivních informací jak o současném stavu ukrajinských útočných sil, tak ruské obrany, jakož i samotného dění na frontové linii je krajně obtížné, a velmi spekulativní chtít dělat v tuto chvíli nějaké jednoznačné závěry. Nicméně - nedá se nic dělat, ale současná ukrajinská (polo)ofenziva budí v pozorovateli nemalé rozpaky.
První pochybnosti se týkají už samotného nasměrování útoku. Připomeňme si tři naprosto zásadní vojenská pravidla pro chystaný útok na nepřítele:
- zaútočit tehdy, když to nepřítel neočekává
- zaútočit tam, kdo to nepřítel očekává ze všeho nejméně
- zaútočit na zvoleném místě plnou silou, jako úderem beranidla, prorazit nepřátelskou obranu, a následným rychlým postupem uvést jednotky nepřítele do chaosu a paniky.
Když se podíváme na současné ofenzivní aktivity Ukrajinců, pak snadno shledáme, že nesplňují ani jednu jedinou z těchto klíčových zásad. Respektive jsou jejich naprostým, a dost možná fatálním porušením.
K prvnímu bodu: Ukrajinci svůj úmysl přejít do ofenzivy rozhlašovali veřejně už celé měsíce předem; ruská strana tedy vůbec nemusela používat své špionáže, tyto fakticky přísně tajné informace jí Ukrajinci vytroubili sami. V důsledku toho Rusové mohli předem připravit velmi důkladně vybudované, několikanásobné obranné linie. Proti kterým je každý útok v každém případě spojen s velkými vlastními ztrátami.
Směr útoku: už před několika měsíci jsem varoval, že směr k jižnímu pobřeží je sice velice lákavý (v případě úspěchu by Ukrajinci mohli do jisté míry izolovat západní uskupení ruských vojsk) - nicméně že tento směr je vysoce rizikový. Za prvé prostě proto, že Rusové přirozeně očekávali útok právě tímto směrem, a proto zde vybudovali nejsilnější obranu. A za druhé proto, že i kdyby se snad Ukrajincům nakonec přece jenom podařilo proniknout až k moři, byla by veliká otázka zda by měli dostatek sil udržet (velmi prodloužená) křídla. Pokud by se pak naopak Rusům podařilo provést protiofenzivu z křídel, pak by se jim mohlo podařit ukrajinská čelní uskupení dostat do obklíčení.
Bod třetí, úder plnou silou: ten se jak známo nekoná. Je těžko uhadovat, z jakých důvodů. Svůj určitý smysl by to mohlo mít jenom tehdy, kdyby Ukrajinci i se svými dílčími v současné době nasazenými silami byli schopni dosáhnout a překonat i poslední, nejhlubší linie ruské obrany, aby pak ono doposud šetřené jádro ukrajinských ofenzivních sil mohlo být nasazeno k onomu zmíněnému rozhodujícímu úderu. Takovýto plán by tedy teoreticky mohl mít svůj smysl; ale v současné době nic nenaznačuje, že by ukrajinské prvosledové jednotky měly dostatečnou sílu první fázi takovéhoto plánu úspěšně provést. Hovoří se - pro vysvětlení jejich pomalého postupu - o rozsáhlých minových polích položené Rusy; ale o tom se přece muselo vědět předem. Existuje celá řada možností pro (a to i velmi rychlé) odminování těchto minových polí; pokud Ukrajinci nemají takovýchto prostředků dostatek k dispozici, neměli se do této operace vůbec pouštět. Přinejmenším ne tímto směrem. I když ukrajinská armáda při tomto údajném "průzkumu bojem" šetří jádro svých ofenzivních sil, i tak zde zaznamenává těžké ztráty, a to včetně velmi cenné (a jen velmi stěží nahraditelné) západní techniky.
Budiž řečeno ještě jednou: při zásadním nedostatku konkrétních informací z bojiště je velmi problematické vyslovovat nějaké kategorické soudy. Nicméně zopakujme ještě jednou: tento způsob ofenzivy budí nemalé rozpaky. V každém případě zvolený směr útoku se jeví být krajně nevhodným, a dost možná i fatálně špatným.
A skoro se zdá, že i samotný čas ofenzivy byl zvolen zcela špatně: tato ofenziva měla být zahájena buďto mnohem dříve, ještě nežli Rusové stačili vybudovat své obranné pozice; anebo ale mnohem později, až by ukrajinská armáda stačila vybudovat skutečně údernou útočnou sílu, s ještě mnohem větším podílem vyspělé západní techniky, a především až by se mnohem více naučila využívat její přednosti, především ve smyslu "kombinovaných zbraní", tedy aktuální operativní komunikace a koordinace v nejpřednější bojové linii. Podle docházejících zpráv právě v této oblasti má ukrajinská armáda ty největší deficity, neboť její velitelský sbor je stále uvyklý automatismům ze sovětské éry, tedy nediferencovaného, masového nasazení vojsk i vojenské techniky, bez ohledu na vlastní ztráty.
Velmi bychom Ukrajincům přáli úspěch při jejich snahách osvobodit jejich zemi z moci ruských okupantů; ale za dané situace by se dost možná zdálo být tím nejlepším řešením stávající ofenzivu odtroubit, nemrhat silami marnými útoky na připravené ruské pozice, a kolem onoho doposud ušetřeného jádra ofenzivních sil vybudovat skutečně kvalitní údernou armádu, která by pak v někdy v příštím roce mohla být schopna provést rozhodující úder.
Je už to sice dosti staré téma, nicméně se nezdržím určitého zadostiučinění. Hned poté co ukrajinská armáda před rokem zahájila svou dlouho plánovanou (a dlouho předem ohlašovanou) ofenzivu jižním směrem, kterou hodlala ruské okupační jednotky zahnat až k moři a dál, vyjádřil jsem nemalé pochybnosti (a kritiku) ohledně okolností této akce. (Viz můj komentář pod článkem.) Zopakuji základní body mé kritiky:
- útok byl (navzdory vší válečné racionalitě) s velkou slávou vytrubován předem
- ukrajinská armáda nesoustředila své (omezené) vojenské síly k úderu jedním jediným směrem, nýbrž (z naprosto nepochopitelných důvodů) je rozptýlila do několika různých bojišť
- Ukrajinci nejenom že předem ohlásili ofenzivu jako takovou, nýbrž i její místo a směr.
O tehdejším průběhu bojů se diskutovalo v několika diskusních větvích; ze strany některých diskutujících mi byla činěna předhůzka, že se s mou kritikou prý vyvyšuji nad zkušené a kompetentní velení ukrajinské armády.
Nicméně: nyní vyšel článek https://www.forum24.cz/proc-selhala-ukrajinska-protiofenziva-britove-pojmenovali-hlavni-chyby-spojencu o tom, co britští vojenští analytici z odstupu jednoho roku detekovali jako hlavní příčiny selhání ukrajinské ofenzivy. Podle jejich nálezu hlavní příčiny neúspěchu byly:
- pozdní dodávky západní techniky
- nasazení nevycvičených jednotek
- rozptýlení vlastní úderné síly na různá bojiště
- prozrazení (respektive veřejné oznámení) jak času tak směru útoku.
Závěry britských vojenských analytiků se tedy v zásadě plně kryjí s mými tehdejšími pochybnostmi. O tom že Ukrajinci do těch nejtvrdších, o úspěchu celé ofenzivy rozhodujících bojů poslali nezkušené nováčky, tehdy ještě nebylo nic známo, jinak bych to ovšem také v mé kritice uvedl: nezkušený nováček má na bojišti ve srovnání s ostříleným veteránem ani ne poloviční bojovou hodnotu.
Všeho všudy: tato ofenziva (respektive pokus o ni) byla provedena natolik diletantsky, byla doprovázena natolik těžkými chybami, že od samotného počátku neměla žádnou reálnou naději na úspěch. Jediným jejím faktickým výsledkem bylo promrhání velkého množství drahocenné západní techniky, jakož i životů mnoha ukrajinských vojáků.