Při zásadním nedostatku objektivních informací jak o současném stavu ukrajinských útočných sil, tak ruské obrany, jakož i samotného dění na frontové linii je krajně obtížné, a velmi spekulativní chtít dělat v tuto chvíli nějaké jednoznačné závěry. Nicméně - nedá se nic dělat, ale současná ukrajinská (polo)ofenziva budí v pozorovateli nemalé rozpaky.

První pochybnosti se týkají už samotného nasměrování útoku. Připomeňme si tři naprosto zásadní vojenská pravidla pro chystaný útok na nepřítele:

- zaútočit tehdy, když to nepřítel neočekává

- zaútočit tam, kdo to nepřítel očekává ze všeho nejméně

- zaútočit na zvoleném místě plnou silou, jako úderem beranidla, prorazit nepřátelskou obranu, a následným rychlým postupem uvést jednotky nepřítele do chaosu a paniky.

Když se podíváme na současné ofenzivní aktivity Ukrajinců, pak snadno shledáme, že nesplňují ani jednu jedinou z těchto klíčových zásad. Respektive jsou jejich naprostým, a dost možná fatálním porušením.

K prvnímu bodu: Ukrajinci svůj úmysl přejít do ofenzivy rozhlašovali veřejně už celé měsíce předem; ruská strana tedy vůbec nemusela používat své špionáže, tyto fakticky přísně tajné informace jí Ukrajinci vytroubili sami. V důsledku toho Rusové mohli předem připravit velmi důkladně vybudované, několikanásobné obranné linie. Proti kterým je každý útok v každém případě spojen s velkými vlastními ztrátami.

Směr útoku: už před několika měsíci jsem varoval, že směr k jižnímu pobřeží je sice velice lákavý (v případě úspěchu by Ukrajinci mohli do jisté míry izolovat západní uskupení ruských vojsk) - nicméně že tento směr je vysoce rizikový. Za prvé prostě proto, že Rusové přirozeně očekávali útok právě tímto směrem, a proto zde vybudovali nejsilnější obranu. A za druhé proto, že i kdyby se snad Ukrajincům nakonec přece jenom podařilo proniknout až k moři, byla by veliká otázka zda by měli dostatek sil udržet (velmi prodloužená) křídla. Pokud by se pak naopak Rusům podařilo provést protiofenzivu z křídel, pak by se jim mohlo podařit ukrajinská čelní uskupení dostat do obklíčení.

Bod třetí, úder plnou silou: ten se jak známo nekoná. Je těžko uhadovat, z jakých důvodů. Svůj určitý smysl by to mohlo mít jenom tehdy, kdyby Ukrajinci i se svými dílčími v současné době nasazenými silami byli schopni dosáhnout a překonat i poslední, nejhlubší linie ruské obrany, aby pak ono doposud šetřené jádro ukrajinských ofenzivních sil mohlo být nasazeno k onomu zmíněnému rozhodujícímu úderu. Takovýto plán by tedy teoreticky mohl mít svůj smysl; ale v současné době nic nenaznačuje, že by ukrajinské prvosledové jednotky měly dostatečnou sílu první fázi takovéhoto plánu úspěšně provést. Hovoří se - pro vysvětlení jejich pomalého postupu - o rozsáhlých minových polích položené Rusy; ale o tom se přece muselo vědět předem. Existuje celá řada možností pro (a to i velmi rychlé) odminování těchto minových polí; pokud Ukrajinci nemají takovýchto prostředků dostatek k dispozici, neměli se do této operace vůbec pouštět. Přinejmenším ne tímto směrem. I když ukrajinská armáda při tomto údajném "průzkumu bojem" šetří jádro svých ofenzivních sil, i tak zde zaznamenává těžké ztráty, a to včetně velmi cenné (a jen velmi stěží nahraditelné) západní techniky.

Budiž řečeno ještě jednou: při zásadním nedostatku konkrétních informací z bojiště je velmi problematické vyslovovat nějaké kategorické soudy. Nicméně zopakujme ještě jednou: tento způsob ofenzivy budí nemalé rozpaky. V každém případě zvolený směr útoku se jeví být krajně nevhodným, a dost možná i fatálně špatným.

A skoro se zdá, že i samotný čas ofenzivy byl zvolen zcela špatně: tato ofenziva měla být zahájena buďto mnohem dříve, ještě nežli Rusové stačili vybudovat své obranné pozice; anebo ale mnohem později, až by ukrajinská armáda stačila vybudovat skutečně údernou útočnou sílu, s ještě mnohem větším podílem vyspělé západní techniky, a především až by se mnohem více naučila využívat její přednosti, především ve smyslu "kombinovaných zbraní", tedy aktuální operativní komunikace a koordinace v nejpřednější bojové linii. Podle docházejících zpráv právě v této oblasti má ukrajinská armáda ty největší deficity, neboť její velitelský sbor je stále uvyklý automatismům ze sovětské éry, tedy nediferencovaného, masového nasazení vojsk i vojenské techniky, bez ohledu na vlastní ztráty.

Velmi bychom Ukrajincům přáli úspěch při jejich snahách osvobodit jejich zemi z moci ruských okupantů; ale za dané situace by se dost možná zdálo být tím nejlepším řešením stávající ofenzivu odtroubit, nemrhat silami marnými útoky na připravené ruské pozice, a kolem onoho doposud ušetřeného jádra ofenzivních sil vybudovat skutečně kvalitní údernou armádu, která by pak v někdy v příštím roce mohla být schopna provést rozhodující úder.