Válka na Ukrajině po pádu Bachmutu: na frontě se mění jen málo
Petr JedličkaObránci vyklidili už i nejzápadnější část notoricky známého města. Útočníkům se daří tlačit také u Avdijivky a Marjinky. Na všech zmíněných místech se ale Ukrajinci stále intenzivně brání. Pokračují též přípravy na očekávanou protiofenzívu.
Ani týden, jenž uplynul od ruského vyhlášení vítězství u Bachmutu, úplně nevyjasnil, co vše se vlastně kolem tohoto středodonbaského města stalo. Jisté je, že ukrajinské jednotky ustoupily pod náporem zesíleného tlaku po polovině května na západ. Ruská strana vyhlásila město 20. května za dobyté a šéf žoldnéřů z Wagnerovy skupiny Prigožin se nechal slyšet, že jej předává ruské armádě.
Na ukrajinské straně se ovšem stále šíří výklad o obkličovacím triku, v rámci něhož vlákali obránci útočníky do pasti — sami se totiž údajně zakopali na pahorcích za městem a na křídlech, odkud budou teď útočníky ostřelovat z děl, respektive napadat z boku.
„Dle zdejších vojáků se Bachmut stane pro Rusy pomyslnou kostí v krku. Stále slyšíme dělostřeleckou palbu. V oblasti se stále bojuje,“ hlásila do úterního speciálu France 24 Catherine Norrisová-Trentová, válečná reportérka stanice.
Ruské jednotky dobývaly druhdy osmdesátitisícové ukrajinské město od loňského srpna, respektive už od července. Takřka pevnostní obrana sídla byla prolomena až v únoru. S příchodem jara bylo město obklíčeno ze tří stran a bylo zřejmé, že jej útočníci dříve či později získají.
Většina pozorovatelů se shoduje, že obránci dokázali město udržet déle, než se čekalo. Na přelomu roku se počítalo s pádem ještě v zimě. Jevgenij Prigožin sliboval dobýt Bachmut do dubna. Ruské vedení si pak vítězství přálo do oslav 9. května. Ani jedna z těchto lhůt nebyla splněna, a to navzdory několikerému posílení žoldnéřských jednotek z řad pravidelné armády.
Význam bitvy o Bachmut
Význam takto urputné obrany jednoho okresního města je dodnes sporný, stejně jako počet bachmutských obětí — jisté je, že šlo nejméně o desetitisíce lidí, přičemž na ruské straně jich bylo minimálně dvakrát více. Bachmut leží na křižovatce komunikací do dosud nedobytých částí středního Donbasu. Do všech směrů lze ale využít i jiné cesty.
Veškerý průmysl ve městě byl desetiměsíční bitvou zničen, stejně jako cokoliv ostatního cenného. Dnes se na místě nacházejí jen trosky panelových domů a ruiny někdejší infrastruktury.
Část pozorovatelů označuje tak dlouhou obranu Bachmutu za vojenskou chybu — Británie a USA mimochodem radily opustit město už v lednu. Jiní jsou toho mínění, že Ukrajinci vytrvali především kvůli symbolické hodnotě bitvy. Další pozorovatelé vyzdvihují faktor opotřebovávání a poutání síly nepřítele, který je podle nich teď před ukrajinskou protiofenzívou značně vyčerpaný.
„Než město dobyli Wagnerovci (…) přišli Rusové v Bachmutu o elitní jednotky. Získali přitom jen ruiny, přičemž dosud nekontrolují ani celou okolní oblast. Ani dnes tam nemají klid,“ vysvětlovala pro francouzskou televizi analytička Hanna Šelestová.
Útok na Bělgorod a možnosti protiofenzívy
Vedle oblasti na západ od Bachmutu pokračují boje i na těch částech fronty, kde se intenzivně válčilo v posledních měsících: na severu u Kupjansku a Severního Doňce, jižněji pak u Avdijivky, Vuhledaru a Marjinky.
Pozornost v posledních dnech vcelku upoutal přeshraniční úder ruských protiputinovských jednotek, které bojují na straně Ukrajiny, do oblasti Bělgorodu. Ruská pravidelná armáda je po přesunu potřebných sil poměrně rychle rozprášila. Objevují se ale i názory, že šlo jen o jednu epizodu ukrajinské nátlakové kampaně, jež bude pokračovat.
Hlavním tématem současných debat o Ukrajině je nicméně pořád chystaná ukrajinská protiofenzíva. Reportéři v zemi mluví o velkém tajnůstkaření a omezeném přístupu novinářů na frontu. Na silnících v západní části země lze potkat četné tahače dopravující těžkou techniku. Přesto si jen málokdo troufá jednoznačně říct, kdy konkrétně operace začne a jakým směrem se povede.
Jako nejpravděpodobnější pro útok s tanky a další těžkou technikou se stále jeví centrální záporožská fronta v okolí měst Orichiv a Polohy. Jednak je zde pro příslušnou operaci vhodný terén, jednak tudy lze proniknout až k Azovskému moři a jednak v regionu probíhá už nějaký čas útočná příprava.
„Vidíme něco, co se dá nazvat přípravou pole. Dalekonosnými zbraněmi, jako jsou například systémy HIMARS, se zde útočí na velitelská stanoviště, logistická centra, sklady paliv či munice (…) Jak moc spektakulární ale nakonec protiofenzíva bude, těžko říci. Může jít o souběžné údery na více místech. Můžeme se dočkat třeba i útoku na ruskou černomořskou flotilu,“ přibližovala na Channel 4 válečná zpravodajka Lindsey Hilsumová.
Bezpečnostní experti upozorňují na rozsáhlý systém fortifikací, který Rusové v okupovaných oblastech zbudovali. Varují proto před očekáváním jednoho drtivého útoku, po němž obránci osvobodí celou oblast, jako se stalo loni na konci léta v Charkovsku. Půjde spíše o sérii operací, přičemž je pravděpodobnější, že celou válku samy nerozhodnou.
#BečvaNevyšumí
Téma otravy řeky Bečvy, jedné z největších ekologických katastrof v českých dějinách, při níž zahynulo na osmdesát tisíc ryb, je jednou z nejdůležitějších investigací Deníku Referendum. Reportéři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá případ sledují od počátku a přinesli v něm řadu nových zjištění. Nyní pokrývají soudní proces se svévolně obviněnou firmou Energoaqua a zpracovávají poznatky, které během něj vycházejí najevo. Podpořte naši další práci!